Nikdo nepřišel || Larry Stylinson

Chapter 27

"Ty jsi se zbláznil!" zakřičel šeptem Louis směrem k Marcelovi, když vyšli nahoru do Marcelova pokoje. Nemohl pochopit, co do mladého Stylese vjelo. Jako by to už ani nebyl ten chlapec, který jej předchvílí konejšil. Marcel je ze studu sklopil pohled a zadíval se do země pod ním. Styděl se za sebe, za to, jak se ke svému otci zachoval. Věděl, že to nebylo správné, ale svou žárlivost v sobě nedokázal udržet.

"Tak odpovíš mi!" zakřičel šeptam podruhé, když k zelenookému kudrnáči přistoupil a chytil jej pod bradou, nutíc Marcela podívat se do Louisových rozhněvaných očí. Zalekl se. Nikdy Louise tak rozzlobeného neviděl a také jej takhle nikdy vidět nechtěl, avšak stalo se a Marcel tomu již zabránit nemohl.

"O-omlouvám se," zavzlykal Marcel, když se díval Louisovi přímo z očí do očí a slzné kanálky mu pracovaly na plné čáře.

"Nejsem ten, komu by ses měl omlouvat Marci," zašeptal a povzdechl si. Jeho zloba přešla v lítost. V lítost nad chlapcem, který se vinil a plakal. Snad mu i připadalo, že se jej bál a to on nechtěl.

"Pojď sem."

Louis otevřel náruč v níž chlapce sevřel.

"Neplakej Marcie," zašeptal do jeho hrudi a pevněji jej sevřel, avšak byl mladší chlapec vyšší než on sám.

Marcel okolo Louise pevně obmotal ruce a zabořil svůj obličej do jeho vlasů.

"Musíš být unavený," pohladil Marcela Louis konejšivě po zádech a odtáhl se, aby se mladšímu chlapci podíval do obličeje. Marcel jen přikývl.

Oba se tedy přesunuli k Marcelově posteli, do níž Marcel okamžitě zaplul a Louis hned po něm, akorát si předtím musel svléknout, ještě stále mokré oblečení.

Marcel si lehl na bok a zíral do místnosti ve směru ke dveřím, zatímco slzy sami padaly po jeho tvářích. Louis se k němu zezadu přitulil, jeho tělo se tisklo na to Marcelovo a jeho úd se tiskl k Marcelovu pozadí, které měl zakryté černými boxerkami značky Calvin Klein. Ten však stuhnul ve chvíli, kdy Louisův úd ucítil. Zalapal po dechu a s výdech zašeptal Louisovo jméno. Ten se jen slabě zasmál.

"Copak?" usmál se Louis a tiskl své rty k Marcelovu rameni.

"N-nic," zašeptal Marcel přidušeně a zavrtěl se. Louis se opět zasmál a jeho sevření kolem Marcela ještě upevnil.

"Dobrou noc Marcie," zašeptal Louis naposledy po pár minutách. Od Marcela se však odpovědi nedočkal, ten už spal.

*********************************************************************************************************************

"Harry," zašeptala Nina se slazmi v očích a snažila se jej zvednout, aby jej mohla doprovodit do ložnice a on mohl konečně usnou. Avšak s Harrym nebylo k hnutí.

"Prosím, pojď si lehnou," šeptala dál a hladila Harryho po rameni. Uběhlo dalších pár minut, než Harry konečně stočil svůj pohled k ní. V jeho očích byl vidět strach, lítost a ublížení. Nechápal co se stalo, co se děje a už vůbec nevěděl, co se může stát.

Po chvíli dalšího přemlouvání Harry přikývl. Podepřel se a zvedl se. Vzal Ninu za ruku a pousmál se na ni, poté ji políbil na tvář a popřál ji dobrou noc. Po schodech se Harry dostal do patra a zamířil hned do své ložnice, kde v oblečení ulehl. Než však usnul, díval se chvíli do stropu, byla tma, ale on stále před sebou viděl dvě modrá kukadla.