Avengers v ČR [FF]

16. Haž držku víc dramaticky!

V rámci možností jsme díky oříškové čokoládě pomohli Buckymu zbavit se jeho čerstvého traumatu a pak Peter prohlásil, že potřebujeme naučit takový ty drsoňský superhrdinský dopady, aby, až půjdeme Anubisovi nakopat zadek, jsme jim nekazili image. Takže jsme našli vhodnou skálu - měla jen asi tři metry, to bysme mohly přežít - a šli jsme na to.

Peter se prohlásil naším hlavním instruktorem epic landingu. Šla jsem první, holky prohlásily, že kdybych házela držku, představím si Visiona a zabiju se poněkud nežněji. Vzhledem k tomu, že Spider-kid s učením asi moc zkušeností neměl, nás prostě postavil nahoru a řekl, ať to zkusíme. O bezpečnější variantě natrénovat to prvně na rovině asi nepřemýšlel.

,,Tak pojď!" vyzval mě a povzbudivě se usmál. ,,Kdyžtak tě chytám!" Představa, jak si rozbíjím nos omotaná kokonem pavučin mě nijak zvlášť neuklidnila, ale poslechla jsem ho a skočila dolů.

První pokus mi moc nevyšel. Přišlápla jsem si ruku a zamotala se do vlastních končetin tak důkladně, že jsem se rozeskládala až za tři minuty kutálení. Moje kámošky to moc nepovzbudilo, naštěstí včas zasáhl Tony a vzal si Pandu a Lucy, protože ty měly Věšáček a na to se musí trochu jinak. Péťovi napospas jsme tedy zůstali já, Sis a Aria. Ta byla právě na řadě. Nervózně naslouchala Peterovým pokynům, zatímco se - v bezpečné vzdálenosti - slezl zbytek Avengers a s neskrývaným pobavením naši skalku sledovali.

Arie se přistání povedlo na první pokus. Začali jsme jí radostně tleskat, jenže ona pak začala bolestně úpět, protože špatně pokrčila nohy a šutry jí to s radostí a vehemencí vrátily. Odkulhala z dopadové plochy a byla řada na Sis. Ta prostě zavřela oči, pomodlila se ke všem kachnám a anglickým rohlíkům a vrhla se dolů. Podle Peterova zděšeného jeku a tupého žuchnutí, když Steve bleskově vystartoval a chytil ji, asi ty oči zapomněla otevřít a udělala radši asasínskej Leap of faith.

,,Vážně musím podruhý?" pokusila jsem se z lekce Jak si stylově dát do držky vykroutit, ale marně. ,,Jo, dokud se to nenaučíš!" odpověděl nesmlouvavě Peter. Dojem přísného učitele mu ale solidně kazila přirozená roztomilost. Závistivě jsem koukla po Lucy a Pandě, které se nervózně vznášely ani ne třicet cenťáků nad zemí a Tony jim vysvětloval, v jaký okamžik vypnout motory a jak pokrčit kolena. Neee, my nelétaví tučňáci prostě musíme páchat sebevraždy rovnou ze tří metrů!

,,Jak moc dobrý nápad je svěřit je Peterovi?" zapochyboval šeptem Loki Clintovi do ucha. Ten zavrtěl hlavou. ,,Asi jako tobě Tesseract," zašklebil se a přikrčil před výchovným pohlavkem, který mu byl s láskou a péčí věnován. ,,Hej! To nebyla urážka!" ohradil se naoko dotčeně. ,,Já tím myslel, že by se pro ně nechal klíďo zabít! Byla to pochvala!" ,,Jo, jenže ne pro mě, ale pro Petera," odvětil s bohorovným klidem Loki. Tasha zakoulela očima. ,,Jak malý děcka." napomenula je a oba dva se zazubili 'Já nic, já Avenger'.

,,Takhle se chovají často?" zeptal se Bucky Thora. Tedy, ten zvuk, který vydal, bylo spíš něco jako ,,Gahheechkchohahíhachko?", protože v rámci posttraumatické terapie měl plnou pusu čokolády, kterou mu Steve systematicky a v pravidelných intervalech cpal do pusy. Možná to taky mělo zamezit tomu, aby se v něm spustil náhodný generátor sprostých slov adresovaných na Stephenovy ohleduplné doktorské schopnosti. Thor si jazyk jeho kmene s námahou přeložil a pak ho soustrastně poplácal po zádech - přičemž se Bucky tou čokoládou málem udusil. ,,Pořád, příteli, pořád," pokýval hlavou. 

I přes Peterovy mizerné učitelské skilly jsme se celé omlácené přeci jen naučily ve třech z pěti pokusů naučily nehodit držku, což byl celkem velký pokrok. Rády bychom se prohlásily za přirozené talenty, ne-li přímo geniálně nadané, ale to bysme nesměly mít pusy plné prachu a štěrku. ,,Já myslím, že pro dnešek stačí," vysvobodil nás z Peterovy moci Bruce. Měla jsem jedinou starost - umýt se a pořádně si vypláchnout pusu. 

Jeden z mála zodpovědných lidí tady, a sice Tasha, totiž ihned po zakempení udělala průzkum okolí a našla široký líný potok. Místo jsme tedy vychytali perfektně. Slunce se už klonilo k západu, když jsme se umyli - a vypáčili z mezer mezi zuby poslední kamínky. Žaludek jako vynahrazení posledních dvou hodin divokého natřásání dožadoval utěšit něčím teplým - a my jsme přišli na příjemné překvapení.

Peter byl sice špatný učitel, ale zřejmě dobrý kuchař, a spolu se Stephenem - Bucky začal pochybovat o tom, jestli bude dnes večeřet - cosi kuchtili nad ohněm. Vonělo to jedle, alespoň jsme doufali. Prvně ale udělali čaj a my si, utahaní, posedali na šutry. ,,Víte, co by mě zajímalo? Kde je teď Anubis a co dělá." promluvila Lucy. ,,Tohle nikdy neříkej, protože podle zákonů logiky ti následně přistane na hlavě," varoval ji Clint. Aria se uchechtla, ale přeci jen jsme pro jistotu zkontrolovali nebe, jestli se na nás neřítí. Naštěstí ne.

Po půlhodinovém alchymistickém bádání nad ohništěm se Stephen a Péťa vytasili s výsledkem - a sice na uhel spálenými párky obalovanými v popelu. Dobře, tak v tom vaření jsme ho asi taky přechválili. ,,Tohle... Tohle fakticky jíst nebudu," zamítla zhnuseně Panda. ,,No, to je blbý. Padly na to veškerý zásoby," pokrčil omluvně rameny Peter. 

,,COŽE?!?!" zaječeli jsme jednohlasně. ,,Na tři uhlopárky?!" Stephen jen smutně pokýval hlavou. Tony udělal facepalm a zase si oblek, který ze sebe zrovna sloupal, začal nasazovat. ,,Tak já zaletím něco koupit," prohlásil otráveně. ,,Počkej! Pojedeme všichni spolu," navrhla nadšeně Sis. Té ještě nějaký optimismus zbyl. ,,Dneska bysme mohli třeba někam na jídlo a stavili bysme se v nějakým supermarketu," podpořila ji hladově Lucy. ,,To není špatnej nápad, ale nevím, jak se vejdeme do auta. Už minule to bylo dost těsný," namítl Tony, Steve však máchl rukou.

,,No co, někoho nacpeme do kufru. Hurá nakupovat!" rozhodl. Vítězně jsme zajásali a pak se nasáčkovali do Tonyho skládacího auta. Protože formace trojvrstvé kapesníky se nám minule osvědčila, do kufru si vlezl Bucky. Pak jsme k němu přihodili ještě Steva a Clinta, přeci jen kufr byl velký - a pro všechny případy tu budou udržovat mír. No a já se k nim prostě nacpala. Navíc cestou zpátky tu bude ještě jídlo, takže příležitost něco sežrat.

Namáčkla jsem se Clintovi na klín a zároveň Buckymu pod rameno. ,,Příjemnou jízdu," ozval se Peter, poctěný místem někde vedle pedálů. Zněl nadšeně, nevím, jestli proto, že může celou cestu čichat Tonyho boty a nebo že nemusí být se mnou ve stísněném prostoru. Dalo se jen těžko odhadnout, co je lepší.

Eeeeeey po delší době nová kapitola! A zrovna mám nápad na další, což je super, takže ji možná napíšu a vydám celkem brzo!

No, co říkáte na dnešní vývoj situace? A radši byste čichali Tonyho nohy, nebo byli se mnou hodinu namačkaní v kufru? XD Dnešní anketa do komentářů...

Pokud boty, napište Žeru okurek, pokud mě, tak Chci pomalu a bolestivě zemřít XD