Nikdo nepřišel || Larry Stylinson

Chapter 2

Už uplynul týden od Marcelových narozenin a od té doby se vše od základů změnilo. Po pátečním večeru plném slz, nadávek a samoty se Marcel rozhodl vše změnit. Už nechtěl být terčem ostatních, a jak si všiml, jeho změna okouzlila i Tomlinsona. Proč by jinak k němu vůbec lezl? Hned v sobotu ráno, když se probudil, kvapně vylezl z postele a rozběhl se ke své skříni, kterou otevřel dokořán.

"Nový začátek," vydechl s úsměvem, pln naděje. Ze skříně po stozích létalo všechno Marcelovo oblečení, všechny ty pletené vestičky, které ho občas kousaly. Všechny plátěné kalhoty, které vypadaly, podle Marcelova nynějšího úsudku, až úchylně, a také všechny košile s límečky, nebo nějaký ten rolák. Všechno vyházel ze skříně na zem, až skříň absolutně vyprázdnil. Věnoval poslední pohled prázdným poličkám a poté se otočil k haldě starého oblečení, válející se na zemi. Cítil se najednou lépe a v duchu si říkal, že tento krok, zásadní krok, měl podniknout již dávno. Přešel do koupelny, odkud sebral veškeré gely na vlasy a jen se zakřenil.

"Sbohem ulízanče!" zamumlal a tubičky s gely odhodil na zem k oblečení. Teď už zbývalo jen jediné. Došel ke dvé posteli a usedl na okraj. Z nočního stolku sebral svá sklíčka. Pozoroval je. Prsty obkresloval obroučky jeho brýlí a nevěděl, jestli se jich chce také zbavit, jako všeho ostatního. Přeci jen, někde uvnitř v srdci, on je stále Marcel. Ten slušný, nevinný šprt, na kterého se holky dvakrát moc nelepí a jeho nejlepší kamarád byl odmalička plyšový medvídek Rony. To jemu svěřil všechna svá tajemství a v každé Marcelově slze, která se vsákla do plyše, se skrýval jeden příběh, jež také znal jen on. Jen jeho milovaný plyšový Rony. A teď se má rozhodnout. Může zahodit celý svůj dosavadní život? Může tu tlustou čáru prostě jen tak udělat? Marcelovi se po lících začaly spouštět slzy. Brýle položil zpět na svůj noční stolek. Rozhodl se zatím začít s oblečením a s jeho vlasy, brýle si ještě nějakou dobu ponechá. Vstal z postele, utřel si slzy, které mu po tvářích zanechaly mokré cestičky, a po schodišti sešel do kuchyně. Tam vyhrabal velký černý pytel a všechno své oblečení a lahvičky s gely naházel do něj, čímž jej zaplnil. Pytel zavázal, zvedl jej a už se šinul po schodech dolů, ke vchodovým dveřím. Otevřel a pytel donesl až k popelnici, do které jej bez váhání hodil. Víko popelnice za ním zavřelo jeho dosavadní já. Marcel se odebral zpět do domu. Nahoře, ve svém pokoji, se převlékl do otcova oblečení, které si vypůjčil i včera a vlasy si jen projel rukou (Marcel's change on the side). Očima se chvíli zasekl u svého nočního stolku a zvažoval, či si má vzít brýle. Nakonec se rozhodl, že si je vezme až do školy a prozatím si nechá čočky. Ve své kasičce vybral nějaké peníze, do kapsy strčil klíče od domu a vyrazil do nákupního centra, kde prošel nejméně deset obchodů s oblečením a z každého si něco odnášel. Také si nemohl nevšimnout bezdechých pohledů dívek, okolo kterých prošel. Omámil je nejen svým dokonalým vzhledem, ale určitě také jeho chůzí, při které se pohupoval, jako by se právě procházel po mole. Vypadal jako ten pan dokonalý, který se najde v každém zamilovaném dívčím románu, či filmu. Ano, přesně tak náš Marcel vypadal. Určitě dívky omámila i jeho nová vůně, kterou si před chvílí koupil, v jednom z mnoha obchodů, které prošel. Avšak i když nyní na sobě cítil dychtivé pohledy dívek a cítil, že je konečně někým, kdo rozhodně nemůže být šikanován, či k posměchu, stále v něm dřímalo dítě, sedmnáctiletý gentleman, milý a zároveň chytrý chlapec. Najednou se mu v mysli zatemnilo. Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby se tu procházel před pár dny. Začal se před ním rýsovat obraz všeho, co by se mohlo dít. Reakce lidí, jejich pohledy. Vše si představil a nebylo to hezké. Pro něj ne. Slíbil si, že si musí zachovat svou povahu. Nikdy se z něj nestane takový namachrovaný idiot, jako je Tomlinson. On je jiný a i když změní svůj vzhled, nehodlá měnit svůj postoj a své chování, avšak ví, že se vše změní. Marcel prošel skleněnými dveřmi do příjemné a útulné kavárny, která se v nákupním centru nacházela. Našel si pohodlné místo s výhledem z okna a usadil se do koženého křesla béžové barvy. Ihned k němu přicupitala mladičká brunetka s dolíčky ve tvářích a milým úsměvem.