Cinderella /Ben Hardy

Apricot dress

Dívali jsme se na film, já jako vždy opřená o jeho rameno se zasněným pohledem, přičemž se pokaždé pokouším nedat najevo jak moc miluji jeho parfém. Přesto ale, stále dokážu cítit to napětí mezi námi co zůstalo ve vzduchu. Ačkoliv se řeklo vše co bylo třeba, stále jsem cítila, že to není vše, tedy hlavně co se týče mě a mých válek co mám v sobě. Něco je se mnou stále špatně a i když mě doktor Benjamin pomohl najít cestu, směr i cíl, stále zřejmě nejsem taková jaká bych měla být. Když tak přemýšlím nad tím co mi nabídl, vsadím se každá jiná žena v mé pozici by mu políbila zadnici a hned zitra přinesla všechny kufry. Závidím lidem co jsou spontánní, co žijou život ze dne na den, víc žijou než si představují, protože já plánuji život na deset let dopředu. Přemýšlím nad každou drobností, což není žádná novinka, dokážu z jednoho slova vymyslet celý román a někdy mám pocit, že můj mozek je na deset kroků dopředu oproti mě samotné.

Nejistě si položím dlaň na Benovu hruď a čekám jestli mi jako vždy ruku chytne do té své aby si s ní propletl prsty ...a tentokrát tomu tak není. Je snad naštvaný? Zklamaný? Určitě ano, jen je moc vychovaný a slušný, aby mi to řekl. Možná jsem měla říct ano. Možná bych měla říct, že souhlas-

To hlasité zachrápnutí mi utlumuje všechny splašené myšlenky co právě běží maraton až na konec světa. Bože Betty, však on usnul! Spí, rozumíš tomu. Jasně že, ti ve spánku nechytne ruku. A tohle je přesně ten problém, hlava vymýšlí strašně moc věcí, aniž by věděla realitu. To proto nejsem schopná s Benem bydlet, kdo by tohle snesl dlouho? Ani Bennie co má trpělivosti na rozdávání ji nemá tolik, aby sbíral všechny mé rozjančené představy a skládal mi je zpět dobrý hlavy. Pokud možnost do toho šuflíčku, který jen tak neotevřu.

Opatrně se zvedám, aby jej neprobudila. Důvod? Chci chvíli pozorovat jak spí, to dělám v celku často, až mi je někdy studno. Avšak, fascinuje mě jak je klidný, nejen Ben, ale každý spící člověk je neuvěřitelně zajímavý objekt k pozorování. Plus, když k tomu přidám Benovu roztomilost a naducané tváře, kdo by se nedíval.

,,Omlouvám se." špitnu téměř neslyšně a opřu se hlavou do sedačky. ,,Víš, byl by můj sen s tebou být každý den, ale- ty by jsi to se mnou nevydržel." usměji se na jeho bezstarostný obličej. Tuším, že jej nechci budit, proto se natáhnu pro deku složenou na operadle a co nejopatrněji toho blond cukrouše přikrývám.

,,Proč bych to s tebou neměl vydržet?" pootevře jedno oko a hodí svůj klukovský úsměv, přičemž já zůstávám jako opařená, nehybně sedět a civět. ,,Betty, už máme nejhorší za sebou, a i ty chvíle kdy jsem se k tobě musel po krůčkách přibližovat, jsem si zamiloval."

,,Ty jsi nespal?" na oko uraženě si odsednu, ale moc dlouho mi to nevydrží, jeho ruce mě v celku brzy stahují k sobě a ja se tak můžu zase vyvalovat na jeho hrudi.

,,Náhodou jsem se probudil až po tom, co jsem přestal cítít to teplo co jsi mi dávala. A vyplatilo se chvíli počkat, jen co je pravda." zamyslí se spokojeně.

,,Tak jsi slyšel sám. Není to se mnou snadné." pohodím rameny a nevinně se usměji.

,,Jaká to novinka." protočí očima. ,,Ještě mi řekni že jsi blond, to bude asi stejná novinka." zasměje se.,,To jsem doteď nevěděl." pronese teatrálně. Pan hérec.

,,Ty jsi." pošimrám mu loktem žebra a ohrnuji spodní ret. Trochu moc rychle mu zase otrnulo.,,Ale vážně, jsem tady s tebou šťastná a cítím se tu víc doma než v našem domě, ale nechci to pokazit." sklopím pohled dolů. ,,Tomu rozumíš, že?"

Prohlédne si mě s milým a klidným úsměvem. ,,To půjde." prohlásí stejně vítězně, jakoby právě vyhrál zlatý glob.

,,Co půjde?" směji se zmateně, přičemž se nechávám přivinout do pevného objetí, stejně nehybně jako hadrová panenka.