Jimin
Dva týdny. Dva týdny mu beznadějně volám a píšu, ale žádná odezva nepřichází. Dal mi snad košem? Našel si hned někoho lepšího? Nejsem mu dost dobrý?... Různé myšlenky se mi honí hlavou. Otázky ohledně něho, mě, našeho vztahu, avšak žádná odpověď. Ani úleva, kterou by mi dodalo aspoň pouhé zobrazeno. Dneska je již po zkoušce, čili je něco kolem půl desáté a já mu zkouším volat. Jako obvykle to nezvedá, když se najednou na mém ramenu objeví něčí ruka. Polekaně sebou trhnu a podívám se za sebe, načež si po zjištění, kdo to je, oddechnu. „Takhle mě nemůžeš strašit." zasměju se. „Správce chce zavřít... Máme deset minut." řekl pouze. „J...jo už jdu." nervózně jsem se usmál a vydal se za osobou, která mířila pryč. „Chci tě někam pozvat, Jiminie. Vím, že jsi řekl, že máš přítele, ale taky už ti nevím jak dlouho neodpovídá..." řekl, přičemž mi dal ruku kolem ramen. Smutně jsem si povzdechl, protože jsem věděl, že má pravdu. „Hobi, musím jít brzy spát..." zalhal jsem. Jako bych mohl spát... Nebo jíst... „Notak Jimine, o víkendu nemusíme pracovat. Zítra je pátek, čili máme tento týden poslední šichtu. Zítra večer se pro tebe stavím na pokoj." řekl s prosebným úsměvem.
„No tak dobrá."
VOCÊ ESTÁ LENDO
Come on, Baby
FanficJimin je dvaceti tří letý muž, který žije v Soulu, a je ve šťastném vztahu s jeho přítelem Jungkookem. Má stále pracovní místo účetního v menší firmě, avšak jeho snem bylo odjakživa stát se tanečníkem a choreografem. Ve všem ho podporuje a radí mu j...
