Again? (Newt Scamander)

2.

,,Už je to tak dávno." řekne Newt tiše a pro sebe se pousměje do země.

,,Vím jak moc jste si byli blízcí..." zamumlá Brumbál opatrně. Přeci jenom, chtěl aby ho Newt vyslechl a aby nebyl rozrušený.

V tom si Newt vzpomene na ten den, kdy zjistil, že v Bradavicích nebyl jediný podivný. Že nebyl jediný kdo měl oblibu v kouzelných tvorech. Také si vzpomněl na ty krasné podzimní dny, které spolu trávili u Černého jezera klábosením o magických tvorech.

Na hodinu stihla Mia přiběhnout, minutu před začátkem. Přesto ji neminuli poznámky profesorky Vectorové týkající se chození včas, ani její káravý pohled.

,,Kde jsi byla?" optala se její nejlepší kamarádka Betty, se kterou se kamarádí už od okamžiku, kdy spolu v prvním ročníku nasedli do jedné loďky. Když je poté Moudrý klobouk poslal do stejné koleje, zjistili že toho mají docela hodně společného.
Až na to, že Betty dokázala lépe splynout s davem. Což jí ve většině případů Mia nesmírně moc záviděla.

,,Chytala jsem.." Chtěla se pochlubit. Ovšem pak se zastavila a napomenula sama sebe. O tomhle by možná neměla nikomu říkat. Co kdyby se tato informace roznesla, a nedej bože dostala až k profesorům, kteří by určitě nebyli rádi že Newtovi uteklo jedno z jeho zvířat.

,,Lelky?" uchechtne se Betty a nadzvedne jedno obočí.

,,Ano! Přesně tak." usvědčí ji Mia a ohlédne se směrem ke dveřím, do kterých po chvilce vešlo pár opožděných studentů.

Profesorka Vectorová nad nimi opět jen zakroutila hlavou, a byla připravena zahájit další z jejích úmorných hodin. Věštění z čísel nikoho příliš nebavilo, jelikož to nebyl předmět který by komukoliv běžně šel. Studenti proto pouze přikyvovali tomu, co profesorka Vectorová říkala, i přesto že jejich myšlenky bloudily zejména u náboru do famfrpálového týmu, který měl být za necelý týden uskutečněn pro všechny koleje Bradavic.

Za to Newtovi myšlenky bloudily úplně někde jinde! Konečně si totiž všiml, že jeden z jeho zvířecího osazenstva chybí. A kdo jiný by to tak mohl být než ten zpropadený Hrabák, který nevynechá jedinou příležitost ukrást něco lesklého! Třeba ho najde nějaký příhodný student, který bude natolik laskavý, že mu jej přinese, nikoliv někomu z učitelského sboru. Nedej bože, kdyby někdo z profesorů našel malého hrabáka sám. Newt by poté mohl dostat zákaz, chovat nějaké z tvorů u sebe. Profesor Brumbál mu totiž dovolil obsadit jeden z prázdných skladů nad mrzimorskou společenskou místností a kuchyní. Ovšem nikdo jiný z profesorů o tom nevěděl.

Uplynula další hodina od incidentu s Newtem, při kterém se jí do krátkodobé péče dostal malý Hrabák. Ale, na Newta nemohla Mia za Boha narazit. Jakoby se dočista vypařil.

,,Hledáš někoho?" ozvalo se za jejími zády.
Pomalu se otočila, měla strach z toho kdo ji poctí rozhovorem. Černovlasá dívka, měla na tváři zvědavý úšklebek.

,,A-ahoj Leto." pozdraví slušně Mia a usměje se na jednu ze zmijozelských studentek. Neměla tušení jak se k ní chovat, příliš jí neznala. ,,J-jo, vlastně jo. Hledám Newta Scamandera." oznámí jí opatrně

Leta se na ni ušklíbne ještě víc. Pravděpodobně si domýšlela něco úplně jiného.

,,Viděla jsem ho pobíhat po Velké Síni. Jakoby taky něco hledal." pokrčila rameny a zkoumavě si dívku z kudrnatými vlasy prohlédla. ,,Máme docela podobné vlasy nemyslíš?" uchechtne se mile. Leta na Miu působila zvláštně sympaticky. Tak jak to bylo u Lety nezvyklé.

,,Vlastně jo." usměje se mile na oplátku. ,,Děkuju ti moc Leto." mávne a chystá se k odchodu. Leta ji však zastaví.

,,Už je to pryč. Neboj." zamumlá a sklopí pohled. Mia jen přikývne, Lety věta jí však dlouho nedá spát. Měla s ní takovou nemilou minulost, ale doufala že už vše zlé skončilo.

...

Newt nervózně pobíhal po celé škole, a marně se snažil malého tvorečka najít. Podlezl snad každý stůl. Každý roh. Ale po Hrabákovi ani stopa, jako by se po něm slehla zem.

,,Newte!" ozvalo se za ním a chlapec se prudce otočil.

Spatřil dívku, se kterou se před necelými dvěma hodinami dal do krátkého rozhovoru. Usmívala se na něj od ucha k uchu, a v tu chvíli si pomyslel, že nikdy neviděl krásnější úsměv než právě ten její. A ty její kouzelné vlasy.

Na vteřinku se zasnil, proto si nevšiml že k němu hnědovlasá dívka prudce míří. Zatřepal hlavou aby se probral, a napomenul sám sebe, aby na ni tolik nezíral.

,,M-musím s tebou něco probrat. T-teda spíš ti něco dát." zakoktá se nervózně. ,,Ale n-nehodí se to tady. Spíš někde..v ústraní."

,,J-jo jasně. Určitě." usměje se a zavede ji pryč z chodby vedoucí do Velké Síně. Měl jisté tušení, ale pro něj to bylo spíše jen doufání.

Zastavili se pár metrů od chodby, v tiché a opuštěné chodbě. Navzájem si pohlédly do očí. V těch Newtových se Mia málem ztratila. Zatímco Newt v nich něco hledal, jakoby se ji snad chtěl poznat, a snažil se v jejích očích najít odvahu jak se k tomu dostat.

,,J-já...našla jsem tvého hrabáka." oznámí Mia s úsměvem, a vytáhne z kapsy malé neklidné zvířátko.

Už jen když to Newt zaslechl, rozzářily se mu oči, ovšem až když Hrabáka viděl na vlastní oči, pocítil neskutečnou radost.

,,Ani nevím jak ti poděkovat!" zašveholí Newt a radostně si hrabáka převezme.

,,Nemusíš d-děkovat. T-to by udělal každý." řekne Mia nervózně a pousměje se.

,,To je právě to. Neudělal..." zamumlá Newt naoko smutně, a pokárá Hrabáka. ,,Každý by se bál. Protože...ho nezná. Žádné z těch zvířat tam venku."

,,Lidé se bojí toho co neznají." pípne Mia, tentokrát bez jediného zakoktání. Newt se na ní s nadějí v očích podívá. Pak však pohled opět odvrátí.

,,A hned by raději zabíjely než aby se pokusili ty tvory poznat." zabručí Newt. ,,Jsou úžasní, jsou fantasticčtí. Jsou.." zasekl se. Tolik se do tohoto proslovu vžil, až se z toho zadýchal.

,,Jsou to živé bytosti jako my..." doplní jej Mia.
Newt se na ni zkoumavě zadívá. Nemohl uvěřit tomu že konečně našel někoho kdo ho mohl pochopit. Stáli opření o studenou kamennou zeď, v tichu.

,,Jak jsi poznala že je to Hrabák?" zeptal se Newt a zakroutil hlavou.

,,Chundelatý...černý...protáhlý čumák..." vyjmenovávala a mezitím jemně hladila hrabáka na břiše. ,,A tenhle rošťák má obzvlášť oblibu ve třpytivých věcech." zasmála se Mia a tentokrát mluvila spíše k nifflerovi. Byla na sebe hrdá, že nekoktala již druhou větu. Koktala před spousty lidmi, když byla nervózní, jenže Newtova přítomnost ji znervózňovala a zároveň uspokojovala ještě více.

Newt se nestačil divit. Takže není tak sám jak se zdálo....

V tom si Newt vzpomene na ten den, kdy zjistil, že v Bradavicích nebyl jediný podivný. Že nebyl jediný kdo měl oblibu v kouzelných tvorech. Také si vzpomněl na ty krasné podzimní dny, které spolu trávili u Černého jezera klábosením o magických tvorech....