Cinderella /Ben Hardy

Games under the table

Stejně jako večer i po rozlepení očí vidím stále to stejné, jen a pouze to naplé místo, kousek pod gumou jeho značkových tepláků. To stejné deja vu se opakuje i na tváři, kde jako bych stále cítila jeho cukrovou vatu, která mi do tváře nevratně vytetovala příjemné brnění.

Překulím se zabalená v dece na pravobok a zabořím hlavu do nejlepšího probouzedla na světě. Benova trička, sic zmuchlaného, ale zato nejvíc voňavého. Po dostatečně dlouhé době fetišingu, prsty zastrčím bavlněné triko pod polštář jako každé ráno a ještě se párkrát převalím v dece. Kupodivu k mé včerejší nespavosti, na digitálkách je teprve sedm a mě se již nechce spát. Tím lépe, více času na sebe a zkoušení těch věciček na obličej. Nevím zda to mám tak jen já, ale po probuzení se většinou cítím vždy nejšťastnější a při pohledu do zrcadla povětšinou vypadám v rámci možností nejlépe. Však víte, oči bez kruhů, celistvá pružná pleť a začervenalé pěkně prokrvené rty. Těch několik dní co znám prince Bena, vstávám o to s větším potěšením, že jej uvidím.

Těch několik drobnůstek vyndávám z taštičky a snažím se vzpomenout si, co se na co používá. Ne že bych byla takový barbar a netušila vůbec nic, ale tak zkušená jako Izabella také nejsem. Vzpomínám, že mi Nicole radila začít s pletí, proto do ruky beru skleněný flakonek s nápisem: foundation a jednu kapku si dám na hřeb ruky. Z čeho jsem trochu vedle jsou štětce v těch se moc nevyznám a tak beru jeden placatý, který mi k tomu připadá nejvhodnější. Zvláštní, jak málo stačí k tomu, aby pleť byla tak jednotná a lesklá. S korektorem mám již zkušenosti, takže přesně vím jak ho používat - ty malí červení zmetci v době puberty vědí. Stíny pro mě také nebyly neznámou, spíše jsem používala špatné barvy. Podle Nicol mé modré duhovky nejlépe vyniknou spolu s lososovou a růžovou. Tudíž malá paletka má převážně růžové tóny. Matnou barvu do ohybu a třpytivou na víčko. Začíná se to podobat včerejšku, směji se na svůj odraz do zrcadla a našpulím vtipně své rty. Stejně něžnou dělám i trochu kouřovou hnědou linku, přičemž ani s řasami to není třeba přehánět. Připadám si jako při natáčení Vogue Beauty Secrets, na které cesto s oblibou koukám. Jen s rozdílným odrazem.

Ne, už zase s tím začínám a přitom nemusím. Vzpomínám znovu na včerejšek a Bena. Před očima kalhoty a na tváři pusa. To je vše co se mi honí hlavou stále jako na střídačku.

Když se tak dívám na svůj odraz, jsem po dlouhé době znovu spokojená, přesně tak jako když mě minula nalíčil tak dokonale Sami. Ret si kroutím mezi zuby a přemýšlím jak se tvářit před blonďáčkem co přijde dolů na snídani co nejlépe a po vyzkoušení několika výrazů, o kterých jsem neměla ani tušení, že dokážu, se domlouváme spolu s mozkem, že stejně ani jeden neudělám tak jak bych si přála. Když ho vidím, je to totiž jako by mi někdo do zad natloukl pravítko. Zastrčil rachejtly do zadku a sešil tváře - je jen jeden výraz, usmívání se jako zamilovaná blbka co spolkla pravítko a za zadkem se ji kouří.

I tohle mě znovu přivádí k včerejším zážitků na chodbě. Vždy chytrý a vzdělaný Pan doktor mozek mi říká, že se určitě tak moc těšil na Izabellu, která na něj byla naštvaná a takhle mu to chtěla vrátit - se slovy: nic nebude Bennie. Kdežto srdce a všechny jiné nemluvící věci , včetně té kamarádky v kalhotkách mi našeptávají, že těch náhod s Benem Hardym je až moc a ku příkladu se mu místo dokonalosti, začal líbit pravý opak toho. Já.

Dost, tyhle nemluvící trpaslíci mi začínají ovlivňovat myšlení, stejně jako Benův nemluvící bimbásek...ehm, ano přesně tohle mi pak ty orgány co hovořit nemají, našeptávají a kazí panu doktoru mozkovi všechny chytré úvahy.

Chvíli se ještě snažím zkrotit ty krátké vlásky okolo čela, jež se jako jediné na celé hlavě vlní. To že je to jako každé ráno beznadějné již přecházím a pochoduji k vysoké vestavěné skříni. Je záhadou, že od doby, kdy se znám s bimbá... Benem, tak v mé skříní přibylo dost věcí a taky dost věcí co to již bylo, se teď nebojím nosit. Jako například tyto bledě modré šatky, pro které se natahuji. Není tak jednoduché se obléci, když máte nějaký ten faldík co překáží, proto jsem rozhodnutá si dnes odpustit koblihy k snídani, aby tyto skvostné a trochu sexy šaty nejezdily. Každá to určitě známe, ráno břicho ploché jako modelka a po jednom brambůrku jsme ve třetím měsíci. Dneska moje food baby nechávám odpočívat a ještě mu přidáme s Benem pořádnou zátěž v podobě cvičení. Nikdy bych neřekla, jak moc se budu těšit na sportovní aktivity a na to jak se zase návleknu do těch úplných sardinko-oblečků. Co však nepobírám je to, že mi zas koupil nové. Proč? To chce vidět ještě víc než minule?