MY Demon Soul [Discontinued]

14. Kapitola - Cesta za pochopením

Popelka's Point Of View

„Celý svět začal, jak jistě víš, tím že ho stvořil náš Pán Bůh." Přikývla jsem. „Stvořil zemi a následně všechnu přírodu a zvířata. Ale stále mu to připadalo málo, že zemi něco chybí. Něco co by ji pak rozvíjelo dál." Pokračovala. „Tak se rozhodl poslat na tento ráj lidi. Všechno bylo v pořádku, ale jednoho dne, se narodilo čisté zlo, které lidi donutilo hádat se. Pak to šlo všechno hůř. Byl to malý chlapec s hnědými, až černými vlasy, jenž nosil jméno Hádes. Jeho oči byli hnědé, ale postupem času zčernaly. Vyrůstal v chaosu, který on sám způsoboval. Však někdy kolem 17 roku si uvědomil, že lidé jsou hloupá stvoření, a že on má na víc. Odmalička měl povědomí, že je něco víc než lidé. To nasvědčovaly i jeho schopnosti. Dokázal s lidmi manipulovat a přesvědčovat, jak se mu hodilo a tak je začal využívat. Pár jeho přátel, kteří si uvědomovali jeho moc, se jej drželi a z části ho využívali. Jeho přátelé však netušili, co s nimi má on v plánu.

V jeho 19 se mu podařilo vyvolat démony a ovládnout je. Nechal se posednout, však za to chtěl nekonečnou moc. Moc, která může všechno krásné zničit. Jeho přátele zaklel a stali se jeho stoupenci. Démony, kteří na jeho povel ničili vše, co jim přišlo pod ruku, anebo jim bylo přikázáno. Bůh proto nezahálel víc a začal si budovat své stoupence. Lidi, kteří měli ještě víru a dobrotu v sobě, si povolal do Nebe a tam je povznesl. Dlouhým rituálem se z nich stali Andělé. Lidé s bílými křídly, modrými oči jako oblohou. Jejich krev nebyla rudá, jako ostatních, byla stříbrná a měla léčivé účinky. Jejich krev obsahovala i magii, která byla přesný opak moci Hádesovi. Tahle napravovala vše špatné a pomáhala ostatním." Odmlčela se a napila se čaje, který měla na stolku.

„Když nastal čas, kdy se obě strany měly utkat, byla celý den cítit magie ve vzduchu. Utkali se se na velké rozmanité půdě, však jen Bůh se nezúčastnil. Andělé vyhráli a Bůh Hádese vyhnal do podzemí, Pekla, odkud se nebude moc nikdy vrátit zpět na zem. Večer, když však andělé oslavovali vítezství s hudbou, dobrým jídlem a pitím, jeden z nich zaslechl jako jediný sténání. Byl to hrozný zvuk pro jeho uši, neboť on byl hlavním léčitelem a tento zvuk byl projevem bolesti, a to ohromné. Proto se za zvukem vydal tak, aby jej nikdo nespatřil. Ve velké trhlině uviděl dívku. Byla překrásná, však z Hádesovy strany. Ani neměl takový strach o sebe, jak o ni. Když jej ona zahledla, začala prosit, škemrat o to, aby ji nezabíjel. Že tohle nedělá dobrovolně. Že ji k tomu Hádes donutil, prý by jinak zabil její sestru, která však má stejně po smrti, jen ona to netušila. Mladý anděl se zapřemýšlel a došel k názoru, že stejně mu nepřipadá zlá, a tak ji hned začal ošetřovat svou mocí. To dívku nejvíc překvapilo, že jí uvěřil, a že ji nezabil. On jí však ještě k tomu pomáhá!

Když se na něj podívala, zaujaly jí jeho blankytně modré studánky, tak nevinné a překrásné. Anděl však s prací skončil a zjistil, že na něj dívka zírá, proto se jemně ošil. Zvedl jí do náručí a donesl nenápadně do své stanu, který měl v táboře. Ostatním řekl, že je unavený a že si půjde lehnout a tak jej nikdo nerušil. Mezitím dívce nabídl svou postel a lepší oblečení, které bylo mnohokrát pohodlnější než její zničená zbroj.

Po čase se z nich stali přátelé, ačkoliv oba cítili k tomu druhému něco víc. Lásku. Bůh o všem věděl, to však, ale nijak mu to nevadilo, ví, jaký měla dívka život před tím, co si vše nepěkné zažila. Věděl taky, že tohle je láska zakázaná. Jednoho dne vyšly jejich city napovrch a začala láska tajná. Postupem času se to stupňovalo, až se jim jednoho dne narodil malý chlapeček. Raziel, jeho blankytně modré oči po otci a barvu černých vlasů po matce. Bůh se proto rozhodl udělit jí milost. Udělal z ní padlého anděla. Mohla se dobrými činy dostat na právoplatné místa anděla, jakým byl její manžel, s kterým se vzala pár měsíců před malým Razielem.

Všechno netrvá věčně, a když se tohle dozvěděl Hádes, tak ihned povolal démony na zem, na něž jeho zákaz neplatil, za účelem, aby je zabili. Tak se stalo. Jen Raziel to přežil, díky lásce svých rodičů, kteří za jeho život zaplatili svým. Raziel vyrůstal s chůvou, která mu dávala lásku, však stále nemohla nahradit jeho rodiče, na které si pamatuje, i na jejich osudný den. Rozhodl se tedy, že svůj život dožije na hranicích obou světů, protože v jeho těle kolovala jak moc jeho matky, tak i otce." Zakončila svůj dlouhý avšak zajímavý monolog.

„Krásný příběh, však, co to má za spojitost s Dimidiem?" zeptala jsem se nechápavě. „Raziel. On byl a je Dimidium" řekla. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale stále mi nedocházel pointa. „Ne, nevím" odpověděla jsem sklesle. „Dimidium. Z latiny znamená ‚Poloviční' a to byl Raziel. Napůl démon, napůl anděl." Řekla. „Takže Dimidium je Poloviční." Zopakovala jsem a mě došel i celý příběh. Koukla jsem se Matce představené do očí a uviděla jen blankytně modrou. „V-vy vy jste také anděl?" zeptala jsem se. „Ano. Jsem jen Angelus. Ale byla jsem jako ty. Dimidium. Jen jsem si už vybrala stranu" řekla, vstala a mrkla na mě ode dveří. Z kostela mě následně vyprovodila sestra Tereza. Slušně jsem jí poděkovala a stále přemýšlela co se semnou stane.

Angelus být rozhodně nemohla. Spíše ji to táhne k Temnotě. Musím si s ním znovu promluvit. Pomyslela si rozhodně a šla domů, kde jsem padla do postele a zkusila se spojit s Dimidiem.

____

Hello guyzz :D ano, ještě žiju a chtěla bych vám poděkovat za vaše ohlasy a hlavně za to, že toto někdo čte xD jste božíí! Přeji Vám krásný den!
Vaše SexyDeathGirl