Again? (Newt Scamander)

21.

V místnostu panovala nepříjemná, vyděšená atmosféra. Vyděšená hlavně ze strany Queenie, která si teď nevěřícně tiskla dlaň k ústům. Newtovi běhaly v hlavě všelijaké myšlenky. Snažil se najít jednu jedinou, která by mu pomohla dospět k řešení. Copak neexistuje jiná možnost? Přeci musí. Magický svět přeci není tak omezený! Nedokázal z Miiného výrazu nic vyčíst. Byl neutrální a až...nepřirozeně vyrovnaný.

V tom do ticha promluvila: ,,Pokud to tak má skončit a neublíží to někomu jinému..." nadechne se. ,,Tak budiž." dodá odhodlaně.

,,Ne, musí existovat i jiné řešení." nadhodí Newt rozrušeně a začne pochodovat po místnosti.

,,Takže tím to skončí?" pokračovala Queenie. ,,Obscuriál zautočí sám na sebe a tím jsme prohrály?" dodá pohoršeně.

,,Ne. N-nebude to prohra. Grindelwald ten Obscurus nezíská, tím pádem..." namítne Mia.

,,Mio, ale ty zemřeš!" vykřikne Queenie a rozhodí rukama div neuhodí Jacoba, který se teď tvářil velmi vyděšeně. Mia na Queenie stále hleděla s klidem a téměř smířeně. Každý v místnosti věděl co to znamená, nikdo se však neodvážil vyslovit tuto skutečnost nahlas. Proto se nyní Jacob choulostivě otřásl.

,,Ne." promluvil Newt. ,,To nedopustím."

........................

Byl jeden z teplých večerů, kdy se bradavičtí studenti odebírali postupně dovnitř na večeři. Stromy zbarvené do jasných barev se mírně prohýbaly pod nátlakem jemného vánku, který již příjemně štípal do tváře. Slunce zapadalo, přičemž házelo zářivé oranžové záblesky na Černé jezero a celý Bradavický hrad. Byla to nádherná podívaná. Slunce stále hřálo, bradavický pozemek byl téměř vyprázdněný.
Jen kudrnatá, podivínská studentka Nebelvíru seděla v trávě a jako většinu dnů si vychutnávala hřejivý západ.

,,Ahoj." ozvalo se za zády. Mírně se otočila, a s velkou radostí spatřila svého nejlepšího přítele.

,,Ahoj." opětuje Mia pozdrav a poklepe na travnatou plochu vedle sebe. Newt se mlčky posadí a zadívá se dopředu. ,,Dnes je obzvlášť krásný."

,,Ano. Dnes..dnes ano." odvětí Newt
klidně. ,,Ještě jednou jsem ti chtěl poděkovat za včerejší pomoc. Nebýt tebe...nevím co bych si s těmi bodloši počnul." uchechtne se. ,,Profesor by mě asi pěkně dlouho nechal hledat nové. Když já jsem ty bodliny vážně potřeboval." ohradí se.

,,Já vím. T-to je dobrý." usměje se......

...................

Newt působil velmi rozrušeně. Mohla za to snad skutečnost, že hned po vyrčení jeho poslední věty se prudce zvedl a odešel beze slov do svého kufru? Nebo snad to že v něm strávil již tři hodiny, a s nikým zatím nepromluvil? Tato otázka, kterou si kladly všichni kteří předtím s Newtem byly, byla stále nezodpovězena.

,,Možná by za ním měl někdo jít." navrhne Mia nesměle. ,,Pane Kowalski...nechcete to zkusit?" osloví muže vedle sebe nejistě.

,,No tak. Říkej mi Jacobe." mávne Jacob bezstarostně rukou a přívětivě se usměje. Zřejmě jej ani trochu neznepokojovalo že se jedná o jeho podřízenou. A tak Mia laskavě nabídku přijala ,,Proč vlastně já?" optal se nechápavě.

,,Víš, Jacobe, pevné pouto které vždy vládlo mezi muži, ženy nikdy nedokážou nahradit." dodá za Miu Queenie načež Mia souhlasně přikývne.

Jacob se nejistě zhoupne na židli. Nakonec se však zvedne a s tichým, tak dobře po chvilce zmizel v kufru.

,,Moc mě to mrzí." vyhrkne Queenie do ticha. ,,Ale přeci ještě není všem dnů konec. Musí existovat..."