Avengers v ČR [FF]

6. To je fakt bomba

~ třetí osoba alias Šmírák ~

Zpoza hromady roztříštěných cihel se ozvalo kašlání a chrchlání. Hromada zdiva se sesula na bok a zpod ní se vynořil poškrábaný kovový povrch. Rudobíle pruhovaný s bílou hvězdou na modrém poli. Znovu se otřásl a nadzvedl. Zvedl se oblak prachu a zpod štítu se vynořila zaprášená světlovlasá hlava. ,,Sis! Jsi v pořádku?" otočil se k dívce, která se k němu tiskla. ,,J-Jo," hekla roztřeseným hlasem.

Šokovaně se rozhlédla. ,,Co... Co se stalo?" zeptala se slabě. Z domu zbyly jen sutiny, zaplavené vodou z bazénu. Ale ne jen z jejich domu. Všechny domy okolo byly prostě... Pryč. Stromy trčely z hromad zdiva jako zlomené stožáry lodí, z některých trosek stoupal hustý černý dým. I pole - najednou výhled nezakrývala kůlna ani dům sousedů - bylo dočerna sežehnuté. Vysílač nahoře na kopci spadl k zemi ve změti drátů a železných tyčí. Alespoň že k lesu zkáza nedosáhla.

,,Bohové," vydechla. ,,Co se to stalo?" Steve se zamračil a mlčky zavrtěl hlavou. Pak jeho výraz vystřídalo čiré zděšení. ,,Altair!" vyjekl.

~ Altair pov ~

Když jsem viděla tu ohnivou střelu svištící k zemi, najednou jsem úplně přesně věděla, co dělat. A sice zachránit mého plyšáka. Wolfík byl ve skleníku a já se pro něj rozběhla, připadalo mi, že podivně rychle. Buď se zpomalil čas, nebo jsem se proměnila na Quicksilvera, nebo mi prostě hráblo. Každopádně jsem Wolfíka popadla do náručí a vyběhla ze skleníku dřív, než se rozpoutalo pětivteřinové peklo.

Vypadalo to, jakoby stavby lehaly ke spánku. Začalo to ve středu vesnice, u hospody a na parketu, jak se říkalo menšímu náměstíčku, kde si vždycky hrávaly děti, zatímco rodiče před hospodou řešili nad pivem a brambůrky českou politiku. Domy se postupně skládaly k zemi směrem ven a tlaková vlna je měnila v hromady sutin, jako když cvrnknete do domečku z karet.

Schoulila jsem se do klubíčka a doufala jen, že umřu rychle. Cítila jsem, jak na mě něco šíleně těžkého spadlo a vyrazilo mi to dech. Něco mi začalo šíleně zvonit v uších. Pak už byl slyšet jen šílený rachot a nárazy na tu věc. Uvědomila jsem si, že to byla velká těžká vrata do průjezdu a že mě zachránila před jistou smrtí umlácením vlastním domem. Okolo mě se tyčily hromady cihel ze zdi sousedů a kusů skla. Také jsem byla celá promočená, bazén se roztrhl a kusy zdiva katapultovaly jeho obsah všude po okolí.

Byla jsem v jakési jeskyni, která mě zachránila. Mlčky jsem se položila na břicho a začala se plazit ven, škvírou, kterou vytvořilo vymlácené okno skleníku. Byla jsem slušně omlácená, špinavá a pořezaná, ale živá. A tušila jsem, že Steve by Sis asi jen tak umřít nenechal. Takže teď je stačí najít. ,,Jak jednoduché," sykla jsem pro sebe.

Vyškrábala jsem se na hromadu cihel, skla a dalších sutin, která zbyla z našeho dvora a domu. Najednou bylo vidět do dáli, když už tu nebyly žádné domy, které by v rozhledu bránily. Vydýchala jsem se a začala sestupovat dolů, kde už stáli Steve se Sis a začínali panikařit ohledně toho, jestli žiju. Chtěla jsem je překvapit, ale noha se mi smekla na kusu skla a já se dolů prostě skutálela. A s velikým rachotem. Elegantní příchooood!!!

Dopadla jsem vedle Stevových nohou a unaveně zasténala. Byla jsem líná vstávat, takže jsem se jen otočila na záda a zazubila se na něj. Cítila jsem, jak mi po tváři stéká pramínek krve. Ale měla jsem Wolfíka a to bylo důležitý.

,,Nazdar," vydechla jsem. Koukali na mě jako na velrybu vyplavenou z moře. Pokračovala jsem v mletí blbostí a napadlo mě, že jsem se asi pořádně praštila do hlavy. ,,No jo, sluší mi to, co? Hele, koukněte, mám Wolfíka. Ještě že tak. Já jsem taťkovi vždycky říkala, že by měl udělat pořádně ty stěny - teda já mu to říkala proto, že chrápal a bylo to slyšet úplně všu-"

,,Altair," přerušila můj mozkový průjem Sis a vytáhli mě na nohy. Zemdleně jsem se opřela o Steva. ,,Jako, věděla jsem, že ten tvůj štít je fakticky hustej-" zahuhlala jsem na něj jako opilá, ,,ale on nám zboural i dům? Netušila jsem, že ta zeď, co odděluje náš dvůr od sousedova, je nosná," Kolena pode mnou povolily a já se skácela k zemi. Steve mě zvedl do náruče a štít si schoval na záda.

,,Hej, lidi. Běžte k lesu. Mám Sis a Altair, za chvíli jsem tam." zamumlal do toho zařízení, co měl v levém uchu. Pak se ozvalo protivné hučení a já se propadla do hustý černý hlubiny.

Asi mi vážně hráblo.

Když jsem se probudila, viděla jsem jenom bílou. ,,Kterej kretén mi zase napatlal brýle zubní pastou?" zavrčela jsem nevrle. To mi jednou udělaly děcka na táboře. Myslela jsem, že je zabiju. ,,Už se probírá," ozval se mírně pobavený hlas. Clint? Zamžourala jsem směrem, odkud promluvil. Světe div se, ona to nebyla zubní pasta, to si jen moje oči zvykaly na sluneční světlo.

Lukostřelec byl jen mírně zaprášený, jinak v pořádku, na rozdíl od Sis, která ho odstrčila stranou. ,,Jsi v pohodě?" zeptala se starostlivě. Zašklebila jsem se. ,,Právě na mě spadl barák, co myslíš?" ,,Takže je," prohlásil Loki a podal mi petflašku s vodou. Uvědomila jsem si, že mám šílenou žízeň, a lačně jsem se napila.

,,Uf. Co se stalo?" zamrkala jsem. Zjistila jsem, že ležím na hromadě listí, no provizorní postel roku 2018! Mohl mě alespoň nést nějaký švarný jinoch, no. Zvedla jsem se do sedu a polovinu listí zvedla sebou ve vlasech. To bude rozčesávání.

,,Wait a minute! Kde je Wolfík?!" zavrčela jsem a nebezpečně zúžila oči. Než jsem stihla začít chrlit oheň, Thor mi ho podal. Oddechla jsem si a objala ho. Wolfíka, Asgarďana výjimečně ne. ,,No, jak bych to řekl." ozval se kovový hlas a vedle přistál Tony v obleku Iron Mana. ,,V Milonicích přistála bomba, hádejte od koho?"
Ozvalo se sborové sténání.

,,Stark Industries ne..."

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa je tu další kapitolaaaaaaaaa! XD

Tak jak se vám líbí? Máme Wolfíka a to je podstatný! XD

Jinak menší info, zítra odjíždíme s našima na dvoudenní výlet, takže WiFi bude jen benzínková 😅