~o 2 dny později~
"Už jsi lepší než já!" Zasmál se Hobi, který ležel pod Taem.
"To ještě z daleka ne.." Usmál se na něj a pomohl mu vstát.
"Myslíš? Koukni na sebe! Přišel jsi jak párátko a za těch pár dní jsi úplně jinej!" Bouchl do ramene a s ním to ani nehlo.
"To je sice možný, ale je to jen díky tobě" Koukl se na sebe a Hobi měl pravdu.. Už nebyl tak slabý a vychrtlí.. Měl dokonce už i svaly, které do teď neměl.
"Zítra musíš jít.." Řekl smutně Hobi a Tae sklopil hlavu..
"Budu té navštěvovat! Mám tvé telefoní číslo.. Neboj budeme v kontaktu. Nebudeš už sám o to se postarám" Usmál se a obejmul ho.
"Díky Tae.. Jsem rád, že jsem mohl být tvůj učitel a stal jsem se tvým kamarádem"
Po delší době je vím.. 😅 omlouvám se.. Mám ještě dnes něco vydat nebo to nechat už na zítra? 😇
ČTEŠ
💀Musíš zemřít💀#Taekook#
Fanfiction"Tímhle se musíme rozloučit" "Neboj mám tvoje telefonní číslo, takže budeme v kontaktu" "Rád jsem byl tvůj učitel a rád jsem se stal tvým kamarádem" "To já taky"
