Cinderella /Ben Hardy

Merit of role

Jako první se ještě několikrát ptám svých uší, zda slyšely opravdu dobře. Jestli si samím stresem a podvědomím přáním toho, získat tu roli, cosi nevymyslely či si nespletly jméno. Odpovědí mi je rozzuřený klapot vysokých jehel a chůze býka osoby, která je má sestra. Dívám se nevěřícně na Bena, který mi i přes zaneprázdněnost s uklidňováním Belly, za ní v poklusu, vlídně přikyvuje. Jako poslední ujištění pro moje šokované a tím i paralizované nervy, je pohled na Jane, která se připravuje k dalším slovům.,,Ostatním přeji hodně štěstí a snad vám něco výjde příště, teďka nás tu s Elizabeth nechte domluvit osamotě." vytasí svůj milý úsměvem a já se poprvé rozhlédnu i po obličejích všech dívek, které se třásly na to, že budou po boku Bena jako neodolatelné herečky. Je znepokojující, že tento úkon nyní náleží mě. Mezi dívkami se nedají přehlednou zklamané, zarmoucené a taky často naštvané nebo ublížené výrazy. Ještě když ty naštavné schytávám v plné palbě z kanonády já.

Musím na své tělo pomalu, proto také děláme ty nejmenší krůčky, které umím.
V tu chvíli si uvědomuji, že mám stále otevřená ústa, která kousek před skupinkou, teď mých šéfů, zaklapnu. V očích se mi pomalu objevují slzy štěstí, bála jsem se, že mě vezmou, ale ještě víc jsem se bála, že mě nevezmou. Neovládám ani trochu své emoce a tak se jako malá holčička vrahám Jane kolem krku.
,,Moc děkuju. Moc." zahuhňám ji do ramene.,,Vůbec není za co i tady Michaelsovi spadla brada, že." poukáže se smíchem na teď už celkem usměvavého režiséra.,,Opravdu?" vyhrknu a jako smyslů zbavená se řítím k němu s ještě větší radostí. I když vypadám jako malá holčička, je my to úplně jedno, jsem šťastnější než kdykoliv předtím, tedy když pomineme celou velkou kapitolu s jednoduchým názvem: Ben.

,,Ano, jen mě mrzí, že jste nešla první. Kdyby ano tak jsme si tu ušetřili několik hodin práce." zasměje se a prohne se v zádech na ukázku toho, jak moc náročné to bylo.,,Jinak já jsem James. Bude lepší když si budeme všichni tykat." podá mi vlídně svou ruku, kterou se stále nervózním úsměvem přijímám.,,Elizabeth – ale to už vlastně víte." zajedu si levou rukou do vlasů, které si lehce počechrám. To je přeci jisté, ale já jako vždy prožívám mozkový průjem slov, která se mi sypou bez kontroly z pusy.

Všichni se zájmem stočí pohled na přicházejícího Bena, který si otírá z čela drobné kapičky potu a na tváři mu hraje hraný úsměvem ze slušnosti. Jako první se odhodlá Jane,,Všechno v pořádku?" ptá se s bolestnou vráskou mezi obočím. Jakmile Ben jen s pohledem na mě mávne rukou, víme, že odpověď už říkat nemusí. Izabellu znám již natolik dobře, že pokud se s ním rovnou nerozejde, minimálně jej umučí svými narážkami a naštavaným pohledem. Přítom on na tom, že mě vybrali žádný podíl nenese, nebo ano?

,,Betty, být tebou dneska bych domu nejezdil, minimálně dokud nebude zalezlá v pokoji." pronese s velkým klidem v hlase, jen napovrchu se klidný nezdá. Místo vždy uvolněného postoje, přešlapuje z nohy na nohu a na místo rukou v kapsách si tahá kloubky prstů.
,,Ona to zvládne, už jsem s ní zažila i horší věci." pousměji se, abych jej trochu zklidnila, přesto sama bych potřebovala nejlépe ledovou sprchu. Tohle není nejlepší místo na řešení mé sestry, nejen že to tu poslouchá více než deset lidí, ale i dusno by se tu dalo krájet a já z toho obviňuji Bellu, která na tento prostor zřejmě seslala nějakou kletbu.

,,No počkat počkat Mládeži, dneska se domů ještě nejde." vloží se do toho James a připomíná mi nějakého soudce, když se za bílým, celkem minimalistickým stolem s kupou nesrovnaných papíru, postaví do širokého postoje.,,Konečně máme Susan." poznamená s vážným výrazem.,,Ale těch věcí co nemáme je kupa." vyzdvihne důležitě svůj ukazováček do vzduchu.,,Oblečení, kadeřník a to nejdůležitější, ještě se všichni neznáte. Takže plán je následující–" uchopí za dva rohy jeden z papírů, do kterého se důležitě zahledí.,,Dneska sfoukneme kostymérku, kadeřníka, dáme ti texty, rozpis natáčecích dnů a zítra vás s Benem čekáme přesně ve dvě tady, protože když konečně máme všechny, je nějaký ten uvítací večírek na místě."