Stepbrother

3.Díl

Louis:

S Niallem jsme koukali na filmy, které jsme viděli už víc než tisíckrát. Dřív jsem tu byl pečený, vařený, ale když zemřela máma, tak jsem se přestal s lidmi okolo mě stýkat tak moc, jak jsem byl zvyklý. Vlastně dnes zjišťuju, že mi to možná i trochu chybí. Prostě bylo najednou všechno jinak. Máma nečekaně zemřela, já dělal mámu sestrám a táta? Pche… našel si místo mámy Anne. Ať už si dělá, co chce. Nějak to se všemi v jednom domě přežiju a pak vypadnu z domu.

Ležel jsem v Niallově posteli. Ten už ke mně přicházel s novou várkou popcornu. Nikdy jsem nechápal jeho žaludek. Vleze se mu tam víc než všem lidem v Doncasteru dohromady. Lehl si zase ke mně a přikryl nás. Komentovali jsme Hobita. Jsem rád, že jsem tu a ne doma s novou rodinkou. Ale stejně se k tomu začal Nialler vracet.

"Ehm, Louisi, proč jsi nešel místo toho raději domů? Mohl jsi ke mně přijít jindy…" Mluvil opatrně. Vždycky ke mně choval něco jako "respekt" nebo tak. Nevím, jak bych to vysvětlil, ale vím, že se bál, abych nevybouchl, protože už se to párkrát stalo a já potom litoval, že jsem křičel na něco tak mile blonďatého jako je právě Niall.

"Ni, moc dobře víš, že o žádný, nový členy rodiny fakt nestojím. Nesnaž se mi dávat přednášky jako Liam," broukl jsem. Budu v klidu. On si nezaslouží mou protivnost a vytrvalý křik.

"Žádný přednášky ti dávat nebudu. Jen si myslím, že to nebylo zrovna nejslušnější a že se s tím klukem budeš muset stejně setkat," odložil popcorn na stolek vedle postele a vypnul film.

"Ale stejně mi je dáváš?! Já vím, že budu muset, ale zrovna moc dvakrát se mi nechce a ty jako správnej nejlepší kamarád by, jsi mě měl chápat!" Dobře, tak jsem se stejně rozčílil…

"No tak promiň. Příště budu chápavější." Sklopil pohled. Radši jsem si ho mlčky přitáhl k sobě a objal ho. Za tohle nám vždy všichni říkali, že jsme buzeranti. Dalo by se jen říct, že jsme přecitlivělí kamarádi a nám to nevadí.

Harry:

Vybalil jsem si všechny věci. Stejně tu nemám co dělat. Mám pokoj s tím Louisem. Přiznávám, že jsem na něj vážně zvědavý, i když nevím proč. Bude to vlastně můj "bráška". V pokoji nebyly ani žádné fotky nebo tak něco. Nevím, jak vypadá, ale hrabat se mu ve věcech fakt nebudu. Nebo že by? Ne, raději ne. Vím jen to, že se jmenuje Louis Tomlinson a že má na všech sešitech, co leží na jeho posteli s povlečením hvězdných válek napsané Boo Bear.

Raději jsem si lehl do postele a vytáhl svůj deníček. Dobře, tak mám deníček, ale to neznamená, že jsem jak holka, co už mi nejlepší kamarád Zayn už několikrát řekl. Rád si zapisuju, co se přes můj den stalo. Zapisuju si každý den to nejdůležitější už skoro rok. Kdyby můj deník našla máma? Můžu se jít rovnou oběsit.

Pozn. autorky: Dobře, dobře.. slibuju, že příště už nastane to velké setkání. :D Love ya.