Again? (Newt Scamander)

12.

doporučuju pustit si k tomu ☝🏿

,,Bude to dobrý, jen..jen je to trochu zvláštní zjištění." zamumlala nervózně a stále hleděla do země.

Seděla zde v jedné místnosti pouze s kudrnatým mladíkem, v jehož přítomnosti se ve školních letech cítila tak pokojně. Avšak nyní, když se po tolika letech bez společné řeči nacházely v jednom prostoru by se oba nejraději vypařili. Newt dostal nápad, co jiného by je tak mohlo spojovat než magicčtí tvorové?

,,Rád bych ti...něco ukázal." promluvil do ticha a Mia pohotově zvedla hlavu. ,,Je to v kufru." poukázal směrem k hnědému ležícímu kufru na zemi.

,,Zvětšovací kouzlo?" hádala a ohlédla se po kufru. ,,Po takovém jsi vždycky toužil."

Pamatovala si to. Pamatovala si o čem mluvil. Jaká měl přání, cíle. Newta příjemně zahřálo u srdce.

,,Ty...ty si...ty si to..." zamumlá Newt.

,,Ano, pamatuju." pousmála se a nervózně si promnula ruce. Zrzek jen zamyšleně pokýval a prudce se zvedl od stolu. Slabé, ,,pojď", bylo jediné co Newt v tu chvíli řekl.

....................

,,To celé jsi vybudoval sám?" vydechla Mia udiveně když scházela dřevěné schody a stále se rozhlížela všude okolo sebe. Bylo to jako vysoká kruhová místnost, s mnoha dveřmi které nejspíše vedli do mnoha lokací.

,,Vlastně ano." uchechtl se Newt a odebral se k pracovnímu stolu. ,,Je to pro mě něco...jako útočiště. Všichni tvorové jsou přímo tady." řekne a roztáhne ruce.

Zničehonic se Mie nad hlavou prohnalo něco velkého a opeřeného. Instinktivně se rychlostí blesku skrčila a ohlédla se co za tvora Newtovi poletuje po doupěti.

,,To je..." vydechla udiveně.

,,Ano. To je hipogryf. Jmenuje se Bob." pousmál se. ,,Našel jsem ho v Řecku. Byl napadený chimérou." pronesl Newt a ohlédl se za obrovským tvorem.

S údivem ve tváři sledovala velkolepého ptáka, který vylétl z okna do jeho přirozeného prostředí. Smála se. Smála se úplně stejně jako tehdy.

,,S Chimérou už jsem se jednou setkala. Byla to....katastrofa." nadhodila nezaujatě, za to se velmi zaujatě dívala na klec plnou hrabáků..

,,J-já...našla jsem tvého hrabáka." oznámí Mia s úsměvem, a vytáhne z kapsy malé neklidné zvířátko.

,,Vážně?" otočil se Newt překvapeně a popošel o krok dopředu.

,,Ano. Ale nebyla to zrovna zábava. Památka na ni mi zůstala jizva od šrámu na ruce." uchechne se.

,,Nehledala jsi ji dobrovolně. Ž-že ne?" optal se Newt rázně a uhnul pohledem.

,,Ne. Zas takový blázen ještě nejsem. I když to v-ve škole říkali všichni." zamumlá když byla otočená stále zády k zrzkovi.

,,Cowellová a Scamander. Nikam nepatřící, vyvrhelci společnosti." zavzpomínal Newt na slova jedné ze zmijozelských studentek.

,,Mělo to něco do sebe." pousmála se Mia a otočila se od klece plné zlata. ,,Vždyť se podívej co jsi dokázal. Splnil sis sen." namítla a pokrčila rameny. ,,Být podivín ti zároveň umožňuje....dokázat světu že na to máš."

,,To...m-máš pravdu. Ale vždycky jde jít o krok dál." povzdechl si Newt.

,,Pro...lidi jako jsme my ve světě není moc pochopení." namítne Mia a zpříma se na něj podívá. ,,Musíme být jen odvážní, a laskaví. Nemyslíš?"

Newt stál zaraženě stát. ,,A-ano. Ano! Máš pravdu..˚

,,Odvážní a laskaví." zašveholí kudrnatá dívka v nebelvírském hábitu....

  ,,A proč jsi se vlastně ty... proč jsi se takhle oddělila od kouzelnického světa?" otázal se Newt, protože ho tato otázka tížila velmi dlouho.

,,Nesouhlasila jsem s režimem který byl nastavený. Můj adoptivní táta mi dokonce našel místo na ministerstvu, později ze mě udělali bystrozorku. Ale nechtěla jsem se dívat na stále nově stanovené zákony o ochraně před magickými tvory. Samozřejmě j-jsem... neporušovala zákony. O utajování kouzelníků, o držení hůlky. Jen jsem se uchýlila do mudlovského světa a s těmi tvory jsem trávila volný čas." prohlásila klidně. Po prvé za ta léta nebyla nervózní a nezadrhávala se při rozhovoru s člověkem.

,,To dává smysl." pokýval uznale. ,,Taky jsem takto přemýšlel. Ale po práci na Oddělení o relokaci skřítků, která mě naprosto užírala jsem dostal místo na Divizi zvířat, takže..."

,,Jsi neměl důvod odejít. Měl jsi možnost něco dělat s tím co se dělo, mohl jsi o nich dokázat pravdu. Taková příležitost se přeci nenaskytne jen tak. Zvláště lidem, jako jsme my." pousmála se povzbudivě.

Newt zamyšleně pohlédl do jejích očích. Hledal ta správná slova. ,,Já vím..." zamumlal. ,,Já jen...bál jsem se že jsi na mě zapomněla."

,,Na to všechno? Na to všechno co jsme společně a spolu s těmi tvory prožili? Nedokázala bych zapomenout. Doufala jsem...doufala jsem že tě jednou najdu. Četla jsem o tobě každý den v novém výtisku Denního věštce. Když jsem se dozvěděla že jsi v New Yorku...Páni...najednou, jakoby všechno dávalo smysl. Jakoby... přeci jen nebylo ztraceno všechno. Když jsi se ale zase po pár dnech a po dopadení Grindelwalda vrátil do Londýna, naděje pro mě zmizela." povzdechla si a odvrátila pohled.

Newt jen nehybně stál a zpracovával vše co mu řekla. Mnoho z těchto informací byli velmi uspokojivé pro jeho uši. Přesně v to co mu právě vylíčila doufal, ačkoli potají, ale doufal.

,,Mrzelo mě že jsme se museli odloučit. Ze dne na den se přizpůsobit." pokýval. ,,Ani já na tebe nepřestal myslet. Stále mám..." obrátil se k velkému pracovnímu stolu. ,,Tvoji fotku." pousmál se.

,,Já mám vystavené snad všechny výstřižky z Denního věštce." rozesmála se upřímně. To dohnalo i Newta ke smíchu. Zároveň to však pro něj bylo příjemné zahřátí u srdce.

,,A-a co bude...teď?" optala se opatrně. Koktání. Co pak jí nepřestane mučit? Kdy už konečně zmizí?

,,Neměj strach. Až se Grindelwald objeví, budeme připraveni..."