Hopeless

Chapter 31 - SST Espionage

Cítím, jak Harryho ruka putuje z mého boku až k zadečku, který ve své obrovské dlani sevře. Nadskočím na podpatcích a podívám se na něho. Pevněji mu sevřu rameno a dolní ret se mi chvěje, když se podívá na mě. Stále se mu čelist pohybuje, jak tu žvýkačku neslušně přežvykuje. 

"Fajn, já vám blbýho křena dělat rozhodně nebudu." Sotva přes hlasitou hudbu a hrací automaty slyším, co Rachel říká. "Hlavně nic neposerte! Půjdu zkontrolovat, jak jsou na tom ostatní!" A opustí nás.

"Partička karet, runda kostek, kolo rulety nebo hrací automaty, Lissandro?" Jeho hluboký hlas prořízne hluk v místnosti jako nůž a dolehne přímo k mým ušním bubínkům. Několikrát ještě přežvýkne, než své plné rty láškovně našpulí. Okamžitě si spodní ret skousne mezi zuby a pohledem skončí v mém výstřihu. 

"Dávám přednost ruletě." Hlas mám stále přiškrcený, když pokládám svou malou dlaň na jeho široký hrudník. V nepravidelných intervalech se nadzvedává, jak v něm pracují jeho zdevastované plíce. 

"Chytrá holka." Jeho ruka se přesune z mého zadečku až na můj krk. Jemně ho po stranách zmáčkne, čímž mě donutí, abych se mírně zaklonila. Rty se mi stále chvějí a oči těkají z těch jeho zelených na jeho pusu. "Sluší ti ten obleček. Možná by sis jeden měla nechat." Stále se snaží mluvit spisovně, protože se kolem nás motá až příliš mnoho Viktorových bodyguardů. Skutečně si své kasino v tento den pojistil špičkově. Žádný z hostů se nemusí cítit ohroženě. A my tady v tomhle duchu plánujeme krádež. Sakra, už sama sebe beru jako součást tohohle pitomého plánu.

"I když mám zkurvenou chuť tě vzít nahoru do těch zasraných pokojů, abych z tebe vyšukal tu tvoji naivně nevinnou duši," zašeptá, když se přiblíží k mému uchu, o které se nepatrně opře svými rty. Okamžitě mi po zádech přeběhne mráz a na pokožce mi vyskočí husí kůže. Zorničky se mi z jeho volby slov rozšíří.

"To mi připomíná, že sis pořád nedomluvil na recepci, jak to s tím pokojem chceš mít." Přesměruju okamžitě téma hovoru jinam. Rozhlédnu se, abych se ujistila, že Harryho nikdo neslyšel. Stále cítím ten mráz na nahých zádech i pod korzetem. 

"Snažíš se změnit téma naší zkurvené konverzace," pokračuje v šeptání do mého ucha, "jak zatraceně chytré."

"Neměl bys takhle mluvit, mohl by tě někdo slyšet." Zatlačím na jeho hrudník, abych ho dostala dále od mého osobního prostoru. "Pokusím se ti sehnat nějaké žetony, abys mohl hrát. A pak by sis měl jít potvrdit ten pokoj."

"V žádném zatraceném případě se ode mě nehneš, Lissandro." Procedí skrz zaťaté zuby. Ohryzek se mu nadzvedne, jak ve své naštvanosti spolkne žvýkačku. Zamračí se ještě víc, když si uvědomí, co udělal. Přišel o svou jedinou sebekontrolu, kterou měl. Ano, ta obyčejná žvýkací guma ho udržovala v klidu. Teď ji v jedné jediné sekundě spolkne a přesune ji do svého trávicího traktu.

Otevřu pusu ve snaze, abych něco řekla, když se k nám přiřítí Piers ve svém bílém obleku a obejme mě jednou rukou kolem ramen. Doslova mě od Harryho odtáhne a s širokým úsměvem se na něho podívá – jeho zlatý zub se zaleskne v záři reflektorů kasina. "Hammond, je to tak?" zeptá se a nečeká na žádnou odpověď. "Omluvte tady slečnu, pokud nejste spokojený, je tady nová." Musím přivřít oči, když mi rameno zmáčkne. Zřejmě soudí z Harryho výrazu, že musí být nespokojený. On je nespokojený, když je nucený tohle podstupovat stejně tak, jako já.

Harry se zhluboka nadechne a poupraví si své tmavé sako. Levou ruku okamžitě schová do kapsy a pravou se zahákne o poutko na svých kalhotách. "Já jsem ale se svou společností spokojený," řekne opět s ironií a pousměje se. Typický Brit. "Vlastně začínám být teď nespokojený, když nás omezujete."