Again? (Newt Scamander)

15.

,,Takže teď..." nadhodila Mia nejistě, když vykročili před dům do ulic rušného New Yorku.

,,Musíme se pokusit nepozorovaně zmizet z New Yorku přímo do Londýna." pokývala Queenie klidně. Všichni však věděli že tak jednoduché to rozhodně nebude. Grindelwald měl spojence téměř všude.

,,Ale Newte, vždyť ty...nemáš zakázáno cestovat? Vlastně...co tu děláš?" namítl Jacob zmateně.

,,Ano. Právě teď bych měl být v Anglii." pokýval Newt provinile.

,,Newte." oslovila jej Mia opatrně. ,,Nechci aby sis kvůli mě způsoboval problémy. Víš přeci že..."

,,Nedělej si starosti. Nikdo snad nestihl zpozorovat že jsem se na pár hodin vytratil do New Yorku. Vrátíme se tam, vyřešíme ten problém...a...a ty s-se budeš m-moct vrátit zpátky." pousmál se Newt nervózně. Další odloučení. Další rozloučení. Tentokrát se možná nikdy příště neuvidí.

,,A-ano. J-jistě. To...dává smysl." přitaká souhlasně. ,,Vrátím se domů."

Nedokázala však nahlas říct, že i přes ta léta zůstal Londýn jejím domovem. Nejraději by tam zůstala, aby mohla být Newtovi kdykoliv na blízku. Kdykoliv bude potřebovat poradit. Promluvit si s někým stejným. Ale možná už je to pouhá minulost. Newt už určitě našel v někom jiném člověka, kterému se bude moci s čímkoli svěřit. A mluvit o magických tvorech. Vydal knihu která obdržela spoustu kladných ohlasů. Jistě se našel někdo kdo by si o tom s Newtem chtěl popovídat.

Kudrnatá dívka procházela chodbami bradavické školy čar a kouzel, a pokoušela se najít svého nejlepšího přítele. Doslechla se že o ni měl velkou starost. Musela ho rychle najít, a ještě alespoň stokrát poděkovat za záchranu života. Dokonce se jako nejstydlivější studentka z Bradavic optala studentů, se kterými příliš nenavazovala kontakt. Po Newtovi jako by se slehla zem. Naštěstí ona jediná věděla o místě kde Newt bude s největší pravděpodobností. Zaklepala proto na dveře od jeho úkrytu, a když se dlouho neozývala žádná odpověď, dveře otevřela.
Newt nebyl ani tam. Kde mohl u Merlina být? U jezera nikdo nebyl, výhled k němu totiž měla z astronomické věže, na které jej také hledala.

,,Sam." oslovila svoji spolubydlící, která kolem ní právě procházela. ,,Neviděla jsi..."

,,Mio! Tebe konečně pustili!" zvolá šťastně dívka s blonďatými vlasy, přitáhne si ji k sobě a pevně ji obejme.

,,Sam.." vydechne Mia šťastně.

,,Byla jsem za tebou s Betty. Ale madam Pomfreyová říkala že je tvoje nevědomost normální."

,,C-co? J-jak dlouho?"

,,Celé dva dny. Newt byl celou dobu zavřený ve společenské místnosti. S nikým nemluvil. Cítil se hrozně. Ostatní o něj měli starost." vyprávěla Samantha, a stále si Miu zkoumavě prohlížela.

,,P-právě proto ho musím najít. Dává si to celé za vinu. Nechci aby se takhle cítil."

Mohla se snažit jak jen chtěla. Starost o přítele jí tížila čím dál tím víc. Co kdyby si nedej Bože něco udělal? Co když bude chtít s magickými tvory skoncovat? Všechny myšlenky začnou zapadat do sebe.

,,S-Sam. Já...já m-musím jít.." zadrmolí tiše a prudce se otočí. Rozeběhne se dlouhou chodbou vedoucí k hlavnímu vchodu do Velké síně. Po cestě narazila na pár zmijozelských studentek, které se na ni jedovatě a snad i s pohrdáním otáčeli. Kde tak mohl být? ,,Katastrofa!" zakleje. V tom se prudce zastavila u jednoho z vysokých oken. Newt. Seděl u jezera. Ale jak? Vždyť před tím tam nebyl. Okamžitě změnila směr k nejbližším schodům, aby se k jezeru dostala co nejrychleji.
.
.
.

Mohl za to. Kdyby šel s ní. U Merlinových vousů. Kdyby šel s ní! Nemuselo se to stát. Mohla být v pořádku. Ve dvou by se s hastrmancem vypořádaly. On věděl jak se s ním vypořádat. Ale ona..jak se asi teď má? Kdy ji propustí? Uslyšel za sebou křupaní větviček. Neotáčel se. Byl si jist, že se nejednalo o toho koho by teď viděl ze všech nejraději.

,,N-Newte?" ozvalo se za ním tichým, opatrným hlasem, který ihned poznal.
Otočil se, a oči se mu okamžitě rozzářily štěstím.

,,Mio!" oslovil ji radostně. Prudce se zvedl, rozeběhl se k dívce a co nejpevněji ji objal. Cítil jak jej dívka hladí po zádech. ,,T-tak moc mě to mr-mrzí.." vydechl.

,,Je to v pořádku Newte." zašeptala uklidňujícím tónem. Po dlouhé chvíli v objetí se mu podívala do očí. ,,Za nic nemůžeš, ano? Vůbec za nic." Neohrabaně mu položila ruku na tvář, což si bohužel uvědomila pozdě. Newt poznal že se cítí v rozpacích a proto jeho ruku položil na její kterou měla na jeho tváři.

,,Měl jsem o tebe, tak hrozný strach." promluvil do ticha. A neustále jí hleděl do očí. Jakoby mu každou chvíli měla zmizet před očima.

,,Je to dobrý.."