Avengers v ČR [FF]

13. ,,Ty mrdlá borůvko, nešahej na mě!"

Probudilo mě tlumené mumlání a téměř neslyšitelné, ale přesto sakra otravné prskání. Rozespale jsem se přivinula blíž k mému nočnímu bodyguardovi Clintovi, pak se však ozvala hlasitější kledba a já neochotně rozlepila oči.

Jelikož jsem si brýle zalehla natolik, že jsem si je málem procpala až někam do žaludku, viděla jsem jen skvrny. Dvě takové seděly v protějším rohu, vyšší a nižší. Té menší od míst, kde jsem tipovala ruce, odletovaly maličké oranžové jiskry. ,,Už jsi to skoro měla! To je neuvěřitelné. Musíš být neobyčejně nadaná, že ti to jde takhle z fleku." promluvila vyšší skvrna tichým, fascinovaným hlasem.

Pomaloučku, aby si mě nevšimli, jsem se nadzvedla, přehodila přes svoji hlavu Thorův plášť, který jsem používala jako přikrývku, a nenápadně se natočila tak, abych na ně viděla. Obrysy se zaostřily a nabraly tvar Sis a Stephena. Kamarádka seděla zády ke mě a znovu se pokoušela udělat takovou tu svítící tyčku.

Mezi rukama se jí nesměle napjala tenká oranžová a jiskřící vlákna. Chvilku se napínala a smršťovala, za chvíli však nabrala ustálenou polohu. Slyšela jsem, jak moje kamarádka překvapeně a nadšeně zalapala po dechu. ,,Úžasné," pochválil ji Stephen a v hlase mu zněla hrdost. Sis vyčerpaně spojení ukončila, ale tušila jsem, že se blaženě usmívá.

Pak se ozvalo něčí rozespalé brumlání a jedno tělo pod dekou se zavrtělo. Bruce se mátožně posadil a mrkal, než se jeho mozek otřepal z oparu spánku. Pak mohutně zívl a protáhl se. Rozhlédl se, uviděl, že všichni ještě spí - protože Sis a Stephen začali spánek vehementně předstírat - a tak se pokusil vykličkovat ven tak, aby o nikoho nezakopl.

Marně. Hodil držku přes Lokiho, ten se prudce probral, ještě v polospánku zařval cosi jako ,,Ty mrdlá borůvko, nešahej na mě" a pak Brucovi málem rozsekal nohu dýkou, než si uvědomil, že jeho noční můra z Infinity War už skončila a zakopl o něj jeho kamarád, nikoli šílený Titán. Každopádně jeho duchaplná slova okamžitě probrala ten spící zbytek stanu, který začal jančit, že nás přepadli.

Podařilo se nám vymotat ze stanu tak, abysme ho nesbořili, a začali hromadně drkotat zuby, protože bylo sedm a sem do skal slunce ještě neproniklo. Holt v přírodě se člověk vždycky budí brzo. Zkušenosti z tábora. ,,Já udělám čaj," vypravila ze sebe Lucy a spolu s Pandou, zamotanou v dece, přidřeply u ohniště. Potom, co jim hromádka vyškrkaných sirek dosáhla do půli lýtek, Thor vzdechl a popadl Mjolnir.

,,S dovolením," požádal je a když obě dvě ustoupily a zacpaly si uši, prostě do hromádky dříví napálil blesk. Bum, a oheň byl na světě. Shrnuli do něj ostatky nebohých sirek a za chvíli už nad ohněm v hrnci vesele bublal čaj. K snídani jsme se obsloužili z toho, co Tony dovezl. Posadila jsem se s čokoládovým crossaintem a zachumlaná v mikině na kámen a sevřela v ruce hřející hrnek.

,,Nerad to říkám," ozval se Steve a přežvykoval chleba s pomazánkou, ,,ale jeden velmi otravný hlásek jménem Zodpovědnost mi říká, že bysme se měli kouknout, co se stalo na Hellicarrieru." Ozvalo se sborové vzdychání - a kuckání, protože Aria měla plnou pusu čaje a když chtěla podrážděně zavrčet, horká tekutina udělala menší návštěvu jejích dýchacích cest.

,,Však oni si poradí," mávla rukou přezíravě Panda a pohltila obří kus rohlíku s Nuttelou. Ne, vážně, sežrala polovinu zaráz. ,,No to je mi jasný, že si poradí. Ale měli bysme zjistit, co se stalo a jestli to má něco společného s tím Anubisem." upřesnil Steve a olízl si ze rtu zbytek pomazánky. ,,Ale beztak jo, prosím tě." protočila očima Lucy a usrkla čaje.

,,Vás k něčemu přesvědčit, do čeho jsem se zas uvrtal," složil Steve zoufale hlavu do dlaní. Sis ho s úsměvem poplácala po rameni. ,,Upřímnou soustrast, velet pěti puberťačkám, který ti upřímně ani nevěnují přílišnou pozornost, natož respekt," zazubila se široce a pak se natáhla, aby si namazala další rohlík s Nuttelou, jako Panda.

,,Tak jinak, lidi... Když budete Steva poslouchat, půjčím vám mojí kreditku a vypustím vás v největším knihkupectví, co najdeme. OK?" zeptal se Tony s vítězným úšklebkem. Naší bandě zablikaly oči při představě té hromady četby.
,,AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!" zapištěly jsme souhlasně. Steve si odfrkl smíchy.

,,Tak fajn. Trochu to tu uklidíme a nachystáme se." zvedl se, když všichni dojedli. Poklidili jsme tábořiště, Avengers si navlékli svoje super vohozy a pak jsme se slezli za Stephenem. ,,Tak nám udělej portál," požádala ho Tasha. Jenže Stephen nakrčil čelo. ,,Netuším, jak to tam vypadá." namítl. Zakoulela jsem očima.

,,Já to tam znám z filmů, pusť mě k tomu," prohlásila jsem a postavila se vedle Stephena. ,,Ó, mocný Křemílku a Vochomůrko, promluvte k nám," pronesla jsem hlubokým hlasem, upřela oči na jeho obličej a zamávala rukama. Šup a měli jsme zářící oranžový portál přímo do, um, velitelského můstku.

Pomalým krokem k okýnku mezi realitou přešel Fury. Tvářil se zase takovým tím stylem ,,to really?!" a jeho obočí už muselo být vážně na místech, kam slunce nesvítí, teda pokud mu neslezlo na paty a nebo necestovalo systematicky a teď nešlo zpátky na svoje místo, akorát přes břicho. Nasadili jsme zubení ,,My nic, my Avengers".

,,Ehm, dobrý den, řediteli Fury," prolomil pro nás vysoce nepříjemné ticho Steve poněkud nervózním hlasem. Pak jsem málem dostala infarkt, když se vraždící pohled oka zapíchl do mě. Zalezla jsem někam za Lokiho. ,,Mladá dámo, už nikdy, opakuji nikdy na mě nemluvte jako mentálně postižený po devíti pivech." zavrčel nebezpečně. Předstírala jsem, že jsem jen Lokiho, um, druhý pláštík.

Pak jedním okem zabil Tonyho. ,,A tady pan Stark se nám ještě stačil píchnout do systému. Kdykoliv se naši agenti snaží mezi sebou spojit, slyší jen tohle." Zvedl vysílačku a zmáčkl nějaký čudlík. Ozvalo se Batman on drugs. Tony se nevinně zazubil, zatímco do trapného ticha znělo jen nekončící Eglegleglegle glegleglegleglegle. A to ticho se zatraceně protahovalo.

,,No... Můžeme za vámi?" zeptal se Steve, na tváři se křečovitě pokoušel udržet úsměv a ukázal prstem na předěl mezi dvěma místy. Fury trhl palcem za něj jakožto povel Padej sem, ať tě můžu seřvat z větší blízkosti. Takže jsme naskákali oválným okýnkem do řídícího centra.

Překvapeně jsem se rozhlédla. ,,Um, nechci nic říkat, ale vypadá to tu, jakoby jste tu skladovali tu mrtvou polovinu vesmíru z Infinity War," promluvila jsem. Fury se na chvíli zarazil a tiše si pro sebe mumlal něco jako Ne, nemůžeš to dítě brutálně a bolestivě zabít. ,,Děkuji. To je menší překvapení od Anubise." odsekl.

Celá loď byla totálně zasypaná vrstvou písku někam po kolena. ,,Je to všude. Vyřadilo nám to všechny motory a ovládání lodi. Potřebovali bysme armádu uklízeček, abychom to někdy dostali pryč. Nemluvě o té zatracené bombě, která nás poslala k zemi." Opět se významně podíval na Tonyho, který rozhodil rukama. ,,Tak to už si ze mě děláte pr- ádelní koš," dokončil po Stevově ehm ehm.

,,No... Možná ani ne," ozvala se vesele Aria a ukazovala na Stephena. Ten si významně zaťukal na masivní přívěsek na hrudi. ,,Dejte mi chvilku. Rozcvičím si zápěstí." usmál se s klidným sebevědomím.

Konečně tu máte zaslouženou a poctivě vyčekanou kapitolu AvČR! XD

No... Už bych mohla konečně sakra vymyslet ten zatracenej děj XD Anebo to pojedu spontánně a něco z toho vyleze. To je víc AvČRovská verze XD

Jak přežíváte školu? Brzo bude první týden za náma ;)