Diamant samotného nebe

čtyřicátá druhá kapitola

Po nočním šoku z nové ochranky jsem se nad ránem probudila v měkké posteli a vedle Adriena. Nevím co z těch tří věcí bylo nejhorší. Vypadal tak zranitelně, když spal, ale zároveň z něho šlo něco co mě přitahovalo. Už od chvíle, kdy jsem mu otevřela dveře do kuchyně a on mě sjel nenávistně pohledem, jsem věděla, že pro ty smaragdové oči udělám cokoliv. Prvotní záměr sice byl se pomstít Chloé, ale jak by se někdo mohl mstít pomocí jeho? Zařídit drobné změny, vrátit mu chuť do života a postavit ho na vlastní nohy byla pro mě v podstatě maličkost. Sice trvalo skoro rok pochopit jak fungují jeho nálady i ego, ale ten čas s ním strávený se vyplatil. Chloé byla ta co by ho ráda měla omotaného okolo prstu, ale to já ho získala. Den za dnem se ke mně začal pomalu přibližovat a já mu v tom nijak nebránila. Pokud chtěl svůj starý život a nové já, musel i trochu vyjít ze svého komfortu. Bylo mi s ním dobře, poprvé za dlouhé roky jsem se cítila potřebná a žádaná. Ne jako, když se nade mnou střídali oplzlí chlapy. Nikdy ze sebe nesmyju jejich dotyky ani nevytěsním z uší jejich chlípné narážky a povzbuzování.

"Jsi tak roztomilá, maličká. Máš obrovské štěstí, že můžeš dneska podržet právě mně." olízl mi ucho a roztrhl kalhotky.

Dala jsem si dlouhou sprchu a rozhodla se sejít dolů. Nevím jak ani proč byl Adrien v mém pokoji, ale čekat na jeho probuzení jsem nemohla. Už tehdy na té houpačce jsem zjistila, jak moc daleko jsem zašla. Vyměnil Chloé za mě a to bylo špatně. Jednou z jeho života budu muset odejít, proto nechci za sebou nechat opět zničeného kluka.

"Co o něm víš?" sedla jsem si ke Kimovi na mokrý chodník.
"V celku nic, v jeho případě máš jen dvě možnosti. Věřit nebo nevěřit bulváru." vydechl kouř do chladného vzduchu.
"Chloé chce, abych mu dělala chůvu." zkřížila jsem ruce v pokusu se aspoň trochu zahřát.
"V tom ti neporadím. Sama moc dobře víš, že tohle není jen tak."
"Myslíš?" zadrhl se mi v krku hlas.
"Pokud ano, zabiju ho. Má pověst děvkaře, ale tohle nesmí. Nesmíš mu to dovolit." podíval se na mě.
"Proč jinak by mě tam chtěla?" oplatila jsem mu pohled.
"Jak si řekla, jako chůvu. Podle toho co vím, nejsi jeho typ."
"Kime." vydechla jsem zničeně.
"Dobře mě poslouchej. Jsi silná a umíš se bránit, nenecháš ho, aby se tě dotkl. Tohle je tvoje vstupenka na svobodu. Nezahazuj to, pokud je někdo kdo nemá strach, jsi to ty." políbil mě na čelo.

V kuchyni jsem začala připravovat snídani pro blonďáka a přemýšlela, jestli opravdu udělal to co jsem si myslela. Pokud se Chloé opravdu zbavil, má práce tu byla u konce. Má msta byla dokonána a to mi jako odplata stačila. Mohla jsem v podstatě zemřít z minuty na minutu. Utrpení mého starého života skončilo a síla začít žít nový nebyla.

Celou noc jsem nespala a sepisovala seznam věcí co musí brzy ráno nakoupit, abych na něho udělala dojem. Za jídlo jsem na trhu utratila balík a v duchu jsem se modlila ať mám všechno. Od Chloé jsem věděla, že je mrzout a vždycky si něco najde. Sehnala jsem opravdu všechno co by si mohl poručit k jídlu. V životě jsem nevařila, tahle snídaně pro mě měla být premiéra v mých skoro dvaceti letech. Jediné co jsem uměla, byla práce za barem a namíchat cokoliv v čem byl alkohol.

"Tak a ještě ananasový džus, kdo by kdy řekl, že bude mít takový úspěch." řekla jsem si pro sebe a vyndala si na něj sklenici.

Tehdy jsem si myslela, že jen zkouší moje nervy. Neznala jsem nikoho kdo by ho pil jen tak, ale co už. V kuchyni jsem se pustila do jeho přípravy a oči mi zastavily u flašky drahého alkoholu. Chtěl džus má ho mít, pomyslela jsem si a začala ho dlabat a jeho vnitřek přeměňovat na džus, který v životě neměl.

Uslyšela jsem jak někdo dost neohrabaně jde po schodech dolů. Probudil se poměrně brzy na to jak vždycky vyspává. Připravené jídlo jsem nandala na dřevěný tác a vydala se za ním. Došel jen do obýváku, ale i tak to byl obrovský úspěch.