Cinderella /Ben Hardy

Heart thoughts

Když vystoupáme-tady on semnou vystoupá, uslyším přesně to čeho jsem se obávala. Bella bývává vždy hlasitá, ale dnes je to až obzvlášť přehnané, když  utlumené vzdychání slyšíme již na chodbě. Znovu se celá klepu, i když nechci a ztěží zadržuji linoucí se slzy.,,Bettynko." postaví mě zlehounka a něžně na nohy táta, přičemž si mě, před vstupními dveřmi do mé komnaty, kde budu mít možnost se vybrečet, přitiskne k sobě a pohladí v několika intervalech má záda.,,Tati." neudržím slzy, ani rozklepaný hlas za zuby a vzlyknu mu do ramene.,,Pššš, vím že to bolí. Moc dobře to vím." natlačí si mě ještě blíže k sobě.,,Ale přejde to, uvidíš."

Odsunu se, abych se mohla podívat do otcových laskyplných očí a otřu si tváře od proudů slz.,,Dobrou noc. Hezky se s mamkou vyspěte." líbnu mu uslzenou pusu na líčka. Chci pod sprchu, chci ulehnout a překrýt si hlavu polštářem, jen už nechci slyšet ty zvuky. Otec si nastaví v dlaních mou tvář na záři ztlumeného světla a prohlédne podrobně každou část mého obličeje.,,Jsi celá po matce." řekne šeptem, nalomeným hlasem. Netuším, co má toto za význam, ale vím, že vždy mi spíše dávali podobu otce, než mámy, ale za ty roky se třeba něco v mém obličeji změnilo a já o tom ani nevím.,,Dobrou noc princezno." políbí mě silným polibkem do vlasů a pohladí obě mé tváře.,,Nikdo ti nestojí za to, abys byla smutná." dodá, což mi vline do očí ještě více slz než předtím.

Zapluji za neutichajících ozvěn vášně do své komůrky, kde děkuji za svou malou koupelničku. Přinejhorším budu spát ve vaně. Díky sprše s - Benem...., hlasité povzdechnutí tu nechybí, se rozhoduji umýt pouze obličej a natřít mou citlivou pleť krémem. Svůj odraz vidím v zrcadle, pouze přes stékající proudy vody, ale i přesto dokážu spatřit ten nepěkný obličej, který bych nejraději již nikdy neviděla. Zakryla bych a poničila každou lesklou plochu, ve které se jen může moje tvář objevit. K čemu veškeré blonďákovo snažení, když je vše ještě horší než bylo a místo nepěkné holky vidím v zrcadle odraz pravé ošklivky, bez jekékoliv špetky naděje pro krásu. I těm nedokonalým pomůže k dokonalosti, alespoň kouzlo líčidel, ale mě. Mě nepomůže nic.

Při svlékání přivírám raději oči, jelikož zrcadla jsou pro mě v tu chvíli jako nabité kulomety, které mi však místo zásobníku vmetají do kůže můj ostrý odraz.
Po sundání pleteného svršku, mi pod nosem zavane ta nejkrásnější vůně, o které by se dali psát i básně. Jeho tričko bude na několik měsíců má útěcha od samoty, protože kdykoliv si do něj v noci ulehnu, budu si připadat jako v objetí milého blonďáčka, který bude dělat ve vedlejší mísnosti úplně jinčí věci s někým úplně jiným.

Když už jsme u mé ložnice, při návratu z koupelny se již neozývají zadýchané vzdechy, zato ve dveřích se leskne světlo z chodby. Je mi v tu chvíli jedno, zda tam bude Bella, Ben nebo oba dva. Řeknu jim v klidu, že se chci vypsat, tak ať si dávají pozor na pusu a na jiné věci také. Útočně rozvalím dveře dokořán a stejně jako já jeho se však i on poleká mě. Je zahalený pouze v županu, sedí na zemi, opřený o stěnu a mrtvolně kouká před sebe.

,,B-betty." vyhoupne se s pomocí stěny za sebou na chodidla a utáhne si pásek, krémového županu.,,Co tady děláš?" rozhlédne se zmateně po celé chodbě, kde svítí pouze jedno úsporné světýlko. Jsem teď otrávená. Jím, tím ruchem z jejich ložnice, ale hlavně sebou.,,FBI blběčku, jdu upozornit na rušení nočního klidu." zabrblrám do tmy kolem sebe. Neřeším to jeho tričko, na které kouká jako z jara a ani to, že vidí krajkové nohavičkové kalhotky na spaní. Unavenost ze mě vždy dělá zlého člověka, proto raději zapadnu zpět do dveří a modlím se, aby už byli z ticha. Jako padlý voják padám do peřin a nenamáhám se ani pořádně přikrýt, kvůli teplu, které ve mě proudí. Připadám si jako dítě, když prosím svoje mozkové buňky k odpočinku a když to vypadá, že jsem je právě přemluvit ke kázni, uslyším hlasitý smích.