Stepbrother

18.Díl

Děkuju za všechny komentáře a hvězdičky tady i na lovebites. Čím víc jich bude, tak tím víc přidávám. 

Harry:

Přemýšlel jsem, co budu dělat. Bylo mi neskutečně zle. Líbal jsem se s nevlastním bratrem, i když mám v Londýně holku. Ta holka, Susan, je nejoblíbenější ve škole. Každý se s ní chce bavit a každý jí leze do zadku, tak jako lezli mně. Proto jsme se dali dohromady. Možná jsem se s ní měl rozejít, než jsme se přestěhovali, protože takhle to nikam nevede.

Vypadá to tak, že v mé nové škole tady v Doncasteru žádný nejoblíbenější trhač dívčích srdcí nebudu, protože tady se na to nehraje, a když už tak Louis s tím svým nesnesitelným kamarádem Stanem by byli vítězové.  Stan mu pořád chodí za zadkem tak, jako v Londýně chodil za zadkem Zayn mně. Zayn mi možná chybí víc než Susan. Ohledně ní mi chybí maximálně sex. Vlastně jsme spolu ani pořádně nespali. Nedošlo k tomu hlavnímu. Ona mi ho jen párkrát kouřila v euforii alkoholu a moc si z toho pamatuju a asi to nebyla žádná velká bomba. Je pěkná, ale nějak to není ono.

A teď má přijet. Kurva, ona přijede! Určitě přijede. Musím napsat nebo zavolat Zaynovi, protože jinak to nevidím. Musí přijet i on. Nebudu tu s ní sám. Je tu i Louis. Líbal jsem se s ním. Budu se muset líbat s ní. Já se s ní už asi ani líbat nechci. Jsem prostě jednoduše v prdeli. Vytočil jsem Malikovo číslo a čekal, až to zvedne. A čekal jsem hodně dlouho. Když už jsem to chtěl vzdát, tak to po sto letech vzal.

„Ehm. No. Harry?“ Zamrmlal víceméně otráveně.

„Zníš šťastně, že slyšíš kamaráda, kterej se ti odstěhoval.“ Řekl jsem ironicky a neupřímně jsem se zasmál, i když mi do smíchu vůbec nebylo.

„Promiň. Já teď – no teď, víš.. já..“ Jeho hlas zněl zvláštně. Až po chvíli ticha mi to došlo.

„Aha. Máš doma nějakou kočku. Promiň, zavolám ti klidně pak.“

„No tak, fajn..“

„Ne ty tupče! Teď máš říct, že jestli si potřebuju promluvit, tak jsi tu pro mě!“ Zvýšil jsem hlas.

„Dobře, fajn, tak chvilku počkej.“ Řekl s otráveným podtónem. Kamarád za všechny peníze. Čekal jsem. „No, tak co potřebuješ?“ Ozval se zase po delší chvíli.

„Susan chce přijet!“ Oznámil jsem mu. Nevím, proč mu vlastně volám. Nečekám, že s tím něco udělá, vlastně ani není co s tím udělat, ale stejně je to můj nejlepší kamarád a potřebuju si někomu zanadávat. Nejradši bych mu řekl i o tom, že se s ní chci rozejít, protože mi tu zamotal hlavu kluk. Ano, kluk. To snad ne. To se může stát jen mně. Zaynovi nic o klukovi neřeknu. Možná by se semnou už nebavil vůbec.

Přemýšlel jsem a v tom jsem si uvědomil, že teď je potichu on. „Zee?“

„No, promiň. Zamyslel jsem se. Co jsi říkal? Susan – Susan chce jet za TEBOU?“ Zeptal se. Zdůraznil to ‚TEBOU‘.

„Co se divíš. Pořád spolu chodíme, i když jsem se musel odstěhovat do toho zapadákova.“

„Jasně.“ Odpověděl. Ten je dnes výřečný. „A co já s tím?“

„Chci, abys přijel taky. Neptej se proč, ale musíš přijet taky. Musíš s ní nenápadně o něčem promluvit a taky NENÁPADNĚ zjistit, kdy mě chce navštívit a přidej se k ní. Prosím.“ Žadonil jsem.

„Bro, já se nemůžu jen tak sbalit a na víkend odjet za tebou.“

„Jak milé.“

„Ne, promiň. Dobře, promluvím s ní, slibuju. Potom ti napíšu. Měj se.“ Řekl a típl to. Co to s ním dnes bylo? Nechápu. Hlavní je, že to zjistí.

Zůstal jsem sedět v koupelně a přemýšlel jsem o tom všem, dokud mě máma nezavolala k večeři.

Louis:

Harry byl v koupelně hodně dlouho. Nemohl jsem ho dostat z hlavy, ať jsem chtěl nebo nechtěl. Anne nás všechny zavolala k večeři. Sešli jsme se u stolu všichni, až na něj. Několikrát ho volala, ale on asi neslyšel. Táta řekl, že na něj počkáme. To se načekáme hodně dlouho.

Anne zvýšila hlas a po pár minutách se Harry dostavil. Nevěnoval mi ani nejmenší pohled, zatímco já mu ty pohledy přímo rozdával. Lituje toho. Určitě toho lituje. Podepřel jsem si hlavu rukou a rýpal jsem se v jídle. Ne, že by to nebylo dobré, ale neměl jsem chuť. Mrzí mě to. Mohl jsem s ním mít alespoň malinko bratrský vztah a takhle jsem všechno zničil. My oba. Možná spíš já. Já nevím.

U večeře bylo ticho. Nepříjemné ticho. To ticho, když jsme šli s Harrym domů, bylo příjemné. Tohle bylo stoprocentně nepříjemné. Dokonce i dvojčata byla potichu, což jsem vůbec nechápal. Ani jednou nežadonily a neprosily tátu, aby si jídlo mohly vzít k televizi. Většinou jsme večeřeli u ní, protože táta byl dlouho v práci, nebo nám to dovolil. Od té doby, co je tu Anne, Harry a Gemma večeříme u stolu jako jedna rodina. Nikdy nebudeme jedna rodina. Táta chodí z práce dřív domů, aby jí vyhověl. Buď byli zvyklí takhle jíst, nebo táta schválně chce, abychom vypadali jako spořádaná rodina. Také musíme jíst zeleninu. Bleeh. Pizza z krabice nebo čína byla lepší volba.

Nakonec Harry to ticho prolomil. „Mami? Marku?“ Podíval se na naše rodiče. Já jsem se podíval na něj a raději rychle také na ně.

„Ano?“ Anne se na něho pousmála. Nechápu to. Jak může být téměř veselá a sympatická za každé nálady? Vážně se jí musím omluvit. Třeba se k tomu odhodlám po večeři.

„Může přijet o víkendu Susan a Zayn? Ještě nevím, jaký víkend to bude.“ Vypadlo z něj rychle. Susan. To je ta jeho přítelkyně? Aha..

„Samozřejmě, zlatíčko. Už jsem Susan dlouho neviděla. Jak se má? Jsem ráda, že jste pořád spolu.“ Anne celá zářila. Nemohl jsem se na to dívat a moc jsem si to nedokázal vysvětlit. Tak, jako si v poslední době nedokážu vysvětlit všechno.

Malinko jsem odsunul talíř a vstal jsem. Táta se na mě podíval. „Kam jdeš?“ Zeptal se.

„Jdu si lehnout. Není mi moc dobře.“ Oznámil jsem a nečekal na odpověď. Vyletěl jsem k sobě, tedy k nám do pokoje a padl jsem na postel. Přetáhl jsem si přes hlavu deku. Vím na sto procent, že ten víkend nebudu doma..