Louis Vuitton// k.th. x p.jm.

Louis Vuitton - 17

,,Je odsud krásný výhled, že?" Vydechl Jimin a opřel se o mé rameno. ,,Paříž je opravdu nádherná."

,,Hm," usmál jsem se na něj, ,,Paříž se krásná, ale pro mě jsi to ty, kdo ji dělá výjimečnou."

,,Ne-nech toho," zamumlal s červenými tvářemi a vyšpulil rty. ,,Kvůli tobě teď vypadám jako rajče, co?"

Ruce jsem mu položil na boky a natiskl si jej k sobě. ,,Jsi moje rozkošné rajčátko, Jiminie," špitl jsem s úsměvem a začal mu pokládat motýlí polibky po celém obličeji. ,,Moje~"

,,T-Tae," začal se smát a snažil se dostat z mého sevření, ,,n-no tak, lidi na nás d-divně koukají."

,,A komu to vadí," pokrčil jsem rameny a věnoval mu jeden dlouhý polibek rovnou na rty.

Byl jsem konečně s tím, koho miluji. A pohledy ostatních mi tu chvilku rozhodně nepokazí.

Otáhal jsem se a opřel naše čela o sebe. ,,Rád bych začal tam, kde jsme minule skončili," špitl jsem a pohladil jej po tváři.

,,Myslíš to, jak jsme nazí leželi v objetí ve tvé posteli?" Tiše se zasmál a ruce mi položil na ramena.

,,N-no, na druhý den jsem tě chtěl vzít ven, Minnie," uchechtl jsem se, ,,ale utekl jsi mi. Tak to udělám dneska. Vezmu tě na ten nejlepší oběd, na kterém jsi kdy byl."

,,No, to zní skvěle," uchechtl se a odhrnul mu vlasy z čela. ,,I když můj nápad taky není špatný, ne?"

,,O tom si promluvíme později," pousmál jsem se. ,,Teď se půjdeme najíst, sluníčko."

—

,,Vypadá to moc dobře," řekl Minnie nadšeně, když nám konečně donesli jídlo. Ani jeden z nás pořádně nevěděl, co jsme to objednali. Vybrali jsme to jen proto, že nám název boeuf bourguignon připadal vtipný.

,,No, maso, omáčka a zelenina," uchechtl jsem se, ,,nic zvláštního, ale voní to úchvatně."

Seděli jsme v jedné z lepších pařížských restaurací u jednoho ze stolů poblíž velkého okna. Měli jsme opravdu krásný výhled na dokonale zastřižené keře a nádherné květiny, které zdobily okolí restaurace. Bylo to opravdu krásné a romantické místo. Přesně takové, na jaké jsem chtěl vzít někoho speciálního.

Jiminieho oči celou dobu zářily a jeho andělskou tvář zdobil sladký úsměv. Vypadal tak šťastně a já byl rád, že můžu být ten, kdo mu na tváři vykouzlil ten rozkošný úsměv.

,,Tak ochutnej první," pobídl jsem jej a vzal si příbor. ,,Jestli jsi dost odvážný."

,,Jsem," řekl s úsměvem a ukrojil si kousek masa. Chvíli se na něj nedůvěřivě díval, ale nakonec jej přeci jen ochutnal.

Přivřel oči a pomalu kousek masa žvýkal.

,,Je to dokonalé," vydechl, ,,ta omáčka. Bože, nikdy jsem nic tak skvělého nejedl."

Spadl mi kámen ze srdce.

Měl jsem strach, že se mu do jídla vůbec chtít nebude. Ale když to jídlo do sebe začal házet, mohl jsem si oddechnout.

Nechtěl jsem nic jiného, než aby byl můj Jiminie zdravý. Jak fyzicky, tak i mentálně.

,,Takže říkáš, že je to jedlé?" Zasmál jsem se a sledoval jeho tváře, které po dlouhé době nabraly růžovou barvu.

,,Víc než to, Tae," řekl spokojeně. ,,Je to ta nejlepší věc, co kdy ochutnáš."

—
i tried