Diamant samotného nebe

dvacátá osmá kapitola

Úsměv ze rtů mi nezmizel další týden a to bylo co říct. Pochopil jsem jak důležité to pro mě setkání starých přátel bylo. Starý Adrien se vrátil a chtěl, aby nový Adrien se zbavil Chloé i ostatních toxických lidí. Přijal nehodu tak jak byla a už nechtěl sedět u piana a jen náhodně mačkat klávesy. Chtěl živou, barevnou a hlavně hravou melodii nic ponurého v čem se utápí žal. Bylo léto a já poprvé od nehody ho chtěl prožít naplno. S Marinette jsem uspořádal grilovačku na zahradě, která byla den ode dne krásnější. Několikrát jsem se projel na Tikki a i můj doktor začal říkat, že na mých nohách začíná vidět progres.   

Seděl jsem po pergolou na zahradě a koukal jak černovláska dělá cosi s lekníny v jezírku. Vypadala u toho dost vtipně jak chodila s vyhrnutými nohavice ve vodě. Nemohl jsem si odpustit na její účet malou lumpárnu, tak jsem do její blízkosti hodil pořádný kamen. Ta jen leknutím nadskočila a spadla do vody úplně. Věděla, že za tím nemá hledat nic jiného než legraci. Vztah nás dvou se velmi prohloubil a já jí mohl říct takřka všechno. Tajně mě vozila na další rehabilitace, domlouvala masáže a dokonce se mnou trávila čas u piana. Všechno za zády Chloé a jejích poskoků. 

"Oooo tak to se povedlo." zakřenil jsem se, když se dívka vynořila.
"Jak malé dětcko." odfrkla si a dala si z obličeje pryč mokré vlasy.
"Úplně se to vybízelo . . . ještě, kdyby si měla na hlavě leknín, bylo by to dokonalé." vyfotil jsem si jí.
"Adrineku?!" přišla Chloé a nechápala proč je Marinette celá mokrá v jezírku.
"Co je? Kazíš mi zábavu." odfrkl jsem si a položil mobil na stůl.
"To je fakt vtipné." podívala se na mokrou Marinette.
"Docela je." vyprskl jsem smíchy. 
"Večer odlétáme za Lilou do Itálie. Letenky jsou koupené, Marinette ti zabalí." oznámila mi a mně přejel mráz po zádech.
"Zase obchod s Itálií."
"Konečně uvidím svojí nejku." pohodila vlasy a odešla zase zpátky do domu na svých vysokých lodičkách.
"Marinette." zavolal jsem, když jsem měl jistotu, že je v domě.
"Nemusím ti balit pokud nechceš, stačí říct. Taky nestojím o sahání na tvé boxerky." ušklíbla se a do ruky mi položila květ leknínu.
"To je mi jedno kdo to sbalí." vyjel jsem od stolu.
"Ok."
"Hlavně se sbal ty, jedeš taky."
"To nejde . . . " vydechla s vážnou tváří. 
"Bez dalších debat, večer budeš sedět v tom letadle přede mnou." rozjel jsem se k domu.   

Seděl jsem v letadle vedle své manželky a čekal, kdy se ukáže. Upřímně nevěřil jsem tomu, že poletí taky, i když jsem si to moc přál. Lila byla v mnoha ohledech daleko horší než Chloé a také byla jediná modelka, s kterou jsem odmítal cokoliv mít. O to větší úleva přišla, když jsem Marinette zahlédl o pár sedadel dál jak se krčí. Chloé naštěstí proti tomu nebyla a koupit jednu letenku opravdu nebyl problém. Tak a hurá do Milána.

Při příjezdu do Milaná na nás čekaly dvě auta a Lila. Marinette pomohl s kufry řidič jednoho z vozů. Lila i Chloé se sladily šaty se stejným vzorem a odlišnou barvou. Já to na vozíku extra neřešil a docela jsem si užíval kraťasy. Jen černovláska měla na sobě vyjímečně klasické džíny, černou saténovou košili a bílé conversky. Věci jsem si nechali odvést na hotel, následovala pracovní snídaně a pak i oběd. Marinette byla celé dopoledne na hotelu a chystala věci na večerní soukromou přehlídku. Já se na hotel vrátil po obědě a Lila s Chloé šly nakupovat. U toho jsem opravdu být nemusel.

"Za co vyhazuješ tolik peněz?" rýpnul jsem si do jejího oblečení. 
"Za potřebné věci?" zvedla obočí černovláska.
"Pch . . . něco s Chloé přece jen máte společné." 
"Hromady oblečení to opravdu nejsou potřebné věci, ale kytky do prázdných truhlíků ano. Pokud si je tedy nemám vypěstovat ze semínek." založila si ruce na prsou, když jsem zjistil, že si sebou přivezla jen tašku přes rameno.
"To jde? Jako učili jsme se to ve škole, ale musí to být neskutečně náročná a unavující práce."
"Jde a někdo z toho má i radost . . . navíc . . . když jsem z toho unavená, jdu ti schladit ego a hned mám energie na rozdávání."
"Tak na tom něco bude . . . teď si, ale v Miláně. Takže budeme dnešní odpoledne chladit tvé ego." ušklíbl jsem se.