Little Kitty // Larry Stylinson [CZ] ✔️

Chapter 2 Breakfast in front of the TV ✔️

Harry, již oblečený do černých legín a bílého tílka, se otočil zpátky na kotě stále vyvalené v jeho posteli. "Pojď, půjdeme se nasnídat," vřele se usmál a pomohl tomu maličkému z pelíšku. Společně došli do kuchyně se najíst. Zatímco Louis se pokusil nějak usadit na barovou židličku u linky, Harry si s telefonem v ruce stoupl bokem a vytočil jemu velmi známé číslo.

"Ahoj, tati," pozdravil, jakmile pípání v telefonu utichlo, na znamení, že volající hovor přijal, "mohl bys to ve firmě na nějaké dva, tři týdny za mě, prosím, převzat, teď jaksi nebudu moct."

"Ale jistě, Harry, cokoliv chceš," odpověděl vlídně hlas na druhé straně telefonátu. Jestli jste to nepochopili, ano, Harry byl jeden z těch rozmazlených dětí miliardářů. "Copak se stalo? Normálně mě o to nežádáš. Jseš snad nemocný?"

"Ne, nejsem nemocný," uchechtl se Harry nad otcovou starostí, "jenom se musím postarat o jedno kotě." Při vyslovení 'kotě' se na dotyčného otočil. Byl tak roztomilý, když bojoval s vysokou barovou židlí. Harry měl co dělat, aby ze sebe nevydal hlasité 'awwww'.

I s telefonem u ucha oporovaným svým ramenem, aby nespadl, přešel k maličkému. Trhalo mu srdce ho vidět se takhle trápit. Louis si ho nevšiml a proto nebylo divu, že se tak vylekal, když ho něčí ruce podepřely v podpaží a jedním jendoduchým švihem ho vyhouply na židli, na kterou se celou dobu bezúspěšně snažil dostat.

Harry po chvíli típl hovor a telefon položil na kuchyňskou linku. "Tak, co si micka dá na snídani?" zeptal se, přičemž z poliček a šuplíků vyndával misky, sklenice a příbory.

"M-mlí-čko," zakoktal prostou odpověď.

"Nic víc? Jenom mléko? To tě moc nezasytí. Co třeba... sušenky, pečivo nebo... nějaké ovoce?" výjmenovával jídlo, co by si malý mohl dát k snídani.

"L-lou neví," zčervenal se Louis. Normální jídlo nejedl, ani nepamatoval, taky už to bylo něco přes šest, sedm let, co se stal hybridem a začal jíst pochoutky pro kočky.

"Tak dobře dám ti to mléko, ale kdybys měl hlad, tak si vem, co chceš, dobře zlatíčko?" usmál se na něj, na což modroočko jen přikývl. Harry před něj postavil misku plnou čerstvého mléka, jak si sám přál, a vrátil se zpátky si nachystat snídani sám sobě.

"Sedneme si na gauč a pustíme si nějaký film?" zeptal se s již přichystanou snídaní v ruce. Byl zvyklý snídat v obývacím pokoji, sleduje u toho ranní zprávy, ale vzhledem k tomu, že dnes nešel do práce, měl na film více času. Navíc musel brát ohledy na Louiho; film by ho pravděpodobně bavil víc než nějaké zprávy. Na to Louis jenom souhlasně přikývl a opatrně seskočil ze židličky.

Spolu se rozvalili na pohovce, každý se svou snídaní v ruce a Harry pustil první film, co ho napadl. Trošičku si později zanadával, jelikož si neuvědomil, že tam budou i takové, no, nevhodné části... ale co už nadělá...

Po chvíli, kdy Louis měl už svou snídani dojezenou nebo spíš dopitou, se přitáhl k Harrymu a hlavu si položil na jeho hruď. Jeho to nejdříve překvapilo, ale pak když se probudil z prvotního šoku, obtočil svou paži okolo Louiho pasu a začal ho jemně hladit po boku, což Louimu bylo více než příjemné.

"C-co to dě-lají?" zajímal se Louis. Zrovna tam byla taková intimní chvilka, kdy se dva kluci líbali a ošahávali. A jejda, to byla část, kterou nechtěl, aby prcek viděl. Těžko se to vysvětlovalo.

"No, víš oni si dávají pusinky, líbají se," vyšvětlil nervozně Harry. Proč poustil zrovna tenhle film?

"A-a proč?"

"Víš, když se dva lidi mají moc rádi, někdy i víc než to, dávají si pusinky."

"A H-harry to ď-dělal?" zachichotal se, sám nevěděl čemu. Nevěděl proč, ale ta představa mu přišla srandovní. Jaké by to asi bylo, kdyby oni dva dělali to, co ti kluci v televizi?

"Jo," uchechtl se. Vzpomněl si, jak, když byl mladší, mu rodiče dohazovali dcery od jiných miliardářů, například dceru šéfa firmy, s kterou spolupracovali, a on musel s nimi chodit. Nikdy je neměl rád, ale chtěl rodičům udělat radost. Vlastně díky tomu zjistil, že byl na kluky.

"A ja-jaké to j-je?"

"Ty jseš nějak zvědavý," dloubl ho prstem do tváře.

***
Nevím proč vydávám kapitolu už dnes.. Prostě jsem se rozhodla, že nebudu vydávat kapitolu jednou za týden ( zjistila jsem, že je to dost dlouhá doba ), ale každý druhý nebo třetí den – podle nálady.

Chtěla bych se omluvit za chyby, kterých je v příběhu hodně.. hlavně v těch prvních kapitolách ( byly psané docela dávno ).

Tak doufám, že i přes ty hrozné chyby se Vám kapitolka líbila.

Mordy. ^^