MY Demon Soul [Discontinued]

13. Kapitola - Nákupy a kostel

Popelka's Point Of View

Pohltilo mě bílé světlo a já se probudila se spoustou nezodpovězených otázek. Pomalu jsem otevřela oči, a nade mnou se skláněl....

...

Pomalu jsem otevřela oči, a nade mnou se skláněl můj anděl strážný. Lucie. Hned jsem ji sevřela v mém ‚medvědím' obětí. Konečně někdo s kým se dá normálně mluvit. Ne jen o ‚démonech a andělech' na které nevěřím. Pak si ale zase nedokážu vysvětlit kdo nebo co je Dimidium. Ani mi vlastně neodpověděl co to dimidium je. Musím si to najít na googlu. Ale teď zpět k Lucce.

„Miluju Tě! Vážně Tě miluju!" vykřikla jsem jí do ucha. „Jo jo. To vím. Ale nemusíš mi křičet do ucha." Řekla mi káravě. Jen jsem se na ni omluvně usmála a pokračovala. „Ty jsi věřící?" otázala jsem se. „No. Jak se to vezme. Věřím v ty různé serepetičky, ale jinak ne. Nechodím na bohoslužby, ani do kostela - stejně ani nevím, jestli tu někde nějaký je - a tak." Dořekla a mile se usmála. „Aha. A nevíš čirou náhodou co to je dimidium?" s ironií v hlase jsem se jí zeptala. „A nač to chceš vědět?" zeptala se zvědavě. „Nevím, jen jsem to někde četla. Anebo slyšela. Teď nevím" nevinně jsem se usmála. „Aha. Stejně to nevím!" řekla a vybuchla v záchvatu smíchu. Po chvíli jsem se přidala.

„Hele, nechceš si zajít na nákupy?" řekla a koukla na mě s ďábelským úsměvem. „Jasně! Utratíme všechno do jednoho centu! Ať jsou rodiče na mizině!!" zakřičela jsem tak hlasitě, že to musely slyšet i v sousedním městě.
Já vím, sic je pondělí, ale ve škole jsem naposledy byla někdy kolem čtvrtka. Nad tím jsem se musela v duchu uchechtnout. Ze šprta na flákače. No co? Koho to zajímá? Stejně mě ze školy nemůžou vyhodit, protože by přišli o největšího sponzora. A to by nechtěli, natož ani nedopustili. Takže, flákat můžu, jak chci, co chci. Poznámky mít můžu. Nikoho nezajímají a ani je nikdo neuvidí. Zfalšovat podpis rodičů pro mě byl ten nejmenší problém.

...

Doma

Nic se tu nezměnilo. Jen můj černý šatník. Přibyla mi tam ještě šedá. A pár bílých kousků. Toť vše.
Chtě, nechtě jsem se musela kouknout na Google. Dimidium. Co to tak může být? Hledala jsem dobrou půl hodinku, ale nikde nic.

Nakonec jsem se rozhodla navštívit kostel. Ani jsem nevěděla, že zde někde máme nějaký kostel. Došla jsem k němu, slušně jsem zaklepala a vyčkávala. „Co si budete přát?" otevřela mi dveře milá paní. „Jen mám pár otázek a věřím, že jen vy byste mi mohly pomoct." Řekla jsem slušně. „Jistě, pojď dovnitř" a otevřela dveře tak abych mohla projít. Posadila jsem se na pohovku. A paní začala. „Jsem sestra Tereza. Na copak jsi, se chtěla zeptat?" „Hledala jsem odpovědi snad všude. Na internetu, u kamarádky, v knihách, ale nikde nic. Nevíte, co znamená Dimidium?" otázala jsem se. Sestra Tereza vypadala na chvíli zaskočeně, ale vzpamatovala se a řekla, že dojde pro Matku představenou. Jen jsem tupě hleděla po okolí a vyčkávala. Po pár minutkách došla sestra Tereza s Matkou představenou. „Dobrý den" řekla jsem a usmála se. „Krásný pak děvenko. Copak jsi to potřebovala vědět?" „Co to znamená Dimidium" „Tak to bude dlouhý příběh, ale povím ti ho" řekla a posadila se za mnou na pohovku.

____

Hello guyz! :D jsem tu opět s další novou kapitolou! :D doufám že se vám líbila :D bude na pokračovaní, abych mohla domyslet onen příběh :D jinak, bych vám také chtěla mockrát poděkovat za ohlasy u předchozích kapitol! nesírně si toho vážím! :3 Děkuji Vám znovu, a přeji Vám krásný zbytek dne :)
Vaše SexyDeathGirl