Again? (Newt Scamander)

23.

,,Dříve nebo později se s ním stejně setkáme, nemám pravdu?" nadhodí Queenie opatrně.

,,Ano, ale můžeme se alespoň připravit na protiútok." namítne Newt.

V místnosti chvíli panovalo ticho, pak se však někdo ozval. ,,Zamítá se." prohlásí Mia odhodlaně. ,,Nepřichází v úvahu že kvůli mně bude kdokoliv riskovat život."

,,Mio, sama to nezvládneš." namítne Queenie opatrně.

,,Já vím, ale přeci nebudete..."

,,Nemůžeš to po mně chtít." ozve se Newt rázně. ,,I kdyby jsi se tomu jakkoliv bránila, vždycky budu stát za tebou..."

,,Vždycky budu stát za tebou." usměje se Newt když stáli v učebně Obrany proti černé magii. Miu čekala výzva. Pro ni to byl obrovský krok, většina studentů to však zvládli již ve třetím ročníku.

,,No tak Mio." vydechne profesor Brumbál. ,,Nádech, a ukaž co je v tobě.

Studenti stále vyhlíželi ze zadní strany třídy. Jediný Newt stál tak, aby jej stále viděla. Brumbál se pomalu přiblížil ke skříni, ve které se nemilé stvoření mělo ukrývat. Otevřel dveře, a učebna se zatemněla. Zrcadlo, zase to stejné zrcadlo. Zrychlený dech popadl Miiny plíce, nestihla se ani podívat na Newta, který ji nyní s lítostí pozoroval.

,,Jen bubák." zopakuje profesor.

Mia se zhluboka nadechla, a vyčkala příchodu svého sourozence. V odraze se objevila Merida, Miina sestra, která ji již delší dobu provázela v nočních můrách. Nohy jí přituhly k zemi, a jakoby jí stuhlo celé tělo.

,,Jen bubák Mio!" ozvalo se za jejími zády od profesora.

,,J-jen bubák." zopakuje pomaleji. Vzpomněla si na Newta, neměla tušení proč, ale pomyšlení na něj jakoby dokázalo překonat i ty nejhorší noční můry. Nastavila hůlku, zhluboka se nadechla a vyřkla formuli: ,,Ridiculus."

Neřekla ji sice rázně, důležitost však byla v odvaze a myšlence na něco zábavného. Zrcadlo však jen prasklo, a po pár sekundách zmizelo. Zvládla to.

,,Výborně Mio. Ze zahnání bubáků jsi úspěšně prošla." usměje se profesor Brumbál, za nímž pořád stálo spoustu studentů.

,,Děkuji pane profesore..."

....

Po této větě zůstalo v místnosti hrobové ticho. Mia jen zamyšleně a se smutným úsměvem Newta pozorovala.

,,Stáváš se navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal." zašeptá Newt. Byl tak šťastný za každou chvilku, během které si mohli vynahradit vše co ztratili během uplynulých let. Při pomyšlení že by ji mohl ztratit jej mrazilo.

,,J-je smutné...že jsme se shledali za takových podmínek." nadhodí Mia.

,,Stáváš se navždy zopdovědný za to, cos k sobě připoutal." pronese Mia tiše, když pravou rukou hladila na jejím klíně ležícího hafoně menšího vzrůstu. Newtovi mezitím po rameni lezla potloustlá trpaslenka, a s mírně pootevřenými rty dívku pozoroval. Seděla kousek vedle něj, pozorovala spící stvoření, přičemž měla kudrnaté vlasy do všech světových stran. Bylo tomu již několik měsíců ode dne, kdy si sám sobě přiznal city k ní. Jediný kdo o jeho citech věděl byl mladý Bertie Longbottom, který chodil do stejného ročníku jako on. Nejradši by jí vylil své srdce, ale nenašel v sobě tolik odvahy. Netušil však, že Mia má tentýž stejný problém. Možná i větší. City k němu totiž objevila mnohem dříve než on.

,,Co myslíš?" osloví jej Mia. ,,Chovají se hafoni v přítomnosti mudlů tak jak je u normálních jackrusselů zvykem?"

,,Myslím že mudlové třeba v některých případech hafoně vlastní, a ani o tom neví." odpoví Newt zamyšleně. ,,Je to jeden z mála magických tvorů který je běžnému zvířeti skutečně podobný." dodá po chvilce. ,,Vážně si k tobě vytvořil silné pouto."

Mia se na Newta jen pousměje, a po chvilce odvětí:. ,,I pro mě bude dost obtížné ho opustit. Ale jsem si jistá že v nějaké rodině najde tolik lásky kolik si zaslouží. O to se postarám."

Zpěv ptáků kteří spolu s sebou přinesli první teplé jarní dny zněl do pozadí jejich myšlenkám. Seděli na jasně zelené trávě na odlehlém plácku, kde nehrozilo žádné vyrušení od mladších žáků Bradavické školy čar a kouzel. Ti o něco starší trávili dopoledne v jedné z mála kouzelnických vesnic, v Prasinkách. Jen dva studenti pátých ročníků se raději uchýlili pod stromy a probírali své životy.

,,Věřím že letos má Mrzimor ohromnou šanci na výhru školního poháru." nadhodí Mia.

,,To si nemyslím." zašvitoří Newt nejistě.

,,Vážně, letos je váš tým ve famfrpálu moc dobrý. Včerejší zápas jsem měla obrovské štěstí, Susan mě skoro převálcovala." uchechtne se Mia.

,,Susan hraje hlavně na sílu. O tom v čem celá hra vlastně spočívá nemá tušení. Hodila by se spíš na odrážeče." odpoví Newt.

,,Přemýšlím že bych to po roce ukončila." dodá Mia. ,,Nešla bych příští rok na nábor."

,,C-cože? Proč? Vždyť hraješ skvěle." namítne Newt.

,,Jde o to že tohle je pro mě podstatnější než famfrpál." Mia pohladí hafoně na jejím klíně po srsti a poukáže na zápisník plný informací o fantastických zvířatech.

,,Aspoň si na koštěti od tohohle blázince odpočineš." pokrčí Newt rameny.

,,Spíš naopak." pousměje se Mia. ,,Mnohem větší odpočinek pro mě je být tady s tebou." řekne neohrabaně. Teprve po chvilce jí došlo co vlastně vypustila z úst. Situace se však nijak zachránit nedala. Newta ale její slova příjemně zahřála.............