Diamant samotného nebe

třicátá devátá část

Ona jí ostříhala. Věta co se mi honila hlavou stále dokola. Kvůli pár vlasům na dece co po mně hodila. Tohle je moc i na mojí maličkost. Byl jsem u sebe s flaškou alkoholu a pil. V jedné ruce chlast v druhé pár pramínku vlasů. Chloé se musela už definitivně zbláznit. Prostě jsem jen dřepěl na gauči s nataženýma nohama a věděl, že jsem totálně v prdeli. Byl jsem v pasti svého vlastního života, obklopen lží, které jsem ještě před pár týdny věřil. Marinette věděla kdo jsem, kdo je má manželka Chloé i kolik kurev mi prošlo postelí. Přesto stála na mé straně a jen co jsem se začal chovat aspoň trochu jako dřív, jí ta blbá kráva ostříhala?!

Nad ránem, když začalo vycházet slunce jsem uslyšel bránu a pak i vchodové dveře. Vrátila se a stejně jako s kapucí odešla tak i přišla. Jen měla místo svého klasického oblečení kožené kalhoty, kozačky na vysokém podpatku a kabát s kožešinkou. Zapáchala směsí alkoholu, cigaret i trávy. 

"Marinette?" zašeptal jsem.
"Teď ne, chci ze sebe smýt tu špínu." odpověděla a vydala se po schodech ke svému pokoji.

Při snídani nás neobsluhovala, všechno bylo na stole. Slyšel jsem jí z kuchyně jak tam něco dělá, ale ani pohledem jsem nezavadil o dveře. Chloé moc dobře věděla, že uhodila do mého slabého místa. Teď mohla požadovat, abych stáhl rozvod jinak už jí nikdy neuvidím. Nevěřil bych, že by na nás dva někdy přišla. Proč jsem se jen neotočil a pak až mluvil. Oběd proběhl v úplně stejném duchu a já neměl ani na odpolední kávu na terase. Čekal jsem, až se Chloé vyjádří, ale ta si vychutnávala své vítězství. K večeru poslala černovlásku opět pryč a takhle se to opakovalo dalších pár dní. 

"Chloé proč to děláš!" vyjel jsem na ní, už jsem to psychicky nedával.
"Co?" podívala se na mě jako by o ničem nevěděla.
"Pochopil jsem, že chceš, abych stáhl ten rozvod."
"Tak to si pochopil špatně."
"Fajn přiznávám, změnil jsem se, ale takový jsem byl i dřív." vyštěkl jsem po ní.
"Tady nejde o to jaký si byl dřív, ale o to, že se mi skrze tebe mstí. Je jen děvka a já na ní byla až moc hodná."
"Nejsi normální." odfrkl jsem si.
"Žádná kurva nezíská srdce mého manžela, to si pamatuj."
"Nic s ní nemám." rozhodil jsem rukama.
"Ale chtěl by si a to já nikdy nepřipustím." vstala z gauče.
"Doufal jsem, že se s tebou bude dát normálně mluvit, ale bohužel. Rozvod bude a neovlivní mě ani to jak se k ní chováš." 
"Seš si jistý?" ušklíbla se.
"Naprosto. Ona má svůj život a já zase svůj. Ona mi jen otevřela oči a byla tady, když jsem procházel nejtěžšími depresemi."
"Zvaž to, pak nebude cesty zpět."
"Nemusím nic vážit, ona je mi ukradená. Za to kdyby si byla na mém místě ty a jednalo by se o Markuse, ten návrh na rozvod by si stáhla." ušklíbl jsem se a odjel z místnosti. 

Takovouhle odpověď nečekala a já se jí ani nedivil. Stálo mě to hodně sebezapření, abych to vyslovil. Ještě, že to se mnou Marinette trénovala. Později odpoledne jsem se rozhodl opustit vilu a i s kufry se odstěhoval do hotelu. Měl jsem v plánu se za pár dní vrátit, po tom až Chloé opustí vilu. S Ninem jsem byl domluvený, že se postará o Marinette a přes soukromé očko ohlídá, kam jí Chloé uklidí. Policie už měla sesbírané skoro všechny potřebné důkazy na domovní a podnikovou prohlídku. Brzy potáhnou všichni do vězení a před soud.

Krásnou středu všem. 😘

Zase trochu kratší kapitola, ale nevadí. 🤐 U téhle knížky jsem si opravdu žádný počet slov na kapitolu nenastavila a upřímně mi to možná i vyhovuje víc. Nevím tedy jak vám. 😂 Užijte si dnešní "léto" a aspoň na chvilku povinně ven na sluníčko. 😎