Cinderella /Ben Hardy

Just if we were invisible

S nožkami na huňatém taburetu a elektrickými natáčkami ve vlasech si připadám jako vystřižená z hollywoodského filmu, přičemž svůj vzhled pozoruji v tom obrovském zrcadle před sebou. Kulatá led světýlka kolem zrcadla ze mě vždy udělají krásnějšího člověka, natož ten high-end makeup, který nepropustí ven jednou nedokonalost. Můj vzhled je díky šikovným ručičkám maskérek, osvětlovačů a kameramana vždy dokonalý, ale k čemu to vše když dnes poprvé za celou tu dobu nemohu spoléhat na moje umění pamatovat si. Nevím zda si pamatuji scénář dostatečně dobře na to, abych mohla na plac a na vině je jeden krásný, svalnatý a medvídkovsky blonďatý uličník, který mi včerejšího večera vymyl celý mozek od sklepa, kde jsou v krabicích schované všechny mé špatné vzpomínky ze školy, až po půdu, která ukrývá i takové pralinky jako je můj již dávno zapomenutý vztah ke krasobruslení. Všechny mé repliky s mým přítelem Darwinem, alias Ericem, u kterého se obávám blízké nabídky na večeři, se ztratily a já nevím, jestli si na ně dnes vůbec vzpomenu.

Jen se sami snažte myslet na svou práci, když máte v hlavě jen jeho smaragdové oči a polibek co vám podlomil kolena. Při pohledu na můj vyšperkovaný odraz, vidím stále jen ten hloupý úsměv, který snad ani v noci nezmizel a ano spala jsem možná dvě hodiny, jelikož jsem čekala na chvíli až přestanu slyšet své srdce až v uších. A toho jsem se nedočkala až do rána. Ráno mi přestalo bušit srdce z polibku, ale začalo nanovo při vzpomínce na to, že jedu do práce, kde Bena uvidím. Poté co jsme se včera večer oba (ne)vzpamatovali z prvotního šoku a dokázali i říct "t-tak dobrou", se Ben raději sebral a odjel k sobě domu, tudíž jsem pochopitelně z našeho setkání krapet nervózní.

I na mě a mé stále poněkud pošramocené ego, které zatím doktor Benjamin stál léčí, by bylo dost hloupé myslet si, že to vše co mi řekl a udělal bylo jen ze zloby na Bellu. To ji k velkému překvapení nemyslím. Avšak tentokrát jsem nervózní i z jiných důvodů než jen díky mému ústavičnému sebeponižování. Nemám totiž ani ponětí jak se chovat nebo co říkat a hlavně se bojím, že to já se budu muset zeptat na velice trapnou otázku: Tak jak to mezi námi bude dál? Modleme se za to, že Ben bude natolik silný, že kočírování tohohle milostného trojúhelníku a možná brzy i čtverce, když si tak vzpomínám na Ericovi svůdné oči, vezme na sebe.

,,Jsi dneska jako vyměněná Betty." poví mi nadšená Samantha, která mi zřejmě nese další kalendář pro natáčecí dny.

,,Vážně, myslíš?" uculím se a když vidím mírný lesk na mém nose, beru do ruky sama pudřenku a poťupkám raději celý obličej. A také, snažím se trochu zamaskovat ty červené tváře.

Sam mi položí na stůl, růžové desky se slovy: ,,Michaels říkal, že ti prý udělají určitě radost." A dle mých zářivých očí, je jasné že náš pan rejža měl pravdu. Pokud jde o růžovou barvu jsem jako straka. ,,Ale vidím, že ty jsi už dávno v dobrém rozpoložení, nemám pravdu?" postaví se za mě a složí paže na hrudi v očekávání, že kápnu božskou, ale ne. Ben a já jsme prozatím tajemství a já osobně bych byla ráda, kdyby to tajemstvím zůstalo co nejdéle.

,,Jen jsem se dobře vyspala, to je celé." pohodím rameny.

,, To ti tak žeru princezno. Ale nech si to, já si na to přijdu sama, jestli Eric nebo Ben-" její hlas je o stupínek vyšší než obvykle a jak bych to slušně řekla, ona celá je nyní na jednu výchovnou, za to jak je otravná jako malá holka. Jenomže, i slepý by poznal že při slůvku Ben mi koutky vzlétly sami od sebe nahoru.

,,Radši už běž, ať mi Kristy může sundat ty natáčky." zamluvím svou cudnost a ukážu rukou na moji maskérku Kris, která takových pěkných pár vteřin netuší, kam se má dívat a díky mě se potěšeně usměje.