Nikdo nepřišel || Larry Stylinson

Chapter 26

Marcel stál ve dveřích s lehce pootevřenými ústy. Suché oblečení mu vypadlo z rukou, když před sebou uviděl svého otce, který líbal jeho přítele na čelo. Jak mohl? Copak už se doopravdy zbláznil?

V Marcelovy se začala vařit zloba. Dlaně měl sevřené v pěst a směrem ke svému otci vysílal zlostné pohledy. Najednou už se neudržel a avšak nechtěně, ta slova musela ven z eho úst, že si ani neuvědomoval, co říká.

"Vypadni od něj! Co to taky sakra děláš?! Ty už jsi se snad opravdu zbláznil?!" křičel po Harrym Marcel tak, že vzbudil Louise, který se ještě se slepenýma očima rozhlížel po místnosti a nebyl moc schopen registrovat, co se děje.

Marcelův křik ovšem nevzbudil jen chudáčka Louiho, ale i Ninu, která spala nahoře a jakmile se jí vybavil agresivní hlas jejího syna, věděla, že je zle. Okamžitě rukou nahmatala druhou polovinu postele, aby zjistila, že její manžel tam neleží. A v tu chvíli měla jasno.

"To snad není možný!? Jak se můžeš ho jen můžeš dotýkat? Z tebe už se stal úchyl? Nebo snad pedofil?! Věděl jsem, že sem vůbec nemáme chodit!! A tys mi to akorád potvrdil!" křičel Marcel dál. Harry se ani nepohnul. Stále klečel před Louisem, který si již protřel oči, avšak světlo jej stále trošku oslepovalo.

"Marcie," zašeptal Louis, čímž dostal pozornost jak Marcelovu, tak i Harryho, kterého neskutečně ranila myšlenka, že jeho milovaný Louis nevolá jej, avšak jeho syna.

Harry natáhl ruku, aby pohladil Louisovu tvář, avšak na to se už Marcel nemohl dívat. Rozbehl se směrem k Harrymu a toho povalil na zem, ruce mu držel přišpendlené k zemi. Všiml si slz v očích jeho otce a ty samé slzy, se valily po tváři i Marcelovi.

"Jak jsi mohl? Jsi jen starý psychopat. Nechápu co to do tebe vjelo! Nenávidím tě."

Marcelova slova mu z úst vyklouzla tak rychle, že si ani neuvědomil, jak moc nyní zlomil již tak zlomené srdíčko, jeho otce. Marcel z něj okamžitě slezl a podíval se na Louise, který mu věnoval bolestivý pohled. Nemohl se dívat na to, co způsobil. V místnosti bylo neuvěřitelné ticho. Marcel chtěl utéct, někam daleko, pryč od všeho, avšak když se otočil, ve dveřích stála jeho matka. Slzy se jí třpytily v očích, když se dívala zraněně na Marcela. Všichni se na něj dívali a on věděl, že to přehnal, ale v tu chvíli mu to nedocházelo. Byl neuvěřitelně naštvaný a žárlil. Nechtěl, aby se jeho otec na Louise ani podíval, natož se jej dotýkal.

Rozplakal se, nevěděl co má ted dělat. Nejraději by se vypařil a už nikdy se nevrátil. Svírající ticho prolomil zlomeny hlas Marcelovi matky.

"Takhle to už dál nejde. Marceli, Louisi běžte se nahoru vyspat a ráno si promluvíme," zašeptala a pomalým krokem přecházela k jejímu synovi, kterého snad i z části chápala, ale jeho slova byla chladná jako led a to co nechápala bylo, kde se v jejím milovaném chlapci taková zloba vzala.

Když přistoupila k Marcelovi, vzala jej za bradu a donutila jej podívat se do jejích očí. "Všichni," zašeptala směrem k němu a poté jej políbila na čelo.

Klekla si k Harrymu, který se neopovážil pohnout a pohladila jej po paži.

"Pojd spát, Harry," zašeptala směrem k němu, avšak ten pohledem stále vyhledával chlapce, který předchvílí odšel s jeho synem.