Stepbrother

33.Díl

Jsem tu s dalším kratším dílem. Nestojí za nic, ale příští snad bude lepší. Enjoy it. <3

Louis:

„Proč? P-proč se nedíváte na film?“ Šeptl se a podíval se na holky. Zřejmě všechno viděly a možná i slyšely. V hlavě jsem měl milion nezodpovězených otázek. Co když to doma vyklopí tátovi nebo Anne? Nemůžou za to. Jsou to děti. Děti vždycky dřív nebo později všechno vyklopí.

„Všimly jsme si, že jste zmizely..“ Řekla Daisy. „Tak jsme vás šly hledat.“ Doplnila ji Phoebe. Jen jsem tiše přikývl a podíval se na Harryho. Ten mi stiskl ruku a potom ji pustil. Dřepnul si k holkám.

„To, co jste viděly, nesmíte nikde říct. Hlavně ne doma.“ Šeptl a koukal na ně. Holky mlčely a Harry si frustrovaně povzdychl.

„Kdyby jste to doma vyžvanily, tak já i Louis budeme mít obrovský problém.“  Říkal a nevědomky hladil Phoebe po blonďatých vláskách. Šel jsem blíž k nim a skrčil se tak jako Harry.

„To přeci nechcete, že ne?“ Zeptal jsem se jich a obě dvě zakroutily hlavou. „Půjdeme domů.“ Dodal jsem šeptem. Nic jiného, než se modlit nám nezbývá. Lottie tuší, že je mezi námi něco víc. Daisy a Phoebe to už ví. Je jen otázka času, kdy se to dozví táta a zabije mě.

Holky šly kousek před námi. Chtěl jsem Harryho chytit za ruku, ale neudělal jsem to. Neodvážil jsem se. Za pár minut jsme byli kousek do našeho domu.

V tom jsem uviděl Nialla. Nebyl sám. S někým šel. Zaostřil jsem oči, přeci jen byla tma a já neviděl, kdo je vedle něj. Až v tom jsem ho poznal. Byl to Liam. LIAM!! Upřímně.. Liama jsem vždy přehlížel. Byl to kamarád a už od prváku patřil mezi nás. Bral jsem ho spíš jako součást nás, i když jsem s ním skoro nikdy nebyl sám. Přitom mi připadalo, že by mohl být v pohodě, i když byl takový svým způsobem nesmělý a zamlklý, protože ho od dětství šikanovali. Vlastně ho nechali, až když se začal bavit s námi.

Ale teď jsem na něj měl docela vztek. Obmotal ruku okolo boků blondieho a ten se upřímně usmíval. Vypadal docela šťastně. Ne, že bych nechtěl, aby byl šťastný, ale takhle jsem s ním vždy chodil já. Chyběl mi. Chyběl mi jako kamarád. Cítil jsem se zvláštně. Ani ne před dvaceti minutami jsme si s Harrym vyznali lásku a bylo mi líp, než kdy jindy, ale teď když jsem uviděl Nialla s Liamem, tak mi najednou už nebylo tak dobře.

„Tak jdeš, Lou?“ Zeptal se Harry, když chtěl zavřít dveře. Odtrhl jsem pohled od těch dvou, co si mě naštěstí ani nevšimli a vešel jsem. Harry za námi zavřel a holky ihned cupitaly do svého pokoje. Musím si s nimi ještě promluvit, ale ne teď. Možná zítra. Rád oddaluju věci.

Šel jsem do pokoje a Harry zamnou. Zavřel dveře a já se na něj podíval. Pousmál jsem se a on se usmál tak krásně, že jsem viděl jeho známé ďolíčky. Sklopil jsem hlavu a on si mě přitáhl blíž. Objal mě okolo pasu a já si poprvé přiznal, že v jeho blízkosti červenám. To se mi nikdy předtím nestalo.

„Dáš mi pusu?“ Šeptl a já zvedl pohled. Stoupl jsem si na špičky a on si mě vyzvedl těsně pod zadečkem. Vpletl jsem prsty do jeho kudrlinek a něžně jsem ho políbil. Teď už jsem zase nemyslel na Nialla. Jen a jen na Harryho.

 Líbal jsem ho, dokud někdo nechtěl otevřít dveře. Stáli jsme hned u nich a někdo dveřmi vrazil Harrymu do zad a ten mě omylem kousl do rtu a vzápětí mě pustil. Vyjekl jsem a uviděl Gemmu. Ta vypadala, že si taky dala dvě a dvě dohromady, protože přeci jen jsme u sebe byli tak blízko.

„Jen jsem si s vámi chtěla o něčem promluvit, ale..to počká do zítra.“ Roztomile se zasmála a než jsme stačili něco říct, tak zase odešla.

„Myslíš, že nás taky odhalila?“ Zeptal se Harry s úsměvem.

„Vypadá to tak, že jo.“ Odpověděl jsem. „Víš, že mi tě úplně připomíná? Nejste náhodou dvojčata?“

„Ale já jsem lepší, že jo?“ Zasmál se.

„No..“ Začal jsem a Harry do mě se smíchem nepatrně šťouchl.

„Samozřejmě, že jsi lepší.“ Usmál jsem se a rozpačitě ho políbil. Usmál se. Je nejkrásnější na světě..

„Půjdu si s ní promluvit.“ Oznámil mi a já přikývl. Potom odešel.

Stále jsem se usmíval a nedokázal jsem ten úsměv zahnat. Dokud se mi zase nevybavil pohled na Nialla a Liama. V rychlosti jsem se převlékl a sedl si na postel. Přikryl jsem se a vzal do ruky mobil. Nejdřív jsem chtěl Niallovi zavolat, ale nakonec jsem se rozhodl mu napsat zprávu.

Nová zpráva od: Louis Tomlinson

Ahoj Ni. Vím, že jsem ti ublížil a za všechno, co se stalo, můžu já, ale chybíš mi. Moc. Ozvi se mi, prosím.

Čekal jsem na odpověď, ale marně. Místo toho ke mně přišel zanedlouho Harry. To taky nebylo nejhorší..

Vlastně.. bylo to úplně nejlepší. 

Myslíte, že mu Niall odpustí?