31. kapitola

2.4K 98 0
                                    

Ještě při usínání jsem cítila jeho polibek na rtech a musela se usmívat. Bylo to tak jiné a nebylo to nahrané. Opravdu mě líbal a já se vznášela. Byla jsem si jistá, že tenhle prstýnek bude znamenat mnohem víc než jen opatrovnictví, o které šlo.

Připadala jsem si, že z toho měli radost jen děti a Elena, protože do toho neviděli, ale já jsem se necítila příjemně.


Z těch všech nervů před prvním soudním přelíčením ohledně opatrovnictví jsem se sesunula hned v kuchyni. Kylie se mě okamžitě snažila sbírat z podlahy.


,,Amy?"

,,Jsem v pohodě. Je toho na mě trochu moc."


Taky že bylo. K péči o děti a babičku jsem dostala i ten hotel. Okolo mě chodilo tolik právníků a managerů hotelu, že jsem se úplně ztrácela, kdo je kdo. Kylie i Jerry mi v hotelu hodně pomáhali.

Věděla jsem, že dřív nebo později po verdiktu, který pro mě vypadal dobře, Ryan nebude sedět se založenýma rukama.


,,Co si dojít k lékaři pro nějaká sedativa. Jsi vážně poslední dobou bledá a hodně jsi zhubla."

,,Možná máš pravdu. Hned po tom přelíčení tam zajdu."


Vlastně jsem tam vůbec nechtěla, ale ta sedativa by mi pomohla. Ke všem těm nervům jsem ztrácela hodně na váze a zároveň i přišla o menstruaci. Bylo na čase si dojít ke specialistovi pro léky.


Kylie jela se mnou a nadšeně mi vyprávěla v čekárně, jak ráda mi pomáhá s hotelem. Jerry se hodně uklidnil a ve škole díky té zodpovědnosti dost zvolnil a začal se chovat dospěleji.


,,Jak dlouho to bude ještě trvat? Musím na nákup." podívala jsem se rozpačitěna hodinky a povzdychla si, když jsme na výsledky krve čekaly přes půl hodiny.


Doktor si mě následně zavolal dovnitř i s Kylie. Pojednávala jsem o nějakých lécích na uklidnění, ale on mě prudce zastavil.


,,Paní Northonová, nepředepíšu vám žádné léky na uklidnění ve vašem stavu. Spíše bych vám doporučil klid na lůžku."

,,Jaký klid na lůžku? Proč mi nemůžete předepsat žádná sedativa?"


Nechápavě si mě prohlédl.


,,Vy nevíte, že by to mohlo ublížit vašemu miminku?" polilo mě horko a nějakou dobu jsem nedýchala ani nemrkala.

,,Ty jsi těhotná?" otočila se na mě rozradostněná Kylie.

,,Ano. Copak vy o tom nevíte?"


Zavrtěla jsem hlavou. Ten šok mě přenesl až na gynekologii. V tomhle momentě jsem si nemohla dovolit mít dítě. Navíc s Marcem, který sedí? Jak bych to asi se vším mohla zvládnout?


,,Na interrupci je příliš pozdě, paní Northonová." zazdila tak mojí jedinou šanci lékařka a já jen s průkazem vyběhla z ordinace.


Kylie se samozřejmě postarala, aby celá rodina věděla o mém těhotenství, takže jsem si musela nechat gratulovat. Jejich radost byla mnohem větší než moje. Elena se dojala k slzám a uvažovala nad tím, že bude mít jistě Marc radost. To jsem si nemyslela, ale jako druhý rodič měl právo vědět, že s tím nešlo nic dělat a prostě se narodí, ať už se mu to bude líbit nebo ne.

Stejně jako já se z toho musela vzpamatovat. I on se snad vzpamatuje.


Začínaly prázdniny a Jerry s Kylie místo, aby si užívali volna, pomáhali na hotelu. Kylie dělala asistentku managerovi hotelu a Jerry spolupracoval se mnou a poradcem. Věděla jsem o chodu hotelu asi tak jako vlak o projíždějící zastávce.

Procházela jsem tam s malým blokem a psala si poznámky, zatímco Kylie s managerem stáli vedle mě a dohadovali jsme se o výplatách zaměstnanců.


Připadala jsem si trochu jako vdova, kterou manžel opustil s dítětem v lůně. Tohle jsem snad měla za trest. Hlavu plnou nových poznatků jsem si drbala, když mě Kylie zatahala za rukáv saka.


,,Co je?" otočila jsem se směrem, kterým koukala.

,,Není to ta tvoje spolužačka?"


Než jsem stihla mezi tou spoustou lidí poznat, koho myslela, už se ke mně hrnula i s manžílkem.


,,Amy, ráda tě tu vidím. Co ty tady?" sjela mě přísným pohledem.

,,Pracuju tu." vyštěkla jsem bez pozdravu.

,,Jako asistentka?

,,Jako vedoucí hotelu." dodala za mě Kylie pyšně.

,,Vážně? A kde je tvůj přítel Marc?"

,,Marc je bohužel teď služebně v New Yorku na pár týdnů, takže se neuvidíte, ale kdybyste cokoliv potřebovali, obraťte se na mě." zalhala jsem.

,,Ach tak." začala hypnotizovat můj prsteníček, zatímco jsem nervózně muchlala složku se zaměstnanci.

,,Užijte si to tu."

,,Moment. Ty jsi vdaná?"

,,No. Vlastně. Moc se omlouvám, ale bylo to jen v rodinném kruhu."


Její výraz obličeje mě v hloubi duše vlastně potěšil. Jak jsem si dovolila vzít majitele hotelu, který měl asi tak stokrát větší hodnotu než ten jejich salón, kterým se pyšnila na každém rohu.





Bojजहाँ कहानियाँ रहती हैं। अभी खोजें