Stepbrother

24.Díl

Jak jsem psala, budu dva týdny pryč. Takže tím pádem přidám další díl za dva týdny. Děkuju <3.

Harry:

Louis mě úplně dostal. Vylekal mě, ale měl jsem takovou radost, že je tu. A navíc.. ty polibky a doteky. Tohle jsem ještě nezažil. Polibky jsem mu oplácel a ani jsem nepřemýšlel nad tím, že mám holku, i když bych asi měl. Tohle je pro mě zakázané, ale jak se říká, zakázané ovoce nejlíp chutná. Je to pravda.

Bylo to všechno jiné, než s holkami. Nemusel jsem se snažit. To on se snažil. Jemně mě hladil na bocích a vyhrnoval mi tričko. Rty se přesunul k mému krku a vyhrnoval ho stále víc a víc, až mi ho svlékl úplně.

Ze rtů mi utekl tichý vzdech a Louis se mi znovu s úsměvem přilepil na rty. Svoje ruce jsem přesunul na ten dokonalý zadeček a malinko jsem ho stiskl.

Nevím, jak dlouho trvaly všechny tyto doteky, mazlení, líbání nebo svlékání, ale když už jsem na sobě měl jen boxerky a Louis kalhoty, tak do pokoje vtrhla Lottie. Odtrhli jsme se od sebe a podívali jsme se na ni. Skoro neslyšně se omluvila a rychle za sebou zase zavřela.

„Už se vrátili?“ Zeptal jsem se skoro šeptem.

„Já nevím.“ Odpověděl malinko sklíčeně Louis a oblékl si tričko. Vstal a podíval se na mě. Vypadalo to, jako by chtěl něco říct, ale nakonec neřekl a vyklouzl pryč ze dveří. Povzdechl jsem si a vstal jsem. Oblékl jsem si tričko a kalhoty. Nevěděl jsem, co mám dělat.

Opět mě začínal užírat ten pocit. Ten strašný pocit. Nejhorší pocit ze všech pocitů. Nevím, jak se mám chovat před Louisem. Ještě k tomu v jednom pokoji. A ještě k tomu, když je to můj nevlastní, ale přece bratr.

Louis:

Všechno to bylo strašně moc krásné, dokud do pokoje nevtrhla Lottie. Raději jsem se oblékl a vstal. Po chvíli jsem už byl dole, kde stála mezi všemi ostatními a měla malinko vyděšený výraz.

„Jé, Louis už je doma!“ Zakřičela nadšeně Daisy a společně s Phoebe se na mě vrhly. Objímaly mě a byly vážně šťastné.

„Už neodejdeš, že ne?“ Zeptala se Phoebe a já zakroutil hlavou.

„Už ne.“ Odpověděl jsem a snažil jsem se usmát. Potom jsem se podíval na Lottie a ta odvrátila pohled. Popravdě.. teď jsem se strašně moc bál, že by to někomu řekla. Samozřejmě si začínám uvědomovat, že mám Harryho víc, než jen rád jako bratra nebo kamaráda, ale táta. Zabil by mě. Opravdu by mě vlastnoručně zabil.

Chvíli jsem mluvil s tátou a Anne o tom, že už zůstanu doma a nikam nepůjdu. Byli rádi. Potom jsem si dotáhl Lottie stranou.

„Můžu s tebou mluvit?“ Zeptal jsem se a ona mlčela, ale vypadalo to tak, že s ní mluvit můžu.

„Lottie, to co jsi viděla..“

„Nic jsem neviděla, dobře?“ Usmála se, krátce mě objala a odešla. Oddechl jsem si a šel jsem zase dolů.