Avengers v ČR [FF]

19. ZeMan a We are the Champions

Naše parta byla totálně mentálně otřesená. Právě jsme zabíjely. Tohle nebyla sranda, tohle bylo šílené. Třináctileté holky vzaly životy, aby chránily ty svoje... Mlčela jsem celou cestu zpátky.

,,Altair?" ozval se Bucky, který se mě snažil rozveselit, protože ho neměl kdo otravovat. ,,Kdo je prezident Český republiky?" ,,Miloš Zeman," odpověděla jsem. Bucky se zamračil. ,,Fuj, to je od DCčka?" Zvedla jsem koutky úst, takhle mě o tom přemýšlet mě ještě nenapadlo. ,,Ne, to je prostě normální příjmení," potřásla jsem hlavou a zase upadla do zádumčivého mlčení. Clint mě povzbudivě objal.

Když jsme dorazili do tábořiště, moje ochromení už trochu opadlo, pořád jsme se ale cítili strašně. Vymluvily jsme se z večeře a zalezly do stanu, v náladě, která nám ležela na hrudnících a znemožňovala klidně dýchat i myslet, natožpak s někým komunikovat. Podobně veselé ovzduší panovalo i venku u ohně.

,,Jsme idioti." prohlásil Tony. Tasha ho chtěla setřít slovy ,,Mluv za sebe", ale neudělala to a jen prázdně hleděla do plamenů. ,,Vrazili jsme dětem do rukou vražedné zbraně výměnou za jejich bezstarostnost a donutili je je použít." pokračoval.

,,Jsou úplně zničené." vzdechl Loki a složil hlavu do dlaní. Steve jen nevěřícně kroutil hlavou. ,,Tohle je náš boj, ne jejich. Neměli jsme je brát s sebou." prohlásil. Peter vyjukaně pozoroval tu depresivní náladu. ,,Máš pravdu. Zavoláme Furymu, ať na ně S.H.I.E.L.D. dohlédne, dokud to tu nedoděláme, a pak je předáme jejich rodičům." potřásl těžce hlavou Clint.

Thor si bezmyšlenkovitě pohrával s koženým poutkem na konci rukojeti Mjolniru. Bruce vzdychl a zabořil nos do vlasů Tashy, která mu seděla v klíně. Stephen zíral do plamenů. Zavládlo těžké ticho, které ale náhle přerušil vskutku nečekaný ostrý dívčí hlas.

,,No to si zkusíte." Všichni sebou trhli a zvedli pohledy od ohně. Mluvila Aria, ruce odhodlaně založené v bok, my v řadě vedle ní. ,,Porazíme Anubise s vámi, s vámi vyhrajeme a pak s vámi i půjdeme." prohlásila rozhodně. Ve stanu jsme se po asi hodině depresí zvedly a začaly řešit naši budoucnost. Došly jsme k tomuhle závěru.

Prvním výstřelem jsem sebrala život, druhým přetrhla pásku od dětské nevinnosti, třetím se odstřihla od rodiny a čtvrtým zasáhla vlastní duši. Nedokázala jsem si už ani představit pokračovat v normálním životě se svou rodinou. Tohle už nebylo bláznivé dobrodružství s někým, koho jsme považovali za vymyšleného, tohle byla ta temná stránka hrdinství. A my jsme ji nedobrovolně zažily na vlastní kůži.

,,Tak to tedy ne. Jak to tu dokončíme, vrátíte se ke svým rodičům," zamítl ostře Clint. Lucy nebezpečně přimhouřila oči. ,,Jednou Avenger, navždy Avenger," pronesla slavnostním hlasem. ,,Jednou Avenger, navždy Avenger!" přidaly jsme se k ní jednohlasně.

,,Jste ještě děti." odsekl Tony. ,,Teď už ne." prohlásila prostě Panda. Na to neměl nikdo co říct. Chvíli se mlčelo. Pak se Steve zvedl, obešel ohniště a přešel k nám. ,,Takže vítejte v týmu," usmál se a nám došlo, že nám to vyšlo.

Jsme Avengers se vším všudy.

,,Woooooohooooooo!" zavýskla jsem, ale jen v hlavě. Navenek jsem se spokojila s úsměvem. ,,Děkujeme," hlesla Sis, objala ho a už nepustila. ,,Takže zítra začneme s výcvikem!" prohlásil nadšeně Bucky a nám došlo, že se možná radujeme předčasně. Ale špatná nálada byla tatam.

•••

Ráno, ještě před snídaní, nás Steve a Bucky všechny vytáhli běhat. ,,Poběžíte malé kolečko, dva a půl kilometru, a vrátíte se zpátky. My velcí poběžíme tudy, to je sedm. Na lehkou rozcvičku ideál," ukazoval Steve cesty na rozcestí. Momentálně jsem toužila jen po vyhřátém Thorově plášti a teplém jídle. Dva a půl kilometru není nic strašného, ale radši přeci jen neběžet vůbec než dva a půl kiláku.

Moje polemizace o tom, jestli mě Peter vezme na záda, přerušil Bucky. ,,Ještě něco, abys nepodváděla," zazubil se a já málem umřela na infarkt, protože když rozepínal řetízek od Meserati, dotkl se mého krku kovovou rukou asi o teplotě Stevova srdce, že nás tahá něco dělat. Pak ještě vzal Petera, nenápadně postávajícího za Stephenem, a postrčil ho k nám. ,,Říkalo se velcí," napomenul ho.

Zastrčil si Meserati do kapsy kalhot. ,,Ok, no," zívla jsem. ,,Uvidíme se v táboře!" mávl na nás Bruce a rozběhli se na jejich sedm kiláků. ,,Jdeme umřít?" zabručela otráveně Lucy. ,,Ne, běžíme," opravila ji Sis. Vyběhli jsme tedy na naši trasu a Peter se tvářil strašně nafučeně. Já bych byla ráda, že nemusím běžet tu delší trasu, ale... Je to prostě naše dospělá fangirl tarantulka Péťa.

Po prvním kilometru už jsme začali funět, ale překvapilo nás, že na tom se silami nejsme tak zle, jak by jeden u bandy líných puberťaček trávicích dny na chatu, koukáním na filmy, čtením, psaním, spaním a žraním očekával. Peter si v klidu běžel jako pavoučí laňka asi tři sta metrů před námi a čas od času se poněkud povýšeně koukl přes rameno, jak si to šmelíme za ním.

Najednou se ozvalo svištění. ,,Nazdar!" zachechtal se Tony a zase šílenou rychlostí zmizel. O vteřinu později tu byl Bucky. ,,Trochu života do toho umírání!" zašklebil se na nás. ,,Neflákám to!" povzbudil nás Clint. ,,Přideeeeej!" štípl Loki do zad Sis, která byla poslední.

,,Můžete si přestat půjčovat ten Meserati?!" zavrčela rozzlobeně Lucy. Objevil se před námi portál, plivl nás kamsi do Temného světa a zase zpět do lesa. ,,Ne!" ozval se veselý Thorův hlas a hromadný smích na jejich straně portálu. ,,Tak pohněte. Už jsme dva kiláky od tábora, šup šup," popohnala nás Tasha.

,,Ano, pane," protočila oči v sloup Lucy. Zavolali jsme na Petera a vydali se na cestu zpátky, v hlavách jen myšlenky na to, co bude k snídani - a na to, že by to chtělo ještě pár hodinek spánku.

O několik chvil později jsme se konečně doploužili do tábořiště. Tony nás uvítal písní We Are Champions, což nám vždycky hrávají na táboře po Velké Pardubické - celodenním skupinovém běhu protkaném plněním úkolů. Ignorovali jsme ho a rovnou se vrhli na naše zásoby, které jsme začali raději skladovat v letadle. ,,Pěkně podle priorit. A příště mě bereš na záda," zahuhlala Sis na Steva a nacpala si do pusy rohlík s Nuttelou.

Legenda praví, že autorka slibovala pravidelné vydávání... XD

Takže potom, co jsem už vážně očekávala, že mi do pokoje skočí Avengers a seřvou mě, že nevydávám, jsem se konečně dokopala k dopsání téhle kapitoly! XD

No nic. Moc se omlouvám, že jste museli tak dlouho čekat, a doufám, že se alespoň líbilo :3