Again? (Newt Scamander)

18.

,,Kam dneska půjdeme?" zeptá se Newt když společně kráčely po školním pozemku. Školní rok se krátil, a oni už měli objevená všechna místa, které by mohli magicčtí tvorové obývat. Proto teď hlavně chodili na místa, kde si mohli nerušeně povídat, nebo zpracovávat fakta.

,, Z astronomické věže jsem viděla pláninu hned pod hradem. Mohlo by to tam být hezké." navrhne nesměle a promne si prsty.

,,Dobře." pousměje se Newt. ,,A co famfrpál? Jak ti to..vlastně jde?" zajímal se Newt a ohlédl se na famfrpálové hřiště.

,,Docela špatně. Zítra má být velká bouřka, a zrovna když Havraspárským onemocněl brankář. Hrajeme místo nich ze Zmijozelem." povzdechne si Mia a svěsí ruce. ,,Jsem hrozně nervózní."

,,Klid. Tebe žádná bouře určitě nezastaví." pousměje se Newt povzbudivě. Mia se na něj děkovně usměje. ,,Ale...famfrpál není nic bez čeho bych nemohla být. Je to jen...drobný koníček. To hlavní..je přímo tady." pronesla neohrabaně. Newt se na ní podíval. V tu chvíli jí došlo co skutečně řekla. ,,Ne! Myslím...magicčtí tvorové. Nemyslela jsem...jako nás, my..totiž..." koktala nervózně, a cítila rudou barvu která se nahrnula hlavně do obličeje.

Newt se pousměje, ne-li zasměje. ,,To je dobrý. Chápu..c-co tím myslíš." zamumlá a podívá se do země. Nastala jedna z trapných chvil, kdy ani jeden nevěděl co říci. Newt se rozhodl situaci zachránit. ,,Rozhodně zítřejší zápas nevynechám." ujistí ji a pousměje se.

,,Mám docela trému." vyhrkne Mia pochybně. ,,Ale post chytače je dobrý v tom, že si můžu hledět svého. A nemusím se spoléhat na nikoho ze spoluhráčů." usoudí ponuře.

,,Aspoň budeš moci ukázat těm zmijím že na to máš." řekne Newt povzbudivě. ,,Zvládneš to."

Došli k malé travnaté plánině, ze které bylo možno hledět přímo na černé jezero, jehož hladina se leskla jako diamanty následkem dopadajících slunečních paprsků. Jarní počasí způsobilo růst všeho kolem, tráva tak byla měkká a bez problému do ní mohli usednout.

,,A vlastně..jaký máš vztah se svojí..rodinou?" zeptá se Newt se zájmem. Spoustu studentů usoudilo, že se spolu o ničem jiném než o tvorech nebavili. Opak byl ale v tomto případě pravdou. Mnohdy se bavili o jiných, třeba i naprosto nepodstatných věcech.

,,Jak se to vezme, víš...nerozumí mi." zavrtí Mia s hořkým úsměvem hlavou. ,,Mají mě rádi. Já mám moc ráda je. Ale co se týče mých priorit si moc nerozumíme." Milovala své adoptivní rodiče. Většinou díky jejich lásce nemyslela na své biologické. Nenapadlo ji ani zjišťovat kam se poděli. Jediné co za informace se jí dostalo bylo to, že je z jistého důvodu museli opustit a už nikdy se domů nevrátí.

,,Já to nějak takhle mám s otcem, matka se tvory zabývá, konkrétně hypogrify. Ale o ostatních tvorech nemá ani ponětí. S otcem se ani nepokouším bavit o čemkoliv, nějakým způsobem...se ze mě nestal syn kterého by si přál. Nestal se ze mě ten dokonalý syn, jako z Theseuse." pokrčil ledabyle rameny, i Mia však viděla, že tato skutečnost ho trápí.

,,Tak to určitě není. Určitě tě miluje stejně jako Theseuse." přesvědčovala jej. ,,Třeba se na to takhle díváš jen ty."

,,Zkrátka nejsem někdo, kdo se potřebuje hnát za kariérou uznávaného bystrozora. Táta by to měl pochopit." rozhodl a mírně pokýval hlavou. ,,Nikdo nás nechápe." uchechtne se. ,,Jak se k tomu stavíš?"

Mia si povzdechne a vzpomene si na několik nepříjemných incidentů, které se odehrály na chodbách nebo pozemcích školy s ostatními studentkami. ,,Je to těžký. Pořád...se na mě dívají jako na...nulu. Spalují mě pohlady plnými pohrdáním. Jakoby by byli něco víc než já." uchechtne se a nadzvedne obočí. ,,Někdy je fakt těžký se s tím jen srovnat...a jít dál." usoudí a semkne rty do úzké linky. ,,Ale to je jedno, protože se nesmíme nechat těmito lidmi srazit dolů."

,,Chápu. Mám to podobně." prohlásí Newt. ,,Třeba se to po zítřejšku změní." řekne a pokrčí rameny.

,,No ano. Když jsme nad vámi vyhráli poslední zápas, neslyšela jsem ten den jedinou narážku od holek od nás mířenou na mě." zasměje se Mia vyrovnaně. ,,Dívky jsou v tomhle horší. Nepochybně." dodá a pokývá hlavou.

,,S tím souhlasím. Ale neboj se, dospějí a pochopí." řekl Newt.

,,Jak?" zasměje se Mia, znělo to spíš jako štěknutí. ,,Vždyť magické tvory nechápou ani dospělí kouzelníci. Natož tyhle husy až dospějí." namítne.

,,To máš...asi pravdu." vyhrkne Newt a obrátí se směrem k ní. Dívala se na zem a mnula si ruce, jak to u ní bylo zvykem. Slunce které právě zapadalo bylo přímo před nimi. Zavřela oči, a nasála vůni čerstvého vzduchu. Usmívala se, jako by právě na tohle čekala. Jakoby právě tohle byla její odměna za celý den. Potřebná energie. Zadíval se na ni.

Její neobvyklý vzhled Newta stále nepřestal fascinovat. Její rozdivočelé, kudrnaté vlasy, které neustále létaly do všech světových stran teď měla stažené do spodního drdolu, který si dělala pokaždé když spolu měli na něčem pracovat. Nedokázal popsat, co přesně mu na ní přijde tak atraktivní a impozantní. Nejspíš šlo jen o její zvláštnost, a prapodivná, plachá a velmi laskavá a odvážná povaha jen přidávala na dojmu že se skutečně jedná právě o dívku, které Newt už tak dlouho toužil vyjádřit své city...