Nikdo nepřišel || Larry Stylinson

Chapter 21

Nina vymáchala ve vlažné vodě žínku a s povzdechem se zapřela o okraje umyvadla. Zvedla hlavu a podívala se do zrcadla. Už je na čase, aby se její a Harryho syn dozvěděl o otcově minulosti a o strašlivé ztrátě, kterou si prošel. Ví, jak se Harry cítí. Sám. Ačkoliv tu má svou ženu, svého syna, svou sestru. I přes všechny známé, či příbuzné, on je sám. V srdci je sám a i jeho duše je prázdná.

Nina vzala žínku, vyždímala z ní vodu a přesunula se do ložnice, kam se jí podařilo Harryho dostat. Leží na posteli, dívá se do stropu. Už asi po dvě hodiny zůstává v té samé poloze. Odmítá jíst, pít, promluvit. Leží jak tělo bez duše a snad se i tak cítí.. Určitě se tak cítí.

Nina přistoupila k jejich společné posteli, shrnula Harrymu vlasy z čela, na nějž položila vlažnou žínku. Pohladila jej po vlasech.

"Je mi to líto, Harry," zašeptala, když se jí v oku zatřpytila slza. "Moc líto."

Harry ji slyšel, věděl, že je tu s ním. Nezajímalo jej to, nezjímalo jej co říká.

"Měl by ses napít," zamumlala a upřeně se na Harryho dívala.

Harry se konečně pohnul, posadil se. Nina se na něj stále upřeně dívala, nyní však se zatajeným dechem. Harry si vzal skleničku z nočního stolku, ve které byla voda, ale místo aby v ní smočil své rty, ji hodil na zem, kde se roztříštila a s nenávistí a současnou zoufalostí v očích se podíval na Ninu, která se roztřásla. Chtělo se jí utéct pryč od Harryho, kterému se nejspíš opět dostal záchvat, kterého ona doufala, že se už před lety zbavil, avšak vypadá to, že znovu přišel.

Záchvaty, které Harry před lety měl, byli pro Ninu tou nejhorší dobou v jejich manželství, jelikož si všechnu zlost vybíjel na ní. Věděla, že to tak nemyslí a že za normálních podmínek by na dívku Harry ruku nikdy nevztáhl, avšak to bylo přesně to co se stalo. Když se Harrymu něco nelíbilo, nebo mu Nina řekla něco, co nechtěl slyšel, dal jí facku. Nevěděl co dělá, ale to zvíře v něm se probudilo znovu.  Prášky na uklidnění před pár měsíci vysadil a ted to přichází znovu.

Harry se na Ninu chvíli nenávistně díval a poté ji se slzami v očích praštil. Nina se chytla za tvář.

"Nenávidím tě," řekl Harry pevným hlasem a otočil se k Nině zády, lehajíc si zpět na postel, zavírajíc oči, ze kterých se skutálela slza.

Nina nemohla zadržet pláč a raději rychle utekla z místnosti, držíce si svou rudou tvář, na níž měla i otisk Harryho velké dlaně. Nepotřebovala slyšet nadávky na její účet, odnesla by to nejspíše ještě hůř, kdyby na Harryho promluvila, jelikož právě dnes jí dal ten nejnenávistivější pohled, který ji kdy dal. Nina se skulila do klubíčka v obývacím pokoji na Harryho křesle. Plakala ještě víc, když ucítila Harryho vůni. Byl pro ní svět a ona pro něj nic. Jen přetvářka.

Po chvíli se jí podařilo zastavit slzy a se zavřenýma očima poslouchala, jak kapky deště bubnují na okno. Začala přemýšlet, kde je její syn. Jestli se ti dva před deštěm schovali, nebo jestli ted někde venku sami bloudí. Z jejího přemýšlení ji však vytrhly kroky, které vedly dolů po schodech. Dostala strach, co když ji Harry praští znovu. Co když to dopadne ještě hůř, než kdy jindy. Nina se dala znovu do tichého pláče a počasí venku, když blesk protal oblohu, se stalo pro situaci opravdu vystihující.

"Nino," ozval se Harryho hlas, který se rozezněl po pokoji.

Ps:

Moc se omlouvám, že jsem ted dlouhou dobu nepřidávala nové díly, ale neměla jsem vůbec žádné nápady a také je školy moc. Slibuju, že se budu snažit přidávat nové díly víc a že to zase trošku rozproudím :) Taky bych se chtěla omluvit, protože mi blbne klávesnice a nejdou mi psát háčky nad t a n a d , takže to vypadá, tak, jak to vypadá :D jinak moc děkuju za komentáře a hlasy, k této povídce a jsem moc ráda, že se vám líbí. Jste skvělí! :')xx.