Nikdo nepřišel || Larry Stylinson

Chapter 33

"Oh God," zamumlal bez dechu Louis a díval se s úžasem na Harryho. Ani jeden z chlapců to stále nemohl pochopit. Proč potom.

"Tati?" zašeptal tázavě Marcel.

Harry však nevnímal a stále pokračovat v pobrukování oné písně. Marcel poté ucítil na jeho koleni dlan. Dlan jeho matky. Nina darovala svému synovi lehký úsměv a konejšivě zmáčkla jeho koleno.

"Pojdte se mnou," pošeptala a poté se zvedla z gauče, přešla k Harrymu, kterého pohladila po vlasech a poté odešla z obývacího pokoje. Chlapci ji následovaly po schodech a poté do společné ložnice Harryho a Niny.

Nina se posadila na postel, uhladila pomačkanou peřinu, na kterou poté poklepala, naznačujíce pro chlapce, aby se posadili.

"Mami, proč si mi nikdy neřekla, že.." začal Marcel, avšak ukazováček jeho matky jej utišil.

"Chci vám něco ukázat," usmála se a poté se zvedla z postele a popošla k velké skříni. Opatrně ji otevřela a dole se nacházely krabice. Marcel povytáhl obočí a přešel ke skříni. Nina pomalu vytáhla obě krabice a posadila se na zem. Otevřela jednu, šel z ní prach a to jí neudělalo moc dobře. Odkašlala si a rukou se snažila prach odehnat. Louis se k dvojici na zemi pochvíli přidal. Posadil se za Marcela a obmotal paže kolem jeh trupu. Políbil jej do vlasů a hlavu si položil na jeho rameno. Nina z krabice vytáhla staré fotoalbum a položila jej na zem, než otočila tvrdou desku. Na první stránce byly fotografie Niny a Harryho, v době, kdy čekala Marcela. Vypadali štastně. Zamilovaně. Na fotce Nina seděla na lavičce, na hlavě měla klobouk a na sobě bíle letní šaty s červenýma puntíkama. Harry měl vytahané bílé tričko a černé džíny s rozparky. Harryho dlan byla položena na Nininém těhotném bříšku a oba se usmívali. Marcel si tuto fotku prohlížel. Bodalo jej přitom u srdíčka. Jeho rodiče bývali štastní.

"Ten čas ale letí," zašeptala Nina a fotografii hřbetem prstu pohladila.

Louis poté otočil stránku a následovaly další fotografie Harryho a Niny s bříškem.

"Myslím, že jsem vytáhla špatné album. Nebo je to v druhé krabici," řekla Nina a fotoalbum do krabice vrátila. Marcel se na ni podíval a otřel hřbet své ruky o její paži. Nina pohled opětovala a darovala mu slbý úsměv.Poté si přitáhla druhou krabici blíž. Otevřela ji a usmála se, když si všimla "Take Me Home Texts". Harry měl schované pomalu veškeré věci z doby One Direction a také měl schované fotoalbum s názvem "Larry Stylinson is Real"

Nina si povzdechla a fotoalbum vytáhla.Podala jej dvěma chlapcům a usmála se.

"Nu, otevřete to," popohnala je a Marcel odkryl fotografie pod deskou.

Louis si zakryl pusu a v očích se mu objevily slzy.

"Děda s babičkou mi dali jen jedinou fotografii s tátou a mámou. Nikdy jsem..." mumlal Louis.

"Jsi mu neuvěřitelně podobný, Louisi," zašeptala Nina a Marcel přejel po fotografiích prstem.

"Tak proto táta.." zašeptal Marcel, když si uvědomil, jak to muselo být těžké. Chápal nyní úplně všechno a nejraději by si dal facku za své chování. Žárlil jak pominutý na svého otce, který je nemocný a ztratil člověka, který pro něj znamenal vše.

"Jste svým otcům velmi podobní. Harry mívá halucinace a možná, že když vás před chvílí viděl společně...On neviděl vás. Viděl jeho a Louise," vysvětlila Nina a dívala se na Louise s Marciem. Marcel se na Louiho také podíval a poté zpět na fotku.

"Neuvěřitelný," zašeptal a položil se na Louise, který jej políbil u ucha.

"Ještě něco bych vám mohla ukázat," usmála se Nina a vstala ze země. Popošla zpět k posteli, k Harryho straně. Otevřela šuplík Harryho nočního stolku, ve kterém se měl nacházet řetízek s vlaštovkou. Nebyl tam. Bylo to zvláštní. Nina zatřásla hlavou a zamračila se.

"Co se děje?" zeptal se opatrně Marcel a natáhl k Nině ruku.

"Měl tu být řetízek," zašeptala.

Chlapci očividně nechápali.

"A jaktože tam není?" zeptal se Marcel.

Nina přijala Marcelovu ruku, když se posadila zpět na zem blízko dvojice.

"Já, já nevím Marcie. Nechápu to. Tvůj otec jej od Louisovi smrti nevyndal. Byl to dárek," zašeptala a podívala se Marcelovi do očí.

Ten jí pohled opětoval a konejšivě jí stiskl dlan, než přišel výstřel.

Ps. Máme tady předposlední nebo možná před-předposlední díl. Omlouvám se, že jsem to cutla takhle, ale musím si ještě něco nechat do příštího chapteru. Také doufám, že mě nezabijete za to, co se stane, ale bohužel, osud, neboli já, jsem to tak už vymyslela :( :D Také jsem vás chtěla poprosit, aby jste se podívali na mou novou povídku, která se jmenuje Skin. Chtěla bych vědět vaše názory :) Také jsem se chtěla zmínit o tom, zda máte nějaká přání, či nápady, můžete mi zanechat komentář nebo zprávu a já o tom popřemýšlím :) Jinak moc, moc, moc děkuju za votes, za komentáře i za přečtení! Jste úžasní a moc hezky se čte, že se těšíte na další díly a že ty moje žvásty vůbec někdo čte. Moc to pro mě znamená, jste úžasní, skvělí, perfektní! Děkuju, děkuju, děkuju! :)) xx