Little Kitty // Larry Stylinson [CZ] ✔️

Prolog ✔️

"Louisi, dneska přijde velmi vzácná návštěva. Louis se bude muset okoupat a nachystat," oznámila mu paní Brownová, Tomlinsonovic sousedka a Louiho chovatelka a chůva v jedné osobě. Louis se přestal lísat k její noze a pohlédl na její smutnou tvář.

"Lou ne-chce vodu, Lou nerad vodu," zakňoural. Chtěl odběhnout někam pryč a schovat se, ale paní Brownová ho včas chytila. Začal kňourat a trhat sebou. Chtěl ženu pokousat a poškrábat.

"L-lou naštvaný," nafoukl tváře, když už seděl v příjemně teplé vodě a paní Brownová ho celého důkladně mydlila včetně jeho mastných vlasů. Neměl rád vodu a už vůbec ne, když mu natekla do oušek, to pak na všechny syčel a prskal, jelikož mu to nebylo příjemné.

Ten výjimečný den s výjimečnou návštěvou změnil Louimu život v ještě horší, než dosud měl. Sice měl střechu nad hlavou, měl co jíst a měl spousty chův, které se o něj starali, ale stejně jeho život stál za starou bačkoru. Nikdy nepoznal mateřskou lásku, každou chvíli byl testován v laboratoři jako pokusný králíček, kterým vlastně byl, celá jeho existence byla na základě být pokusný králíček.

Po vykoupání mu chůva vyfénovala, učesala a upravila jeho neposedné vlásky a oblékla do čistého oblečení, aby na náštěvu udělal dojem, i když to by udělal tak i tak, jelikož jeho roztomilému pohledu, lehkému rozcuchu a drzému usměvu nešlo odolat. Louis byl vždycky výjimečný, nejenom kvůli jeho kočičí povaze a ouškám s ocáskem, každého svým způsobem okouzlil... no, až na svoje rodiče.

Hned jak ho pustila, využil příležitosti a utekl pryč. Utíkal po mramorových schodech dolů až do prostorné předsíně, kde na něho čekalo nemilé překvapení.

"Ahoj, Louisi," pozdravil ho neznámý muž, jenž právě něco řešil s Louiho rodiči. Vřele se na Louiho usmál a přistoupil k němu, aby ho mohl pohladit ve vláscích. Louis by se normálně začal lísat, ale tentokrát ne, něco mu na tom muži nesedělo, v jeho tmavých očích se odráželo něco strach nahánějícího. S lehce sklopenou hlavičkou a pohledem namířeným vzhůru k neznámému začal couvat dozadu, přičemž svůj ocásek ochranářsky omotal kolem svého trupu a ouška natisknul k hlavičce tak, že přes jeho rozcuch skoro nešla vidět.

"Neboj se, já ti nechci ublížit," jeho hraně vlídný úsměv se proměnil v šibalský úšklebek, naznačuje, že má něco velmi špatného za lubem. Když muž natáhl ruku, aby ho konečně mohl podrbat za oušky, Louis zakňučel a celý se stáhl do klubíčka.

Nadlidsky tmavé oči, nos a uši ozdobené stříbrnými kroužky, už na první pohled vypracované tělo schované za černou látkou a přes levé obočí linoucí se dost viditelná jizva – malému Louimu naháněl strach.

"Tady to podepište a rovnou si ho můžete odvést, jeden podpis a je váš," promluvil za mužovými zády Louiho otec. Otočil se a začal podepisovat nějaký papír, Louis jenom přihlížel. Nevěděl, co se dělo, něvěděl, že od této doby se jeho život změní v noční můru.

"Tak a teď jseš jenom můj, zlatíčko," otočil se znova na to kotě, s kterým si odteď, díky jednomu podpisu, mohl dělat, co se mu jen zlíbilo. Přistoupil k němu a za vlasy ho vytáhl na jehi třesoucí se nožky. Louimu se do očí nahrnuly slzy. Strašně nenáviděl, když ho někdo tahal za vlásky, tak moc ho to bolelo. Nechápal, proč se k němu takhle choval, proč se k němu choval jako ke kusu špíny. Nechápal, co myslel tím, že mu odteď patřil.

"L-lou bolí hla-hlavička," zakňoural plačtivě, ale to bylo jediné v co se zmohl.

"Jdeme," zavelel chladně, bez špetky citu, a i s Louim tahajícím za vlasy za sebou se rozešel směrem k východu až k černému naleštěnému mercedesu.

"Odteď mi budeš říkat Pane, je ti to jasné?" poručil mu, jakmile už seděli v autě a chystali se odjet někam neznámo kam, ale Louis neodpovídel, jen tiše vzlykal, doufaje, že se z tohoto škaredého snu brzy probudí. "Odpověz!" zvýšil hlas 'Pán'. Stále nic. "Hele, ty špíno, odteď mi patříš a budeš mi naslouchat, jinak si mě nepřej," procedil skrze křivé zuby. Nevinné kotě zatahal za vlasy až mu zaklonil hlavičku dozadu. "Tak bude to?!" Už mu docházely nervy a Louis to patrně vycítil.

"A-ano, Pa-pane."

Celé týdny plynuly hrozně pomalu, Louis už ani nevěděl, co je za den, natož tak, kolik je hodin, jestli je noc nebo den. Byl zavřený ve sklepě, kde bylo minimální světlo. Všude po stěnách byli pověšené různá pouta, biče, lana a podobné pomůcky na mučení, které si bohužel každý den Louis vyzkoušel.

Celý svět se mu proměnil v nekonečnou noční můru. Pán mu každou chvíli znásilňoval jak dírku, tak i pusinku, bil ho, mučil ho – Louis byl pro něho jako nějaký nástroj na vybíjení zlosti. Louis chtěl všechno zpátky do starých kolejí, ne, že by se před tím měl nějak růžově, ale radši bude laboratorní krysa než nějaká laciná děvka.

Po nějaké době se začal všech lidí bát, měl z toho všeho neuvěřitelná trauma. Vždycky, když se k němu někdo příblížil, začal se nekontrolovaně klepat a když šlo do tuhého, vystrčil i své drápky, nebál se neznámé poškrábat.

Už to nezvládal a tak nebylo divu, když jednou Pán zrovna nebyl doma, se rozhodl utéct. Nebylo to moc lehké, ale nakonec se bez žádných problémů dostal z toho domu nočních můr. Dlouhou dobu bloudil po městě, ale nakonec se usídlil v malé postranní uličce, kde dlouhá léta nebyla ani noha. Schoval se za plesnivými popelnicemi a vyčkával, co se s ním stane.

***

Vítám vás, čtenáři, (doufám, že nějací jsou :'D) u mé další Larryovky. Doufám, že se vám příběh bude líbit a hned ho nezahodíte. Není to žádný geniálně promyšlený příběh, spíš jen taková oddychovka, knížka na zabití času. Prosím vás, nečekejte od toho nic velkého.

Taky bych vás chtěla varovat, že jsem měla pár kapitol napsaných dopředu a pak jsem příběh na nějakou dobu opustila.
Poté jsem se zase k němu vrátila, dovymýšlela pokračování a rozhodla se ho zveřejnit.
Můj styl psaní se pořád mění, takže se nelekněte, až na změnu narazíte. Taky bych se chtěla omluvit za ty chyby a nesrozumitelné věty na začátku příběhu – vlastně v celém příběhu.

Kdybyste v příběhu našli nějakou chybu – ať už gramatickou nebo dějovou nebo prostě nějaká věta nedávala smysl –, prosím Vás, informujte mě. Sice si každou kapitolu po sobě kontroluji, ale vždycky mi nějaká ta chybička ujde.

Přeji příjemné čtení!

Mordy ^^
Čtvrtek 23/7/2020

•
•
•

Tady Mordy z roku 2021. :) Rozhodla jsem se tuhle knihu postupně opravit. Docela mě překvapilo, že má, navzdory všech chyb a nesmyslností, tolik přečtení a hlasů. Jsem na sebe docela pyšná. :D