Diamant samotného nebe

třetí kapitola

Když jsou peníze jde úplně všechno a to opravdu všechno. Pár desítek tisíc a poručil jsem i počasí, jak jinak vysvětlit, že v Paříži byl v polovině července sníh a zima jak v prosinci. Má drahá polovička měla právě focení otcovo zimní kolekce a fotiti zimní čepice v bikinách je už okoukané. Tedy, abych byl přesnější, její tělo už je až moc okoukané. 

"Au dávej pozor, nenechám si od někoho jako si ty škubat vlasy." prskala, když jí stylistka upravovala poslední čepici.
"Omlouvám se, paní . . . ehmmm . . . slečno Chloé." vytlačila celá nervózní  rudovláska.
"No aspoň, že víš jak mě oslovovat." vyprskla a já nad tím jen protočil oči.

Nikdy mě focení moc nebralo, pokud u toho nebyl dost dobrý tým dívek co by mě opečovávaly doslova. Každý máme své potřeby od určitého věku a doby kdy jsem byl chlapec jsou dávno ty tam. Nudou jsem se tam mohl ukousat k smrti, strašně nerad jsem se tohohle zúčastňoval, nebyla jediná možnost kam se i s vozíkem nenápadně vypařit. Aspoň, že se tady nikdo nekoukal tím pohledem typu "je mi ho líto, když je na vozíku" a nefotil si mě takhle. S mojí náladou bych na té fotce vypadal jako největší troska a nezachránilo by to ani mé pěkné oblečení. 

Skoro celé dopoledne mi hrála v hlavě melodie, kterou mě moje mamka jako malého učila na piano. Odkýval jsem všechno co Chloé chtěla a jinak jen tupě koukal. Slyšel jsem útržky hovorů a díval se po všech co skákali okolo mé manželky. Na tom nebylo celkem nic neobvyklého, až na to, že jsem nebyl v ateliéru jediný kdo vedle ní neběhal. U štendru se zimním oblečením stála osoba, která měla na hlavě šátek a jen pokukovala a pořád něco psala do mobilu. Bylo mi to až nepříjemné, měl jsem pocit, že mimo toho kouká i po mě, ale to byl jen výplod mé fantazie. Rozum mi říkal, že to novinářka není, ale rozhodně se tak chová. Chvilku před koncem focení osoba odešla.

"Zvláštní." 
"To, že chci jít po focení nakupovat?" sedla si mi na klín Chloé.
"Jo." řekl jsem otráveně.
"Neboj až přijedu domů, bude sex." mrkla po mně a utekla.
"Jasný, nejdřív dej jinému a až pak možná manželovi." nad tou představou jsem se celý naježil.

Jako nějaký méně cenný člověk jsem využil odvoz a vrátil se do své vily. Tak prázdná a chladná postel byla každý večer, co jsem se do ní nechal uložit. Nemohl jsem s Chloé ležet po tom co byla s jiným tu noc. Zavřel jsem oči a snad po hodně dlouhé době má poslední myšlenka před spánkem nepatřila hudbě, ale osobě co byla na dnešní focení a nikdo kromě mé maličkosti si jí nevšiml. 

Krásný pátek všem. 😘

Dneska to bylo obzvláště krátké, co? 😂👼 Bohužel, není to chyba, aspoň budete mít o čem přemýšlet o víkendu. 😎