Diamant samotného nebe

třináctá kapitola

Na krev a košili jsem zapomněl, sotva si má mysl vybavila i to, že u mě byla třikrát v pokoji. Asi tak týden okolo mě chodila zamlká, než jí zmizel monokl. Chloé se také uklidnila a vztah mezi dívkami se vrátil do starých kolejích. Koncem měsíce konečně napadalo trochu sněhu, vánoce a silvestr se už konečně blížil. Přesto černovláska stále pracovala na zahradě a v domě se s ostatními služkami, zdržovala minimálně. Ostatní sem chodily pouze na úklid a výpomoc, ona měla na starosti celý dům po celou dobu. 

"Si zahalená jakoby ti byla na tom slunci zima." zakřičel jsem dolů z terasy při tom co jsem tajně kouřil.

"Mám tady chodit v plavkách?" zvedla podrážděně černovláska hlavu od zarostlého keře.

"Jen to ne, při představě, že bych ti musel koupit nová prsa, aby se na tebe dalo dívat, zůstaň raději plochá a hlavně zahalená." típl jsem cigaretu a hodil jí dolů k dívce.

Ta pro nedopalek podrážděně došla a uklidila ho dřív, než ho mohla vidět Chloé. Věděl jsem, že to co jsem řekl nebyla vůbec pravda, už jsem jí za tu dobu měl v očích změřenou a znal i její velikost. Kdybych si tak pamatoval, že jsem jí viděl na zahradě svlečenou jen v tílku a pak ty jizvy, kolik toho jen člověk zapomene, když se opije do němoty.

"Za jak dlouho bude jídlo?" vyšla Chloé na terasu.

"Magda říkala, že přesně v jednu hodinu, jak to máš ráda." zavolala odpověď Marinette.

"Dobře, dobře. Do dvou jsou stejně zavřené obchody, takže v pořádku."

"Někam jedeš?" zeptal jsem se Chloé trošku napruženě.

"Potřebuju si koupit šaty na svatbu Sabriny." 

"Neříkej, ty se s ní ještě bavíš? Byla ti dobrá jen na úkoly." ušklíbl jsem se.

"To je sice pravda, ale jsem její jediná kamarádka, takže na všech fotkách budu já." poupravila si vlasy a vrátila se zpět do vily.

"Tak asi jo." zasmál jsem se tomu a podíval se zpět na černovlásku, která už měla pěkně ostřihaný keř.

Možná se předtím živila jako zahradnice, ale to nedává smyls, co by potom dělala u Chloé, která nikdy neměla doma jedinou kytku. Moc nad tím přemýšlím, je přece jedno kdo nebo co je, momentálně pracuje a slouží mně, i když s nutnou dávkou rezervy.

"Tak jedeme, ať ti nevystydne pečené maso." čapla mě za vozí a vydala se směr dům.

"To to letí." sotva jsem před pár hodinami vstával.

"Ani bych neřekla."  

Oběd byl výborný, víno lahodné a společnost u stolu naprosto otřesná. Poslední dobu byla "tichá domácnost", další krize jak by někdo řekl. Otec se o Matyase nepostaral a Chloé myslela jen na to jedno. Sice jsem měl lepší náladu, ale tohle ticho mě ničilo. Ani na kurvu jsem neměl chuť a to už bylo zlé. K tomu ta odpolední návštěva fyzioterapeuta u nás doma. Zase někdo nový, co bude slibovat hory doly, abych mu zaplatil.   

"Děkuju, bylo to dobré." utřel jsem si ústa do ubrousku a odložil ho na talíř. 

"Nic moc, asi se najím ve městě."

"Tobě nechutnalo? Je to jedno z tvých oblíbených jídel." podíval jsem se jí do očí. 

"I oblíbené jídlo se jednou přejí a člověk dostane chuť na něco úplně jiného." odpověděla a já v tom slyšel odporný dvojsmysl. 

Chytil jsem úplně nerva a vztek mi zatemnil oči. To bylo velké plus, protože jsem si ani neuvědomil co jsem vypustil z úst. V místnosti spadl od šoku talíř na zem a rozbil se na spoustu střepů. Chloé vstala tak rychle, až shodila židli na zem a šla naštvaně ke mně.

"Ty mrzáku." už napřahovala ruku.

"Jen to zkus." stoupla si před ní Marinette."

"Máme dohodu, můžu tě zníčit." 

"Marinette." zopakoval jsem to co jsem před chvilkou vypustil z úst.

"Opovaž se." zpražila jí Chloé pohledem, když se na mě otočila.

"Chci pryč." zašeptal jsem a hodil po Chloé svou platební kartu.

"Adriene?" řekla šokovaně, když jí zvedla ze země.

"To máš, aby si mohla  Matyasovi  zaplatit."  

"Jdi se bodnout, kreténe."

"Nejdu, v tělocvičně mám cvičení." řekl jsem mezi dveřmi a nechal se dívkou tlačit. 

S velkou pomocí jsem se posadil na jednu z beden v tělocvičně. Marinette, uklidila vozíček a přinesla mi francouzské hole. Za pár minut přijde i nový člen týmu, kterého mi sehnal otec, abych začal opět chodit. Dívka mě nechala jen tak a já začal prožívat po příchodu muže neskutečná muka ve formě protahování. 

"Tak zase za týden. Během toho budou klasická sezení a cvičení, plán pošlu do emailu." řekl a odešel.

"Marinette." zavolal jsem, aby mi pomohla ze žíněnky na vozík.

"Ještě jednou uslyším z tvých úst mé jméno, tak tě zabiju." řekla a vešla do velké místnosti.

Spadla mi brada a málem i vypadly obě oči. Byl to hrozný šok. Místo svého klasického oblečení jako bezdomovec, měla na sobě černé šaty s dlouhými rukávy a bílou zástěrou. Vlasy sepnuté do vysokého drdolu a bílou čelenkou jako ozdobu. Černé silonky a vysoké černé lodičky to celé podtrhly. Její výraz stál opravdu za to, rozhodně to na sobě měla pro své vlastní vůle. Do čeho jí to Chloé jen narvala, takhle chodily oblečené ostatní služky, jak v tomhle má pracovat na zahradě.

 "Já . . ." snažil jsem se potlačit smích.

"Drž hubu a nic se ti nestane." odcekla mi a natáhla ke mně ruce. 

Ochotně jsem je přijal a pomocí ní a berle udělal jeden nepatrný krok. Po dnešní hodině mě bolel každičký sval v těle, už teď mi bylo jasné, že zítřejší den proležím celý v posteli a budu rád, když budu moct na ovladači přepínat programy.

"A to jsem si vždycky myslel jak snadné je chodit . . . jak jsem mohl být tak blbý . . ." uniklo mi z úst a dívka protočila očima.

"Každý musí do něčeho dospět, ty si zrovna v tuhle chvíli dospěl k názoru na chůzi." podotkla a snažila se udržet na vysokých lodičkách i s mojí váhou.

"V tom případě tobě tady pobyt dal mnohem víc. Posledních pár dní to vypadá, že si zmoudřela a zakopala válečnou sekeru i s jedovatými poznámkami na můj účet." ušklíbl jsem. 

To jsem však dívce říkat neměl, nečekaně povolila své sevření a já si natáhl hubu na dost tvrdé žíněnce. Stačil kousek a málem jsem si vyrazil i zuby, kdyby si před hlavu nestihl dát ruce. Ležel jsem tu jak mimino na břiše. 

"Snad ty si se celou dobu choval jako debil." vyjela po mně.

Jen co vypustila svůj názor z úst, sebrala své ego a nechala mě tam jen tak. Jen já na zemi, hůl a vozík o kousek dál.

"Jak se mám kurva zvednout!" zařval jsem a mlátil pěstí do žíněnky.

"Zkusila bych počkat na tvou pevnou erekci, pokud tedy je opravdu taková. Zvednutí pak půjde úplně samo." ozvala se odpověď a dívka v oblečení služky zmizela ve dveřích.

"Jen počkej až ti to jednou oplatím." zaklel jsem a přetočil se aspoň na záda. 

Krásné pondělí všem. 😘

Ani jsem si to po sobě nestihla pořádně přečíst a už letím do práce, mezery tedy opravím večer popřípadě i chyby. Mějte krásné pondělí a užívejte počasí. 🌷🙂