MY Demon Soul [Discontinued]

29. Kapitola - Sladká

Damon'sPoint Of View

„Nezabojujeme si?" Zeptám se najednou a tak přeruším naše dlouho objetí, načež se mi chtělo zakňučet. Nechtěla jsem, aby mě přestal objímat. Usměje se na mě a prohodí. „Bude mi ctí."

...

Odtáhnu se od ní a s úsměvem se zeptám. „Můžeme začít tedy? Nebo se chceš ještě připravit?" Zvednu obočí a ona mě počastuje pobaveným pohledem jejích nádherných a zajímavých očí, v kterých jsem se utápěl a připadal jsem si ztracen. Nechce mi dát mapu? Třeba rovnou k jejímu srdci? Pomyslím si. „Jen se protáhnu." Odpoví s úsměvem a začne se protahovat a já ji napodobím. PO nějakých pár minutkách máme hotovo a připravíme se. „Tohle bude snadné." Zamumle si pro sebe. „Takže tě nemusím už šetřit?" Zvednu pobaveně obočí a zašklebím se. „Spíš abych šetřila já tebe." Odvětí a ohne se v pase, aby se naposledy protáhla, a já se kousnu do rtu, při pohledu na ten její nádherný a pevný zadeček, který bych tak strašně moc, až to bolí, chtěl držet ve svých rukách. Ale nemůžu. Připomenu si a povzdechnu si a tak se spokojím jen s díváním se. „Tak jo, pojďme na to, zlato." Zavrní pobaveně a já se postavím do svého bojového postavení, zatímco ona jen stála a sledovala mě. Na nic jsem nečekal a začal jsem. Udělal jsem falešný výpad na její pravý bok, kterému se vyhnula na druhou stranu a to byla moje příležitost uhodit jí jejího levého ramene. Ona mě jen chytla za onu ruku a zatáhla směrem k ní, což jsem nečekal a zakopl jsem o její nohu, kterou tam nastavila, abych spadl. Já se však zachytil o její stehno a strhl ji se mnou na zem. Hned jsem zachytil její ruku, kterou mě chtěla uhodit do obličeje – mého krásného a pohledného obličeje – a shodil ji ze sebe, když při tom jejím útoku na mě téměř vlezla. Téměř ihned jsem se zvedl, a nechal jsem ji, se také zvednout. Zhluboka dýchala a sledovala mě, jakoby odhadovala, jaký pohyb učiním. To jsem však nechal na ní. Zaútočila nohou, kterou jsem ji chytil, ale ona se odrazila druhou ze země, a tou mě praštila do obličeje. Pustil jsem ji a ona spadla tvrdě na zem. Přesně to byla moje chvíle a zalehl jsem jí a ukradl si od ní polibek.

...

Popelka'sPoint Of View

Celá jsem zamrzla a nemohla jsem nic jiného než jen s ním spolupracovat. Ruku jsem mu zapletla do jeho jemných vlasů a přitáhla si ho ještě blíž k sobě. Líbal mě něžně, ale to mi nestačilo. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem ho víc cítit, jeho kůži na své. Jeho přítomnost, jako by mne učarovala a já nemohla přestat chtít víc. Proto jsem náš polibek prohloubila poté, co jeho jazyk mi přejel po mém spodním rtu. Nejprve jsme se jen tak zkoušeli, co si můžeme k sobě dovolit, ale hned na to se z toho stala válka našich jazyků, jak se ale zdálo, já jsem prohrávala a upřímně mě to absolutně neštvalo. Bylo mi to více než příjemné se s ním takhle líbat. Cítit jak se jeho hruď tiskne na má prsa, určitě mám vystouplé bradavky, projelo mi myslí a já se musela do našeho polibku pousmát. Přičemž jsem přistihla, jak má jednu ruku na mém boku pod mým tričkem, kde mi dělal malinké kroužky prsty. Druhou ruku měl u mé hlavy, aby mě nezalehl a hrál si s mými vlasy něžně. Nemohla jsem odolat a tak jsem jednu svou ruku taky vydala na průzkum. Vydala jsem se přes jeho tvář, která byla hladká a očividně oholená velmi pečlivě, přes jeho ostrou hranu obličeje a škádlivě i přejela přes jeho krk až na hruď. Tam jsem se ale nezastavila, potřebovala jsem tak moc cítit toho víc. Začala jsem mu vyhrnovat tričko nahoru a on se nechal svlékat s jemným a tichým hrdelním zamručením, které bylo velmi samolibé, že já jsem ten, kdo tohle začíná a není iniciativa jen na jeho straně. Nějakým způsobem s jeho dopomocí a odtrhnutí od polibku, jen na pár vteřin, jsem ho svlékla a zase nanovo jsme započali naše líbání, které se nezdálo, že by mělo brzy skončit. Vlastně jsem ani za nic nechtěla dneska dělat něco jiného než tohle. Bylo to jako sen. Jako jeden velmi úžasný sen. Cítila jsem jeho svaly pod svýma rukama, jak se napínají samovolně, když jsem přes ně přejížděla rukou, jak jsem je nehty obkreslovala. Byla v tom intimita, kterou jsem neměla jinak čest poznat. Nemohla jsem odolat a utekl z mých rtů tichounký spokojený stén, po kterém mi hladově zakousl do rtu a bok mi pevněji stiskl. „Pokud nechceš, aby to zašlo někam dál, měli bychom přestat, Pop.. Potom už nebudu mít sílu na to přestat." Upozorní mě Dam chraplavým hlasem, ve kterém byla velká dávka vzrušení, které jsem vlastně i cítila na svém podbřišku a já se z toho musela začervenat, že jsem asi nejspíš připomínala rajče. „Tak moc nechci přestat, ale musíme..." Zakňourám tiše a sleduju jeho oči, v nichž to tak jiskří, a přejedu pohledem na jeho rty, které ode mě měl jemně napuchlé, myslím, že i já jsem je měla takové. Moje kůže hořela pod jeho dotyky, úplně lačnila po tom, abychom tohle všechno dokončili, ale něco ve mně tak nějak nemohlo. Ještě ne. Ještě není ten pravý čas. Počkej pár dnů. Prosilo mě to a já se tomu poddala a musela jsem zavřít oči, abych uklidnila své rozbouřené hormony, o což se snažil i Dam. Mě to však trvalo trochu menší dobu, přeji jen ten větší, vážně nekecám, problém měl on. Ještě že nejsem kluk, ušklíbnu se v duchu pobaveně. Po chvíli ze mě sleze a zvedne se do stoje, přičemž jeho velký problém ještě tak úplně nezmizel, ne tak docela. Ale i přes to mi podal ruku, aby mi pomohl se zvednout. Přijmula jsem ji a úsměvem jsem mu poděkovala. „Myslím, že bojovat bychom měli častěji.." podotknu škádlivě. „Klidně, pokud budeme věci dotahovat do konce." Ušklíbne se na mě, načež na něj jen vypláznu jazyk. „Nech si zdát. Spíš bychom se asi měli vrátit." Podotknu po chvíli trapného ticha. Možná ani nebylo trapné, jen jsme ani jeden nevěděli, co říct, nebo jak pokračovat a navázat na tu uvolněnou konverzaci, jako obvykle, protože na mě a i Damovi toto naše „bojování" zanechalo určité pocity, s kterými jsem nevěděla, co přesně si mám myslet, takže proto když jsme se vrátili zpět, jsem ihned šla s krátkým objetím na rozloučenou do vany. Jsem spocená a ještě k tomu ze sebe samé zmatená. Úžasné. Takže proto právě ležím ve vaně plné bublinek a přemýšlím a přehrávám si zpětně, co se stalo. Strašně se mi to líbilo, ještě teď cítím, jak se mi z toho třepou kolena a jak mnou probíhá slast. Ale vždyť je to jen můj kamarád! Ne? Ptám se sebe sama. Nebo k němu možná cítím něco víc? Nějaké sympatie? Ale to není možné! Zkusím to s ním znovu a uvidím, jestli to bude jiné. Musím si být jistá. Řeknu si a tímto celou tuto dnešní věc uzavřu. Dobře, aspoň se o to pokouším. Zavřu jen oči a nechám se unášet svými myšlenkami dál, co nejdál to jde od této divné situace.

________________________________________________________________________________

Hello guyzz! :D Tak tohle byla dlouhá doba od naše posledního setkání.. chci se vám omluvit, že takto dlouho nevyšla kapitola, a asi by ani nevyšla, nebýt jednoho čtenáře, který mi shodou okolností tak před půl hodinou napsal, jestli bude další kapitola... :D Díky Kadare, díky tobě mohla teď vyjít tato kapitola.. :D dokopal jsi mě tak nějak tou zprávou dopsat tuto kapitolu, neměla být původně tak moc.. neměla se původně tak moc zvrhnout, ale já si nemohla pomoc.. :D tak doufám, že kdo to tu toto ještě čte, že vám to nijak nevadí.. :D taky aby to ještě někdo četl, tuto slátaninu.. :D mno, kapitoly nevycházejí, protože za prvé, moje škola mi dává zabrat.. mno to je moje chyba, ale taky se mi ohlasy na tuto knížku nezdají... nezdá se mi, že by toto ještě někoho bavilo.. :/ je mi to líto, ale tak to vidím... :( takže kdy bude další kapitola, je jen na Vás.. ale i tak vám moc děkuji, těm, kteří jste to dočetli až sem, pokud to někdo je, napište prosím.. :) budu chtít znát Váš názor :) Doufám, že všichni ti, kteří to potřebujete, dostanete tu trpělivost, odhodlání a klid, který potřebujete. Zasloužíte si to, proto Vám přeji krásný zbytek dne :), Vaše

SexyDeathGirl