MY Demon Soul [Discontinued]

25. Kapitola - Dix

Damon'sPoint Of View

„Nakonec i vevnitř se rozloučíme s popřáním si krásných snů a vlezeme do svých peřin, oba dva spokojeni s dnešním dnem."

...

Jako vždy napíšu dopis o mé závěrečné práci a nechám ho zmizet a pak se převleču do jeanu a sejdu dolů začít dělat snídani pro mou princeznu, která si to ještě spí v posteli. Vyndal jsem si všechno potřebné na waffle a dal jsem se do práce. Už je jen namažu marmeládou a dám na ně šlehačku a mám hotovo. Počkat! Ještě misku ovoce a je to. Naskládám na stůl a vydám se za Šípkovou princeznou ji jemně vzbudit. Tiše otvírám dveře a vlezu dovnitř a posadím se k ní na její obrovskou postel, na které se choulí k peřině, jako by to měl snad být člověk. Na koho vlastně myslí ona? Píchne mě osten žárlivosti, kterou si nepřipustím snad už jen z toho, že mi nepatří. Smutně se pousměju a tiše špitnu její jméno a lehce s ní zatřesu za rameno. Jen cosi zamumle a ignoruje mě dál, a tak si k ní lehnu ze zadu a začnu jí pokládat jemné polibky na krk směřující ke klíční kosti. Ošije se, zavrní mi v náručí a nechá si to líbit, dokud si neuvědomí, že nemá přítele, že jsem to já. To se poodtáhne a otočí se čelem ke mně a pustí peřinu, načež mi daruje ranní polibek lehký jako dotyk motýlích křídel. Pousměju se a prohodím tiše, že dole má snídani nachystanou. Mlčky přikývne a vydá se pouze v dlouhém tričku do své koupelny a já zpět dolů udělat nám k tomu kávu, jenž jsem se naučil od jedné starší dámy u mě doma. Přijde dolů již upravená a bohužel v šortkách a tílku, díky jemuž bylo poznat, že má i spodní prádlo. Všimne si, že nemám triko a její pohled se zasekne na mé hrudi, stejně jako mě se oči zaseknou na jejím tílku, tedy výstřihu jejího tílka. Sakra! Musí mne tak mučit? Musel jsem se sám sobě ušklíbnout, načež na mě Popelka zvedla obočí. „Nad čím přemýšlíš?" zeptala se mě s lehkým úsměvem a dodala. „Díky za tu snídani, je výborná." Pochválí můj výkon v kuchyni. „Nad tím, že tě dneska znovu budu mučit s další schopností." Zašklebím se na ni zákeřně, aby nepoznala, na co jsem doopravdy myslel. „Jo!" vyjekne nadšeně, čemuž se lehce podivím, ale nedám to na sobě znát. „Můžeme začít hned po snídani, anebo se budeš chtít převléct?" Zeptám se a popíjím svou kávu. Podívá se na svoje šortky a tílko a pak znovu na mě. „Co je na mém oblečení nevhodné?" zeptá se nakonec, když ji nic jiného nenapadne. „Na to, že se budeš bořit v hlíně nic moc, ale zase by to mohlo být rychlejší s tvým spojením se Zemí." Přikývnu nakonec. Nad něčím se zamyslí a prohodí. „Mají ty elementy, či schopnosti, jak říkáš ty, jména?" Nakloní hlavu roztomile na bok. „Eehh.." Zaskočí mě. „Nejsem si jist, ale je to možné zjistit, proč se ptáš?" Stáhnu obočí. „Ale, jen mě to nějak napadlo." Daruje mi úsměv, který ji oplatím a zvednu se, abych ji pokynul, ať jde se mnou k vodopádům. Oba dva jdeme bosí, takže jsem hned díky své schopnosti věděl, kde kdo je. Naprosté spojení s přírodou. Nemohl jsem se neproměnit v černého vlka. Popelka se mě prvně lehce lekla, ale když uviděla mé oči, pousmála se a podrbkala mne po hlavě. Přikrčil jsem se, aby si na mě mohla sednou a já ji na svém hřbetu svést. Netrvalo to dlouho a opravdu na mě seděla a já jsem se rozešel, a když si zvykla, tak jsem se rozeběhl, načež vyjekla a chytla se mě pevněji za srst. Běžel jsem skrz lesy, vyhýbal jsem se a kličkoval mezi stromy. Popelka se uvolnila a užívala si to se mnou. Doběhl jsem a zastavil přímo na kamenech nad spádem vodopádu, kde si mne kreslila. Znovu jsem se proměnil v člověka, když mi slezla ze zad. „Je to tu překrásné." Rozplývala se nad výhledem na lesy. Nemohl jsem se neusmát a neobejmout ji. Chvíli tak setrvala, ale nakonec se mi vyvlíkla a skočila dolů do vody. Uchechtl jsem se a skočil za ní. Vyplaval jsem, ale ji jsem nikde nenašel. Vyděsil jsem se, když mi vylezla z vody na záda. „Popelko!" „Damone!" Smála se mi a já se otočil na ni a pozoroval jsem ji, jak se smála. „Vyděsila jsi mě!" Obviním ji. „To se nedělá!" „Ale jojo!" Začneme se škádlit, kdo má pravdu, nakonec vyhraju já a mám povýšený úšklebek na rtech. Mezitím jsme se dostali na souš a čekali, až naše oblečení trochu uschne, což v tomhle teple nebyl problém. „Tak jo, tak jo.. Dáme se do práce už?" zeptá se najednou. Přikývnu a sednu si, v čemž mě napodobí. „Představ si, že jsi spojena s přírodou. Ty jsi její součástí a ona tvou. Představ si, jak se tvoje nohy boří do čerstvé hlíny, cítíš vánek čerstvého vzduchu. Jsi zemí, víš o každém kamínku, který tu je. Cítíš tu energii ze země, naplňuje tě radostí.." Pokračuju, ale tuším, že už mě ani neslyší, a tak jen sedím a čekám, až to bude mít za sebou.

...

Popelka'sPoint Of View

Cítila jsem všechno okolo sebe, když tu najednou jsem začala padat dolů pod zem. Vykřikla jsem, ale můj hlas se ztratil někde v prázdnotě. Dopadla jsem do měkké hlíny. Porozhlédla jsem se okolo sebe, ale všude jen kameny, které se rozzářily všemi barvami duhy. Usměju se a jdu si na ně sáhnout, když tu se přede mnou objeví kluk, který vypadal jako elf. Byl vysoký, štíhlý, měl dlouhé špičaté uši, hnědé vlasy a zářivě zelené oči. „Zdravím, jsem Dix, tvůj element Země." Představí se mi zhruba 19 letý mladík. „Budu ti k dispozici, kdykoliv budeš potřebovat." Zářivě se usměje bílými zuby. Usmívám se. „Děkuji." Usměju se. „Neděkuj, ještě přijde zkouška, zdali jsi hodna mého daru." Mrkne na ni a zmizí zpět do kamenů, které najednou začnou z vrchu padat na mě. Dám ruce nad sebe v ochranném reflexu. Jsou zkřížené, ale když se na ně podívám, jsou z kamene a první kámen, který na mé kamenné ruce dopadne, se rozpráší na prach a zmizí. Vydržím tahle, dokud to nepřestane a Dix se znovu objeví a tak dám ruce zpět. Záhadně jsou opět mé ruce a žádný kámen. „Prošla jsi!" Oznámí mi. „Jsem tu s tebou Popelko, až budeš potřebovat, víš jak mě zavolat a použít mé dary." Zámává mi a tunelem, kterým jsem padala dolů, vyjdu zpět nahoru, protože jsou po stranách točité schody. Když dojdu k úplnému světlu, otevřu oči a jsem znovu naproti Damonovi, až na to, že se mi celý svět točí dokola jako na kolotoči. „Vodu, prosím" Vyžádám si ji od Damona, který někde vzal nějakou minerálku, jež mi podal, a já ji vděčně přijala. Když se mi svět dotočil, usmála jsem se na něj. „Další schopnost je moje." „To je skvělé! Cítíš se na trénování, anebo si dáme nějaké to fyzické cvičení?" „Cvičení a to fyzické.." Odpovím mu a celý dopoledne a poledne strávíme cvičením. Běh, kliky, sedy lehy, dřepy a další a další cviky, jejichž jména jsem už dávno zapomněla. Odpoledne mi ukázal několik nových bojových triků a večer jsme se jen bavili nad filmy. Další dva dny jsou stejné. Cvičení a cvičení. Ať už fyzické, anebo cvičení mých schopností. Boje a další. Do té doby, než mi Dam oznámí. „Popelko, myslím, že základy zvládáš skvěle. Což znamená, že se vydáme společně do mého a tvého nového domova." Uculí se na mne. Na rozdíl od něj, jsem byla hodně překvapená. A lehce vyděšená, ale nadšená.

____

Hello guyzz :D ano, ano, žiju a tenhle příběh bude pokračovat, sice pomalu, protože jsem neskutečně líná a bůh ví co všechno a do toho jsou tu prázdniny! :D kdo by si je neužíval? já mám v plánu dělat  spoustu věcí a s kamarádkama a tak dále a tak dále :DD užívejte si je! A taky bych Vám taky strašně chtěla poděkovat za to, že jsme dosáhli hranice 9K views :D jste neskuteční! :D Mějte se krásně a užívejte prázdnin,

Vaše SexyDeathGirl