Louis Vuitton// k.th. x p.jm.

Louis Vuitton - 25

Na letišti bylo touto dobou poměrně prázdno, takže jsme vše vyřídili dost rychle a brzy se už váleli v restauraci v bezcelní zóně. 

Hoseok s Claire šli na nákupy, jelikož narozdíl od nás snídani stihli. Nechápu, že se jim chtělo vstávat tak brzy.

—

,,Ten francouzský toast vypadá tak dobře," kňoural Jimin, ,,ale zase ty croissanty nebo ty bagety. N-nevím, co si vybrat."

Tiše jsem se zasmál a pohladil jej po tváři. ,,Tak si vem všechno," pokrčil jsem rameny, ,,platím."

,,To nemusíš, platil jsi za mě pořád," zakroutil hlavou. ,,Dneska je to na mě, dobře?"

,,Fajn," vydechl jsem a věnoval mu polibek na tvář. ,,Taky jsem přemýšlel o těch toastech, asi to vyzkouším."

,,Takže dvakrát ty toasty a necháme si zabalit o ty bagety do letadla?" Zaculil se a já přikývl.

,,Souhlas," cvrnkl jsem jej do nosu s tiše se zasmál. ,,Jen ať se pořádně najíme. Tři snídaně jsou lepší než žádná~"

Vzal mé tváře do dlaní a věnoval mi jeden rychlý polibek na rty. ,,Ale objednáš to ty," zachichotal se. ,,Víš, že mi angličtina moc nejde."

Povytáhl jsem obočí a tiše se zasmál. ,,Děláš, jako by mi šla." Zakroutil jsem hlavou a pohladil jej po zádech.

Za chvilku k našemu stolu přišel číšník a s úsměvem na tváři se nás ptal, co si dáme. Je půl šesté ráno a on musí tvrdnout v práci. Být na jeho místě, tak se tolik neusmívám.

,,Eh," vydechl jsem a ukázal dva prsty, ,,french toasts and b-baguettes? But w-we want to take it, uhm, p-plane? Eat plane?"

Číšník se tiše zasmál a přikývl. ,,Yes, I get it. Anything to drink?"

,,Uhm, Sprite and," otočil jsem se na Jimina, ,,orange juice."

,,Alright, it'll take about fifteen minutes," usmál se a odešel pryč.

,,E-eat plane," vyprskl smíchy Jimin, ,,Tae!"

,,Co?" Vyšpulil jsem rty. ,,Řekl jsem mu, že to chceme jíst v letadle. Co je na tom tak špatného?"

,,Nic, r-radši nic," zakroutil hlavou a dál se tiše smál. ,,Opravdu nic."

,,Hey, snažím se," zakňoural jsem a vzal jej za ruku. ,,A navíc říkal, že to pochopil, n-ne? To je hlavní."
—

Opravdu nám donesl dvakrát francouzské toasty, dvě zabalené bagety a pití, které jsem objednal. Takže jsem byl nadmíru spokojený.

,,Je to skvělé," zamumlal Jimin s plnou pusou. ,,Snad jako všechno jídlo, co jsem tu měl. Mhm."

Přikývl jsem a tiše se zasmál. Bylo to opravdu dobré. Sladké toasty jím poprvé v životě a je to asi to nejlepší rozhodnutí, co jsem zatím udělal. Pokud teda pominu to, že jsem souhlasil s účastí na tom módním veletrhu.

,,Radši míň mluv a víc žvýkej," uchechtl jsem se. ,,Do půlhodiny bude výzva k boardingu."

Přikývl a začal to do sebe házet. Oba jsme se chtěli podívat ještě do nějakých duty-free obchodů a nakoupit ještě nějaké suvenýry. Malé Eiffelovy věže a podobné blbosti, které se nám stejně nakonec budou válet doma na políčkách pod vrstvou prachu.
—

,,Uhm, I'll pay," řekl, když přišel ten usměvavý číšník.

Ani jsem jejich rozhovor neposlouchal a veškerou pozornost věnoval Jiminieho rtům. Jistě jsou teď sladké od těch toastů a ovoce
Mhm.

,,Tae, můžeme jít," zamával mi dlaní před obličejem a vzal ty dvě zabalené bagety.

,,O-oh, jasně," věnoval jsem mu úsměv a vstal. ,,Tak kam první?" Za pás jsem si jej přitáhl k sobě a společně jsme vyšli z restaurace.

,,Viděl jsem tu takový rozkošný obchůdek," zachichotal se, ,,se zářivým nápisem GUCCI. Nebo Dior a Chanel."

,,GUCCI! Veď mě," rozkázal jsem se smíchem. ,,Není lepší suvenýr z Francie než něco od italské značky, co?" Uchechtl jsem se a nechal se jím táhnout směrem k obchodu.

,,Chci ti koupit něco hezkého," zaculil se, ,,viděl jsem, s jakou láskou jsi koukal na ty tašky."

,,Jiminie, to ne," zakroutil jsem hlavou, ,,ty tašky jsou strašně drahé." Nechtěl jsem, aby mi kupoval tak drahé věci. Bohatě by mi stačilo lízátko.

,,Zasloužíš si to," políbil mě na tvář a ihned si to namířil k jedné naprosto perfektní tašce. ,,Co na ní říkáš?''

,,J-je úžasná," přikývl jsem a pohladil jej po zádech. ,,Ale ta cena. Ugh."

,,Fajn, počkej tu," zasmál se a odběhl pryč. Jen jsem nad tím pokrčil rameny a rozhlížel se kolem. Bylo tu tolik úžasných věcí, jenže ty ceny už tak krásné nebyly. Sice jsem teď nějaké peníze měl, ale opravdu jsem to nechtěl vše utratit za oblečení.

Za necelých pět minut za mnou přiběhl Jimin i s obrovskou černobílou taškou.

,,Pro tebe," tiše se zasmál a podal mi ji. ,,Nic neříkej, dobře? A cenu neřeš. Je to dárek."

,,Jimine," vydechl jsem a náhledl dovnitř. Byla tam velká krabice stejného designu jako taška. ,,Ty jsi to opravdu koupil?" Vydechl jsem a vzhlédl k němu. ,,Bože," špitl jsem a pevně jej objal, ,,ať už tě nenapadne za mě takto utrácet."

,,To nic," vtiskl mi polibek na tvář. ,,Ale teď už bychom měli běžet. V té restauraci jsem dost zdržoval. Máš naše pasy a palubní lístky?"

,,Neboj, mám to všechno," usmál jsem se a vzal jej za ruku. ,,Tak jdeme."