Boj

6. kapitola

Celý víkend jsem nechtěl být doma.Čumět na Jerryho otrávený obličej, kterak jsem mu ukřivdil, jsem opravdu nechtěl. Kylie naopak byla zase ukřivděná, že ona o těch drogách nevěděla, dokud netáhli dva kluci Amy do pokoje. Tu jsem z toho tedy trochu vynechal, ale Jerry si ode mě vysloužil nejen facku, ale i zastavený přísun peněz. To bylo jediný, čím jsem si mohl u něho vydobýt respekt a trochu uznání.

Pondělní práce mě štvala jako nájem. Venku bylo krásně a já musel trčet v útrobách kanceláře. Ještě ke všemu se dveře pořádně nezavřely, kolik jsem tam měl návštěv a klientů. Neustále nějaký problém. Nejprve s bankou, která nezaplatila výplaty zaměstnancům, pak mě ještě přišel upozornit nějaký vážený klient, abych mu přepral dalších padesát táců. Hodil mi na stůl sedmdesát a bouchal do stolu jako by mu to tam patřilo.

Kdybych jen tušil v jakých sračkách se hotel ocitl po smrti otce, nejradši bych ho prodal. Ryana bych s tím sice nadchl, ale ten parchant si po dědovi nezasloužil ani dveře od hajzlů z celého hotelu. Nakonec jsem tedy byl nucen pokračovat v otcových šlépějích a špínách, abych dostal hotel zase z dluhů.

,,V kuchyni se pohádal Twains Finchem." přiběhl ustaraný Dean.

,,Tak je odtrhněte, co já s tím?"

,,Já nejsem nadřízený, abych měl tvého šéfkuchaře a provozního kuchyně hubovat." ušklíbl se a já otráveně vystřelil z kanceláře.

Místo, abych se šel najíst, musel jsem se zaobírat dvěma pitomci, co se jen čapli pod krkem. Co jsem jim měl říkat? Ty-ty-ty!

Pak jsem potřeboval nutně cigaretu a tak jsem ze dveří vedoucích z prostorů skladů z kuchyně vylezl k parkovišti a zapálil se. Měl jsem toho nad hlavu a to ještě nebylo všechno.

Amy zastavila na parkovišti kousek ode mě a praštila nasupeně dveřmi. Zamířila ke mně a já tušil zase nějaký průšvih.

,,Tak mluv!" povzdychl jsem si a típnul cigaretu.

,,Volali mi ze školy. Jerry se popral. Má rozbitý nos a natržené obočí. Ředitel to se mnou vůbec nechtěl řešit, ale nakonec jsme se dohodli, když jsem mu hodila na stůl dva tisíce."

,,Co ten pitomec zase zkouší?"

Bylo toho trochu moc. Otráveně jsem sledoval přijíždějící černý Jeep, ze kterého vyběhl dvoumetrový černoch s bouchačkou za pasem a mířil k nám. Amy se na mě nechápavě podívala a nenápadně se přesunula za mě.

,,Kde je ten sráč mladej Northon?"sjel mě od hlavy k patě.

,,Proč?"

,,Mám pro něho vzkaz a varování, takže kde ho najdu?"

,,Nahoře v kanceláři." zalhal jsem a v puse mi vyschlo.

Nechal jsem frajera odejít a pak se dal na útěk k autu spolu s Amy. Jenže z auta vyběhl ještě jeden frajer a těsně vedle nás střelil do omítky.

,,Kurva! Co je to za šmejdy?" změnil jsem názor a místo parkoviště jsme zmizeli za dveřmi ke kuchyni.

Probíhali jsme chodbami skladu a za námi ten parchant neustále střílel. Amy jsem strkal před sebou a občas se ohlédl. V jednu chvíli jsem se dal nalevo a ona vpravo. Jenže její směr byl slepý, ale to ona nemohla vědět, když tu nikdy nebyla.

Jakmile jsem si toho všiml, vrátil jsem se pro ní, ale ten bastard si nás všiml. Střelil a já jen úlekem přivřel oči. Amy sebou prudce škubla a pak jsem nás zavřel do chladící místnosti na potraviny. Zalezli jsme si za regály a rozhlížel se okolo sebe, čím bych ho mohl praštit pohlavě.

,,Marcu." ozvala se šeptem Amy a já se jen ohlédl.

,,Co?"

Beze slova se strachem v očích sklopila zrak ke krvavému fleku na svém břiše.

,,Koupila jsi to?"

,,Neřekla bych. Spíš mě to jen škráblo." poznamenala nejistě.

,,Ukaž." obrátil jsem se k ní a přikrčil.

Na oblečení byla jen nějaká tržná rána, kterou jsem na její kůži neviděl.

,,Vyhrň si to tričko."

,,Nemůžu. To je overal."

,,Tak si to sundej. Podívám se, jak moc tě zasáhla kulka."

,,Ne to je dobrý." polkla zatímco nervózně hryzala spodní ret.

,,To není dobrý. Jen se podívám. Budeš potřebovat k doktorovi."

,,To asi jo, ale ty nejsi doktor. Nemusím ti to ukazovat."

,,Amy, o co ti jde? Stalo se ti to kvůli mně a jen se chci ujistit, že mi tady nevykrvácíš, zatraceně."

,,Jsem v pohodě." zhluboka dýchala až tak, že se mě chytila za rameno a opřela si o něj čelo.

Vlasy jí hned zakryly obličej, takže jsem netušil, jak se tvářila. Po slepu jsem nahmatal zip na jejích zádech a prostě otevřel ten nepraktický kus oblečení, který mi připomněl malá mimina. Ta nosila takové overaly.

,,Co to děláš?" škubla sebou.

,,Nediskutuj a ukaž mi tu ránu."

,,Nesvléknu se tu."

,,Tak o to ti jde? Nezbláznila ses? Jde ti o život a radši vykrvácíš, než aby sis svlékla tričko? Pane Bože, co jsi za holku?"

,,Tak prostě nejsem jako všechny ty krávy, co se producírují v plavkách a ukazují se. Já nemám co ukazovat, takže i kdyby mi měly střeva vypadnout, nesvléknu se před tebou."

,,Dobře. Otočím se a mrkni se na to sama. Pro Krista!"

Na to už nic neodpověděla. Pobavilo mě, že se styděla. Viděl jsem už tolik nahých holek, v plavkách nebo ve spodním prádle, že jedna navíc by mě fakt nevykolejila.

,,Tak co?"

,,Nevím. Nevidím nic. Je tu tma a mám to na blbým místě."

Otočil jsem se i přes její nabroušený pohled. Ruce položila přes podprsenku a stiskla je tak, aby si přes ně viděla na ránu pod nimi.

,,Tak to bylo o prsa, co?" vtipkoval jsem, když jsem se sehnul, abych se jí, i přes její nesouhlas, podíval na ránu.

,,Tak už ses podíval?" vrčela.

Měla to ošklivě rozšklebené a bylo to jistě na pár stehů. Samozřejmě bych nebyl chlap, kdybych si nevšiml i toho, co tak bedlivě neúspěšně schovávala v dlaních.Vždycky chodila ve volných mikinách a vlastně měla docela útlý pas, širší boky a pořádné hrbolky.

,,Rozhodně to je na šití. Odvezu tě do nemocnice."

Zkrabatila rozčíleně čelo a s bolestí ve tváři se oblékala. Celou dobu však z mého pobaveného výrazu nespustila oči. Bylo mi do smíchu, že se fakt styděla zrovna přede mnou.

Popošel jsem tiše ke dveřím a lehce je pootevřel, abych zjistil, jestli ještě pořád okupují hotel nebo jsou pryč.