Boj

28. kapitola

Byl jsem smířený se vším. S tím, že mě z toho advokát nevyseká, i kdybych měl nejlepšího na světě. Důkazů bylo příliš a Ryan si to prostě za ta léta uměl nashromáždit. To byla jeho nejsilnější stránka. Byl trpělivý. Já ne.

Klepal jsem nervózně nohou, když pro mě přišla garda a advokát. Procházel jsem dlouhou chodbou až k ornamenty zdobeným dveřím soudní síně. Sundali mi pouta jako bych snad někoho zamordoval a vpustili mě dovnitř.

Nerozhlížel jsem se. Mapoval jsem dřevěnou podlahu a usadil se hned vedle advokáta za smrkový stůl.

Zatímco soudce zahájil líčení, advokát se prohraboval v nějakých lejstrech. Věděl jsem moc dobře, že ven se nepodívám pěkně dlouho. Nemyslel jsem však na sebe nebo na hotel, nýbrž na děti. Vkládali do mě tolik důvěry a když už jsme si rozuměli, muselo přijít tohle. Nechtěl jsem je zklamat jako táta. Chtěl nám jen dopřát slibnou budoucnost bez dluhů a já v tom pokračoval kvůli nim.

V žádném případě bych si nedovolil házet svou vinu na Ryana, ale nikdo by na mě v životě nepřišel. Jenže on to měl pečlivě zdokumentované a udělal mě na tom.

Nechtěl jsem vědět, kdo na líčení přišel, ale Ryanův výrazný hlas nešel přeslechnout.

Taková úmorná přelíčení byla tři. Na tom posledním jsem se tváří v tvář postavil soudci a vyslechl si verdikt.

,,Jménem státu Florida se obžalovaný Marc Northon odsuzuje k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání třiceti měsíců nepodmíněně." zaznělo klepnutí a mě polilo horko.

Vážně mi právě navlečou oranžovou kombinézu jako nějakým vrahům a půjdu mezi ty parchanty?

,,Jsem velice rád, že to vyšlo. Chtěli ti původně odklepnout pět let, ale nakonec s ohledem na věk a tvou rodinu, o kterou ses staral ti dali necelé tři. Víc jsem pro tebe udělat nemohl."

,,Co teď bude s dětmi?"

,,Marcu, zastavím se a musíme si o tom promluvit. Ryan zažádal o opatrovnictví. Tím pádem by mohl spravovat i veškeré finance a hotelové podíly dětí."

Bylo mi na omdlení. Verdikt se mi nezdál tak šílený jako tohle jeho opatrovnictví. Jak mohl o tohle žádat, když před očima osmiletého kluka pobodal jeho chůvu?

Vážně jsem si připadal jako nějaká bestie. Odvezli mě do státní věznice a umístili mezi ty vězně, kteří naštěstí nepatřili mezi sériové vrahy. Okolo sebe jsem měl nějaká napadení, zloděje aut nebo neplatiče daní.

Samozřejmě, že jsem tu byl oprávněně, proto jsem se nebránil, ale musel jsem to nějak vymyslet s Jerrym, Kylie a Nickym. Nemohl jsem je nechat v rukách toho parchanta.

Advokát mě navštívil s novinkami, že už Ryan opravdu zažádal o opatrovnictví všech tří nezletilých. Vztekal jsem se a zkoušel hledat jiné alternativy.

,,Co Elena? Nemohla by si je vzít na ty tři roky do péče ona?"

,,Je to stará dáma, Marcu, je nemocná a nemůže se starat o tři nezletilé. Soud by ten návrh okamžitě zamítl. Jiného příbuzného nemáte?"

,,Ne. A nemůže se o ně postarat někdo mimo rodinu?"

Ušklíbl se a zamlaskal. Chvíli přemýšlel, ale nezdálo se, že by na něco přišel.

,,O opatrovnictví by mohl samozřejmě zažádat někdo cizí, pokud nezletilí u výslechu vyloženě řeknou, že chtějí k dotyčnému, ale není to pořád rodinný příslušník a není jisté, že soud rozhodne takhle."

,,Dalo by se něco vymyslet?"

,,Věř mi, že jsem dlouho dumal, abych tvé rodině v tomhle případu pomohl, ale jak chceš někoho cizího udělat rodinným příslušníkem? Jediný možný způsob je adopce a sňatek."

,,Může je někdo adoptovat?"

,,To je zdlouhavý proces, který nemusí být sto procentní. Možná by šlo, abys uzavřel sňatek s Blair. Těch pár měsíců by se snad zvládla postarat o tři nezletilé."

Vrhl jsem na něho zhnusený pohled. Vážně Blair? Vždyť neumí udělat ani instantní polévku natož se postarat o tři děti a jednu starší paní. Samozřejmě, že jsem chvíli uvažoval nad Amy, ale ona pekla s tím bastardem a kdybych jí na tohle kývnul, dosáhl by všeho, co chtěl.

Vlastně jsem nad tím uvažoval snad týden než jsem nakonec nechal pozvat advokáta i Amy. Ryan prostě byl ten poslední, kterému bych dovolil získat mojí rodinu do svého vlastnictví. Otec i děda by se jistě obraceli v hrobě, kdyby viděli, kdo bude stát v čele hotelu.

Stráž si pro mě přišla, abych se sešel se svým advokátem a slečnou Tylerovou. Hodlal jsem jí totiž nabídnout takový návrh, který by nemohla odmítnout.

Oba seděli vedle sebe a něco řešili, když jsem přicházel. Její velké modré oči mě úpěnlivě sledovaly až ke stolu. Mihla se v nich možná vina a soucit, ale já jsem neměl jinou možnost než jí to uvěřit.

,,Díky Ralphe, nech nás na moment." obrátil jsem se na svého právníka a ten beze slova odstoupil k oknu.

Amy se zdála být nesvá a její ruce se třásly.

,,Tak se vám to povedlo. Můžete na sebe být pyšní." propichoval jsem jí očima, jenže ona si mnula prsty a vůbec neměla odvahu se mi podívat do obličeje.

,,Ty víš, že nejsem. Chtěla jsem ti pomoct, ale on byl rychlejší."

,,Takže mi chceš tvrdit, že toho lituješ?" téměř jsem se jí vysmál, ale potřeboval jsem od ní tuhle informaci vědět, abych podnikl další kroky.

,,Samozřejmě Marcu, kdybych to mohla vrátit, udělala bych to."

,,Takže jsi ochotná mi pomoct?"

,,Jak?"

,,Podívej se, jsem ochotný ti dát všechno, co budeš chtít, když se postaráš o děti tak, jako jsi to dělala doteď. Jsi jediný člověk, kterého děti akceptovaly, proto jsem byl nucený se obrátit na tebe."

,,Jasně, že to udělám. Nechci od tebe nic."

,,Udělám všechno proto, aby se jich Ryan nedotkl. Někdo, kdo před Nickyho očima pobodal člověka, nemůže vystupovat jako jeho opatrovník. Chci proto, abys to byla ty."

,,Ano. Dlužím ti hodně a tohle je maličkost. Udělám cokoliv. Podepíšu cokoliv."

Přivolal jsem tedy svého právníka a kývl, že můžeme přejít k ostatním právním náležitostem, abychom Ryana mohli zastavit. Nebyla tu jiná možnost. Musel jsem Amy věřit a doufat, že se o celou rodinu postará, aniž by se jich ten parchant dotkl.