Again? (Newt Scamander)

19.

,,To byl...ten nejhorší pocit který jsem kdy zažila." mumlala stále otřesená Mia s vykulenýma očima které div nevypadly z důlků. Seděla na židli se shrbenými zády. Kufr, ve kterém teď pobývali byl sice velmi prostorný, ale přesto zde panovala poněkud ztísněná atmosféra.

Newt se v něčem nervózně přehraboval, sám vypadal značně neklidný. ,,Hlavně že...se nikomu nic nestalo." prohlásil tiše a opřel si ruce o pracovní stůl. Nervózně hleděl dolů. ,,Neměj strach. Už...to bude v pořádku."

Queenie s Jacobem se po sobě jen nejistě ohlédli, a posadili se na nejbližší volné židle.

,,Newte...ta věc, ten Obscurus, tam někde opravdu je." vyhrkla Mia a poposedla na židli. ,,Je vzhůru...a je nebezpečný." Sklopila pohled směrem k zemi. Byla hrozbou pro své okolí. Nebezpečím.

,,Mio ty...nejsi nebezpečná!" namítl Newt a mírně praštil do stolu. Zdálo se, že on svým slovům opravdu věřil. ,,Vyřešíme to. Já - já...pošlu sovu Brumbálovi."

,,Brumbál o tom ví?" zeptá se Mia udiveně.

,,Ano, to on mě informoval. Věděl to dřív než já." odvětil Newt a popadl ze stolu prázdný kus pergamenu. Naškrábal na ni brkem stručný dopis a poté se rozešel ke schůdkům, které vylezl, a zmizel v otvoru.

Queenie na Miu soustředěně hleděla, snažila se jako vždy přečíst co nejvíce mohla. Tentokrát se však v její mysli ztrácela. Možná to bylo tím že na sebe myšlenky nyní naráželi, smotávali se a tvořili tak velký chumel zmatků a otázek bez odpovědí. Queenie mohla pocítit i bolest a sklíčenost. Tyto dva pocity se totiž mísily v pocitu přemožení obscuriálem.

,,Proboha." vydechla Queenie nekontrolovaně a lítostivě dodala: ,,Nikdy...jsem netušila co může Obscurus způsobit na lidské duši. To - to je hrůza."

,,Ve škole nás o nich neučili. Podstatně stejně jako o jiných...hrozbách." odvětila Mia klidně, lehce hlubším hlasem. ,,Obscurus, je něco jako....parazit. Usadí se v těle dítěte jehož....magické schopnosti byli potlačovány. Nerozumím tomu, jak se mohl ten, který hostila moje sestra dostat ke mně. Když hostitel zemře, měl by zmizet i Obscurus."

Jacob jen mlčky naslouchal, s viditelným zděšením. Snažil se však na sobě nedat nic znát. ,,A ten hostitel zemře pokaždé, když jeho tělo napadne ten...Obscurus?" vydá ze sebe otázku. Queenie také neznala přesnou odpoveď, proto se na Miu tázavě podívali oba. Chvilka váhání jim mohla napovědět. Její zničený výraz mluvil za vše. Svižně pokývala hlavou.

,,Počkat! To z-znamená..." vykoktal Jacob.

,,Nevíme...co to znamená!" vyjekla Queenie a varovně na Jacoba pohlédla. ,,Třeba...třeba to bude jiné. Jsem si tím jistá!" prohlásí, ale sama zněla trochu rozhozeně a nejistě.

Na schodech se ozvaly kroky. Newt scházel po schodech a s rozrušeným výrazem seběhl až k nim. Slyšel je. Viděl je. A samozřejmě příslušné informace o Obscuriálu znal, a velmi dobře. Možná si jen sám sobě nalhával, možná ne. Třeba se mu podaří ji zachránit. Udržel při životě Obscurus, musí udržet i hostitele.
Queenie sjela Newtem pronikavým a zároveň soucitným pohledem.

Pak však zničehonic prohlásí: ,,No? Už je dost pozdě. Měli bychom si jít lehnout. Nabrat síly a zítra vymyslíme co dál."

,,Souhlasím. Dobrou." zašveholí Jacob, a spolu s Queenie vyrazí po schůdkách směrem pryč z kufru.

,,Dobrou." vyhrkli Newt s Miou současně.

Newt stál opřený zády o pracovní desku stolu, zatímco Mia seděla na židli s rukama v klíně a nervózně si mnula prsty.

,,Neboj se. Já...nedovolím aby ti ten Obscurus ublížil. Znovu vaší rodině nezpůsobí to co se stalo před lety." prohlásí Newt odhodlaně.

Mia se smutně usměje. ,,Děkuju Newte. S-spíš mám ale obavy ž-že to dopadne jinak."

,,Ne. Od Brumbála očekávám odpověď hned zítra. I když pochybuji že mi v tomto případě nějak zvlášť poradí."

,,Dobře...pořád učí obranu?" zeptá se Mia. Byl to způsob jak odlehčit nastávající tíživou situaci.

,,Ano. Pořád." zamručí Newt, a s vážním výrazem se na ni zpříma zahledí. ,,Jak se cítíš? Je ti dobře? Nebolí tě něco?" vyptával se starostlivě.

,,V-v pořádku. Jen...jen mám malinko závratě. Ale jinak je to dobré." zamumlá, aby to bylo co nejméně slyšet.

,,Závratě?" zamračí se Newt. Začne se bleskově přehrabovat v jednom z šuplíků. ,,Mám tady někde lektvar na..."

,,To nebude třeba. Za chvilku to určitě pomine." odvětí Mia klidně. ,,Nic to není."

Co když to nevyjde? Grindelwald je najde, zabije ji, sílu Obscurusu získá ve svůj vlastní prospěch a jejím přátelům něco udělá. To nemohla dovolit.

,,Je to šílený co?" uchechtne se Mia a podívá se na Newtův rozpačitý výraz. ,,Můj jediný sourozenec byl Obscuriál, pak jí zabil jeden z nejobávanějších černokněžníků, ten temný hnus se pohostil u mě v těle a teď po mě Grindelwald jde." zasměje se Mia. ,,Vlastně to není tak hrozný. Takovou dobu je každý den stejný, a pak tě potkám."

Stále se smála. Nebylo nic k smíchu, ale přesto se jí podařilo odlehčit nastávající situaci. Newt se rozesmál také. Pak se smát přestali a v tichosti a s přihlouplým úsměvem na sebe koukaly. Smích. Jako za starých časů.....