"Taky tě mám rád!" Zakřičel na mě a odešel zase pryč.
"To mě tady necháš?!" Křikl jsem, ale odpovědi se mi nedostalo.
"Parchante!"
"Co jsi to řekl?" Objevil se za mnou.
"A-ale nic" Nevině jsme se usmál a otočil se na něj.
"To jsi řekl naposledy.. Máš štěstí, že nemáš ještě tak vyvinutou regeneraci.. Jinak bych tě s klidem zabil.." Zavrčel na mě.
"No.. Ale kdyby jsi mě zabil.. Tak by mi byla regenerace k hovnu.." Nechápavě jsem se na něj koukl.
"Ty jsi vážně úplně blbej.. Zabije tě jen kůl do srdce.." Zabručel a protočil očima.
"Ahaaa.. To by dávalo smysl" Zasmál jsem se sám pro sebe a šel do svého pokoje.
"Nezapomeň na toho Jungkooka!" Křikl na mě ze spoda.
"Nezapomenu neboj!" Křikl jsem a lehl si.. Byl jsem hrozně unavenej.. Takže jsem po chvíli usnul..
Po delší době.. Jelikož dovolená 😂
YOU ARE READING
💀Musíš zemřít💀#Taekook#
Fanfiction"Tímhle se musíme rozloučit" "Neboj mám tvoje telefonní číslo, takže budeme v kontaktu" "Rád jsem byl tvůj učitel a rád jsem se stal tvým kamarádem" "To já taky"
