MY Demon Soul [Discontinued]

21. Kapitola - Aria

Popelka's Point Of View

„Jestliže si dáš turbo večer, tak to teprve zažiješ Démoní sílu, která se přenesla díky tobě do ní." ." Prohodil, jen tak okrajově.

...

„Jak to myslíš?" „Tak jak to říkám a teď dělej, nebo nechceš cvičit?" otázal se. „Jo, jasně!" vyhrkla jsem. Šli jsme bok po boku k místu, kde jsme se poprvé potkali. K vodopádům. Byla jsem celkem nervózní, ale snažila jsem se dělat, že nic. On si toho, bohužel, všimnul. „Copak?" zeptal se pobaveně. „N-nic" odpověděla jsem, ale však koktavě a to mě prozradilo. „Nejsi nervózní, že ne?" dobíral si mě. „Jen trošku" přiznám se. „Neboj se, nebude to horší, než moje první zkoušení, ale před tím, než začneme, si dej pár dřepů a oběhni vodopády." Dával mi instrukce.

Když jsem doběhla, on si jen tak máčel nohy. Šla jsem k němu a chtěla ho strčit do vody. Byla jsem u něj a ruce připraveny k akce, ale on mi je jen chytl a hodil mě to vody. Plavala jsem doprostřed a zpět. On na mě jen udiveně koukal, a když jsem vyplavala, se zeptal. „Kdy ses to naučila??" „ Co myslíš, kdy jsem se to naučila?" řekla jsem nechápavě, o čem to mluví. „Většina démonů se vody straní ! A ty v ní plaveš klidně 10 minut na jeden nádech!" „Co-o? Ale já dýchala!" „Ani jednou si se nevynořila, to vím jistě!" Odporoval. „Ale vždyť to není možné! Tak neplácej nesmysly!" zavrčím varovně, a proto se rovnou začne přesouvat na téma ‚zkoušení'.

„To je fuk, jdeme zkoušet a začneme ohněm!" Zazubí se na mě. „A tvé instrukce?" Poptám se jej. „Zavři oči, vnímej jen můj hlas.." Učiním podle jeho instrukcí, když už sedím vedle něj. „..Ponoř se do sebe a hledej světlo ve tmě.." Víc už neuslyším, protože mé vnímání se vytratilo a já bloudím v temnotě. Udělám pár kroků, jako bych to neuměla. Mé nohy byly nejisté, ale po dalších pár, to bylo lepší. Hledám světlo, ale nikde nic. Bůh ví, jak dlouho tu jsem. Minuty, nebo hodiny? Nevím. Jdu stále dál, ale nikde nic. Jen temnota. Sednu si a hledím okolo sebe. Pak si uvědomím jednu hlavní věc. To já zářím! To já  jsem to světlo v téhle tmě. Já  jsem oheň, já  jsem jiskra, kterou v sobě nosím.

Z ničeho nic se přede ní objeví plamínek ohně. Začne ji obletovat, jako by si svou majitelku prohlížel. Začne se zvětšovat a pak do ní prudce narazí, čímž ji vyrazí dech a ona z toho nátlaku a ohně v oblasti srdce spadne na zem, při čemž se chytne v oblasti hrudníku, protože bolest je ohromná a pálí. Někdo ji však pohladí po rameni, pak i po druhém. Koukne se a uvidí ohnivou dívku, která jí pomáhá vstát. Nic ji už nepálí. S jejím dotekem se vytratila i bolest a nahradilo ji příjemné teplo prostupující celým tělem. Když již stojí pevně na nohách, dívka promluví sametovým a podmanivým hlasem. „Ráda tě poznávám, Dimidium, mé jméno je Aria, jsem tvým ochráncem, tvým přítelem." Udělá purkle, hodné princezen. „Ale já se jmenuji Po-" přeruší ji. „Pro mě jsi Dia.." řekne konečným hlasem, jenž říká, že o tom nebude diskutovat. „Nezapomeň, kdykoliv, jsem tu s tebou, já, jsem ty.." řekne naposled, než Popelka opět procitne.

Stále sedí vedle Damona, který se jemně šklebí, protože, jak si teprve uvědomí, je na něm nalepená a skoro na něm seděla, přičemž jí objímal kolem ramen. „Dej ty packy dolů, než ti urvu..." „Dobře, dobře! Hlavně klid!" řekne spěšně a ruce dá nad hlavu, jako by na něj někdo mířil zbraní. „Lepší.." Utrousí Pop. „Lepší bylo, když ses na mě lepila.." Špitne si pro sebe Dam. To však bohudík neslyšela, proto řekne něco jiného. „Tak jak to šlo?" „Mám to.." Usměje se na něj zářivě.

____
Hello guyz! :D další kapitola na světě a pokud nebudu líná, další by mohla být již zítra :D doufám, že se vám líbila, protože poznáme Diiny (zkratka z Dimidium, protože nic lepšího mou chorou mysl nenapadlo :D ) schopnosti a půjdeme do všemi očekáváné temnoty :) jinak, doufám, že jste tenhle měsíc přežili ve škole, jako já :) Vaše
SexyDeathGirl