garden of roses ✓ (Ereri / Riren)

7.

Vždy když se procházím zahradou, tak na chvíli opustím přítomnost a přemýšlím, jak je tu krásně. Přestanu vnímat krutou realitu a nechávám se unášet proudem chladného, ale přesto příjemného větru. Začínám být unavený z vlastních myšlenek, který se opakují stále a stále dokola, ale nedokážu je vytěsnit z hlavy. Nedokážu vytěsnit Erena z hlavy. Naivně si myslím, že by mohl opětovat alespoň špetku citu, co k němu cítím já, jenže mě asi jistě nenávidí.

Přejdu k altánu a pozoruji jeho kompozici vůči krajině. Dnes bylo slunce s pár markami a teplo. Proč nemůžeme plout jak mraky na obloze a místo toho se držíme v jedovaté mlze? Toť otázka.

Radši než přemýšlet nad takovýma blbostmi, tak jsem šel si zadal úkol trochu zastřihnout růže a keře, aby nepřerostli až na cestu. V kůlně, která byla poblíž, jsem vzal dvoje nůžky a začal jsem nejdřív zastříhávat růže, a až pak keře.

Tato činnost mi zabrala až do pozdního odpoledne, kdy jsem pak už musel začít chystat večeři. Vešel jsem dovnitř zámku a zakřičel Erenovo jméno, aby mi šel na pomoc. Najednou sešel ze schodů a pokývl na mě. No na to že skoro celé odpoledne odpočíval se zdá být unavený, nebo takový nesví. Rozešli jsme se ke kuchyni a já ho pozoroval. Když můj pohled zachytil, tak se na mě podíval s nervózním úsměvem.

„Co jsi dělal odpoledne?" Zajímal jsem se, protože se muselo asi něco stát, jinak by se takto nechoval. „Em... Nic moc, jen jsem byl v pokoji, přemýšlel, a nakonec i usnul." Změřil jsem si ho pohledem a už jsem zjistil, že lže. „Zajímavé. A nad čím jsi přemýšlel?" Musel jsem se teď hodně snažit, aby se mé rty neprohnuly do úsměvu. Jsem ho teď mučil jeho vlastními slovy. „Já... Em... Přemýšlel jsem nad... Osobními věcmi." Tohle mi už nedalo a já jsem se nevědomky uchechtl, samozřejmě jsem pak musel opět nasadit svůj typický výraz. Nakonec jsem ho už nechal, protože mu bylo očividně z toho na nic.

„Dobře, tak se dejme do práce." Zavelel jsem. Moc se mi do toho ale nechtělo, radši bych trávil čas lepšími činnostmi než vařením. Nejsem ani zvyklý vařit, protože když jsem měl hlad, tak jsem si šel něco ulovit a nepotřeboval jsem to nějak zpracovat. Nalovil jsem si to, co jsem snědl a bylo, jenže od té doby, co tu Eren je, musím stále něco vyvařovat, jak nějaká kuchařka. Na druhou stranu jsem si ale nemohl stěžovat, protože s ním rád trávím čas.

„Zabil jsi už někoho?" Zeptal se zničehonic narovinu. Jak ho ta otázka napadla? Nejsem si ani jistý, jestli mu mám říct pravdu nebo ne. „Co je to za otázku? Jak jsi na ní přišel?" Má nervozita stoupala a já jen doufal, že to na mně nebude znát. „No, jestli jsi vážně to zvíře, tak jsi dost nebezpečný. Prvotně to vypadalo, že nepřežiju. Proto se ptám, jestli bys mě byl schopný zabít." Vysvětlil své myšlenky. Pomalu jsem si rozmýšlel, co mu odpovím. Proč vlastně neříct pravdu? Co na tom vůbec záleží. „Jo, zabil jsem už pár lidí."

Byla to pravda. Zabil jsem pět lidí, ale lituju toho. Nebo možná ne. Je složité žít ve špatně nastavených morálkách. Rodiče nás vždy jednou ročně nutili si vybrat jednu oběť, která se už další den neprobudí. Prvně jsem si nikoho nevybral, doufal jsem v to, že to nebudu muset udělat, ale stejně mi někoho vybrali a donutili udělat takovou ohavnost.

Byla to malá holčička – Lili. Podřízl jsem jí drápama, následně jsem jí držel v náručí celou noc a doufal v ani nevím co. Bylo mi jí tak líto. Následující roky jsem už nechtěl riskovat další dětské bezbranné životy, a proto jsem si vybíral lidi, kteří byli zločinci, násilníci nebo byli jen nemocní. Chtěli ze mě udělat predátora. Všechny své činy odůvodňovali rovnováhou přírody. Pamatuju si všechny jejich jména, zní mi v hlavě jako neutichávající modlitba. Jak dokážu se sebou žít?

Erenův výraz byl vyděšený, i když ho chtěl skrýt. „A mě bys zabil?" Zeptal se celý roztřesený. „Co si myslíš ty?" Přišel jsem k němu blíž a opřel jsem se o linku přímo vedle něho. „Podle mě jsi schopen všeho." Pohlédl mi do očí a čekal na mou reakci. „To jsem." Ale tobě bych neublížil. Možná. Řekl jsem si už jen pro sebe. „Dobrá." Prohlásil a pustil se zpět do práce.