Boj

26. kapitola

,,Počkej to je ten Ryan, kterého jsi tenkrát zmínila?"

,,Jo."

,,Pecka." vložil jsem si obličej do dlaní.

Takže Amy byla zabouchnutá do toho kreténa Ryana.

,,Moc mě to mrzí."

,,Tak tebe to mrzí. Hmm..." zhluboka jsem dýchal, abych ovládl svůj vztek.

,,Ano. Když jsem se k němu otočila zády, začal mi vyhrožovat. Pak se po mojí sestře slehla zem. Tvrdil, že v tom máš prsty. Nevěřila jsem tomu. Měla jsem správné tušení, protože jsem je potkala v jedné restauraci spolu. Lhala mi i moje vlastní sestra."

,,Měl bych tě litovat?"

,,Ne. Chápu, že jsi na mě naštvaný. Samozřejmě si půjdu zabalit. Omlouvám se." postavila se.

,,Proč jsi tedy vzala tu složku?" zastavila se a já nadále hypnotizoval nohu od stolu.

,,Chtěla jsem ti pomoct. Vím, že je to málo, ale přísahám, že udělám cokoliv budeš chtít."

,,Tak fajn. Vypadni."

Hlasitě vydechla. Bylo mi jí svým způsobem líto, ale tohle jsem si vážně nezasloužil.

Popadl jsem ještě telefon a zavolal do hotelu.

,,Jerry, jsi ještě v hotelu?"

,,Jo, brácha, ještě makám, co chceš?"

,,Jdi do kanceláře Deana a všechny jeho osobní věci mu sbal. Oznam ochrance, aby ho do hotelu za žádnou cenu nepouštěla a jen mu předali tu krabici s věcmi."

,,Proč? Řekneš mi k tomu něco?"

,,Je to Ryanův zvěd."

,,No do prdele. Ještě, že jsi na něho přišel tak brzy."

,,Jo. Díky."

Třásl jsem se vzteky. Tolik let dělal u otce a teď i pro mě. Veškeré zlo v hotelu mělo svého původce. Musel jsem vypadnout. Práskl jsem dveřmi jak jsem nejvíc uměl.

Nasedl jsem do auta a uvelebil jsem se na barovou stoličku nedalekého clubu. Potřeboval jsem hodně alkoholu a pozornosti, takže jsem nebyl líný zavolat i Blair.

Sotva dosedla vedle mě, na displeji se objevilo sestřino jméno. S nádechem jsem hovor přijal, i když jsem jí sotva slyšel přes hudbu.

,,Co je?"

,,Marcu, kde sakra, jsi?"

,,Pryč. Co chceš?"

,,Proč Amy stojí u dveří s kufry a Nicky u ní brečí jako malý dítě? Drží ji za nohu, aby neodcházela. Co jste si zase provedli?"

,,Neřeš to a uklidni Nickyho."

,,Nevolala bych ti, kdyby to šlo. Už přes hodinu se o to snažím, ale on dokola vzlyká a nechce jí nechat jít. Mluví o tom, že už bude hodný a že je jako jeho máma, aby ho taky neopouštěla."

Praštil jsem pěstí do baru a típnul Kylie hovor.

,,Musím domů." podíval jsem se na Blair.

,,Pojedu s tebou."

Taxík nás odvezl domů a takovou tragédii jsem v životě neviděl. Amy klečela u Nickyho, který byl úplně bez sebe. Plakal z plných plic a držel jí za nohu. Slzy mu kapaly až z brady a podnosem se nafukovala nudle. Poklekl jsem k němu a Blair ho začala bezvýsledně konejšit.

,,Ona za to nemůže. Neměl jsem ti to říkat." ronil slzičky dál.

,,Nicky, prosím tě. Nech jí odejít. Promluvíme si o tom jindy."

,,Ne. Chci jít s tebou." vzhlédl k Amy, která měla taktéž rudé oči.

,,Nicky, to nejde."