Nobody's point of view.

Harryho život se dělí na dvě jednoduché kapitoly - na Život před Ženevou a na Život po Ženevě. Mezi těmito částmi není nic. Rozděluje je pouze tenká linie čtrnácti hodin, které podstoupil vlivem cesty ze svého rodného města do švýcarské metropole.

Musel se smířit s tím, že toto jsou jediné dvě kapitoly, které ho budou doprovázet až do smrti. Žádné jiné. Není nic, co by ho dokázalo vysvobodit z útrap tohoto zkaženého města. Je příliš zničený na to, aby mohl být napravený.

Dlouho skrytě doufal, že jeho nadějí by mohla být právě Lissandra - že by mohla být jeho světlem v hluboké temnotě, protože byla městem nezkažená. Byla čistá a nevinná. Měla ho napravit tak jako to bývá v těch příbězích, o kterých pořád trapně mluví Kikki a Viola.

Jenomže místo toho, aby ji dovolil mu pomoct, ji zničil. Ničil ji přesně tak, jak on sám byl ničený. Urážel ji, ponižoval, a dokonce ji i bil. Dělal přesně to, co dělal jeho fotr jeho matce. Donutil tak Lissandru k tomu, aby se životu v Ženevě přizpůsobila a tím ztratila veškerou nevinnost, kterou v sobě měla.

Naučila se těm nejhorším způsobům. Začala krást, začala ničit, vztyčila okolo sebe chladné zdi a vyspala se s Malikem. Svoje jediné dobro pohřbila ve chvíli, kdy si na ruku nechala vytetovat tu prokletou kobru Najů. Tím veškeré naděje pohasly.

Když ji viděl, jak mu pomáhá vykrádat ten autosalón Najů, věděl téměř okamžitě, že tohle nebude klasický příběh s dobrým koncem. Věděl, že kapitola Života po Ženevě, je jeho finální část, která se už nebude dělit na nic dalšího.

Věděl, že zůstane takový, jaký je, už napořád.

Protože si takový život zvolil.

&&&

Harry se opatrně kousne do rtu. Zorničky se mu stáhnou do úzké linie, jak je podrážděný, že má před sebou svého otce. Jo, život před Ženevou byl definitivně horší. Býval totiž malé usmrkané děcko, jehož korunkou byla trapná naivita. Namlouval si, že ho má otec totiž rád. Říkal si to i ve chvílích, kdy v krutých mrazech ležel připoutaný k boudě od psa na zahradě jenom v pyžamu bez jakékoliv přikrývky. Odpouštěl mu polámané prsty, jizvy po cigaretách i šrámy na duši. Vždycky se domníval, že se na něho otec pouze zlobí a že takové tresty jsou v životě normální. Býval by mu dokonce odpustil i to oslepnutí, které způsobil jeho levému oku, ale to, že zabil jeho matku a svou manželku před očima dvanáctiletého kluka, je, bylo a bude navždy neodpustitelné...

A život po Ženevě? Ten je všem velmi dobře známý. V šestnácti letech se do tohoto města dostal a stal se tím, kým je dnes. Proces jeho personalizace nebyl nijak složitý. Rychle si v tomto věku vybudoval respekt a to, čím je, bez možnosti chtění to změnit. Miloval cigarety, chlast i heroin, protože to bal jako pomoc. Bral to jako únik od zpackané reality. Stačilo málo a do své závislosti propadl bez jakékoliv brzdy.

Chtěl být někdy lepším člověkem?

Ani na vteřinu se nerozmýšlel.

Naděje byla.

Ta se však nadosmrti ztratila.

- &&& -

Říká se, že šestnáctiny každého teenagera jsou sladké.

Harry Styles to však vnímal úplně jinak. Šestnáct let pro něj znamenalo leda tak legální šukání s holkama. Trápit ho to však už dávno nemuselo. O své panictví přišel již ve třinácti. Přesně tak. Umělé oko a jizvy okolo něj mu přidávaly na věku.

HopelessPřečti si tento příběh ZDARMA!