Hopeless

Chapter 31 - SST Espionage

Dech mám zaražený někde hluboko v plicích. Tělo se nedokáže hnout z místa a oči pozorují stále tu vysokou postavu, která si zapíná dva níže položené knoflíky svého černého saka. Černou košili, která obepíná celý jeho svalnatý hrudník a pod sakem taky jeho svalnaté břicho, má zapnutou decentně až ke krku a tmavé úzké kalhoty ještě více zvýrazňují jeho svalnaté nohy. Vlastně je celý oblečený v černém, což dokazují i jeho tmavé polobotky. Jedinou výjimkou jsou stříbrné prsteny na jeho pravé ruce, aby lépe zakryly zamaskované tetování. Levou ruku se snaží držet při kapse a krátce zastřižené vlasy má nagelované nahoru – dodává mu to dalších pár centimetrů k jeho už tak vysokému tělu. Čelist se mu pohybuje v pravidelných intervalech, jak přežvykuje žvýkačku ze strany na stranu.

Nicolas opět naskočí zpátky do tmavého BMW, aby ho bezpečně zaparkoval do podzemní garáže pod SST kasinem. Viktor hrdě stojí vedle nás se svými bodyguardy po obou stranách a blankytně modrýma očima Harryho nespouští ze svého zorného pole. Jakmile se Harry postaví na červený koberec, který vede celou cestu až ke dveřím kasina, spustí se nálet cvakajících fotoaparátů. Žádný z novinářů se neobtěžuje svůj blesk vypnout. 

Cítím, že začínám všechno vnímat zpomaleně. Harry své mohutné tělo natočí směrem k nám a vydá se do kroku. Levá ruka se mu automaticky celá schová do kapsy u jeho kalhot a pravá míří do vzduchu, aby nepatrně zamávala k objektivům. Levý koutek se mu zvedne nahoru, odhalujíc ten rozkošný ďolíček, s pobaveným výrazem v zelených očích. Hrdlo mám úplně suché a nesnažím se už ani lapat po dechu. Rachel vedle mě pouze souhlasně zamlaská.

"Mohu jen hádat." Viktorova francouzština podbarvená ruským přízvukem mě vrátí zpátky do reality a připomene mi, proč tady vlastně všichni jsme. "Vítejte v Ženevě, pane Hammonde, moc rád vás poznávám." Natáhne levou ruku, aby si s Harrym mohl potřást. Pravou s pahýly prstů schovává taktně za zády. 

"Potěšení je na mé straně, sire Krumlove." Harrymu se taky na tváři objeví pobavený úsměv. Jeho francouzština je plná ironie a dává si záležet na tom, aby byl slyšet jeho silný hluboký britský přízvuk. Pustí Viktorovu ruku a zhluboka se nadechne. "Cesta byla pro mne velice vyčerpávající. Můj soukromý tryskáč měl menší nehodu, tak jsem se musel dopravit až sem vozidlem, jež mi poskytl váš personál a musím uznat, že je Nicolas velmi příjemný společník. Obával jsem se sice jízdy s ním, když jsem ho viděl řídit, ovšem jsem se dokázal přesto překonat. Rád bych si tu šestihodinovou cestu vynahradil nejdražším šampaňským, nejlepším kaviárem, partičkou karet či hrou rulety a..." Jeho zelené oči zabloudí ke mně a k Rachel. "... užil si malinko s vašimi krásnými společnicemi."

Rachel si opatrně odkašle, jak se snaží udržet smích pod kontrolou. Její koutky pobaveně cukají nahoru, když ke mně stáčí pohled. Já sama mám co dělat, jelikož je Harryho formální chování něco zcela neobvyklého. Pouze na cestě do Ženevy jsem ho slyšela nemluvit sprostě. To byla taky jediná chvíle, kdy nemluvil sprostě. Zajímalo by mě, co se odehrává uvnitř jeho hlavy, když se musí takhle chovat.

"Ale ovšem, dámy." Viktor natáhne ruce k nám a hlavou mírně kývne k Harrymu. "Ukažte panu Hammondovi, jak to v Ženevě chodí. A hlavně se postarejte o veškeré jeho potřeby, aby mohl náš hotel doporučit všem svým přátelům."

"Jak je libo," řekne Rachel za nás obě a chytí mě za ruku. Její kroky jsou houpavé, když přecházíme k Harrymu. Obě své ruce nám ovine kolem pasu a přitáhne si nás blíž ke svému svalnatému tělu. Do kasina vcházíme všichni tři za doprovodu blesků z fotoaparátů. Uvnitř nás okamžitě obejme teplý vydýchaný vzduch. Muži přecházejí ve svých drahých padnoucích oblecích se skleničkami v ruce a dámy jsou vystrojené v pouzdrových šatech, ověšené luxusními šperky a kabelkami.